Za bábinkou na Moravu

Podle názvu se Vám nejspíše bude zdát, že se tu začnu rozplývat nad cestou za bábinkou, která mi napekla hromadu buchet a rozplynula se nad tím, jak nám ten vnouček hezky vyrostl. Ne, tohle je jiná bábinka, je to bábinka všech našich škatulek, první založená  u nás, paní Tex-Czech. Její odlov mi doslova nahrával do karet. Blížil se mi magický nález číslem 1000 a v Lídlu se začala za 199,- prodávat jízdenka na vlak, se kterou může člověk projet celou republiku. Tomu nešlo odolat. Sbalil jsem si batůžek a časně ráno 1.5.2013 vyrazil na hlavák. Čekal jsem, že tuto nabídku využije nespočet lidí a že si ve vlaku nebudu mít ani kam sednout, omyl, mohl jsem si dokonce slušně vybírat, u hlavy jsem měl zásuvku a dokonce jsem si mohl sundat boty a rozvalit se na protější sedačku. Tak takhle ty 3 hodiny ve vlaku přežiji raz dva! Jenže už po pár zastávkách mě vyštípala parta pupkatých turistů s místenkou. Ale na výběr bylo stále místa dost. To už ale přijíždíme do Valmezu a já mám půl hodinu čas. Tradička v centru to jistí. Člověk se tu nemusel ani nijak maskovat, protože ve Valmezu evidentně nikdo nebydlí, nikde ani noha! A to samé na další zastávce ve Veřovicích! To ti lidé chodí kanálem? Šel jsem se tedy do jednoho podívat 🙂 GC21F22  Ale ani v kanále nikdo nebyl.

Dost bylo pátrání po mudlech, k magické tisícovce potřebuji ještě pár krabiček, tak zahučím do blízkého lesa s cílem ulovit kus série ILG, neboli „I love Geocaching“. Ale hned na začátku zádrhel a první DNF. No jestli to půjde takhle i dál. Na další zastávce už ale slavím úspěch. A k mému překvapení tu dnes byla jakási rodina skřítků a to dokonce jen půl hodinu přede mnou. Ty bych mohl dohnat. Pokračuji sérií dál a každou zastávkou snižuji náskok rodiny skřítků o nějakou tu minutu. Není to ale vůbec snadné! O tom, že by série vedla po cestičce se nedá ani hovořit, klestím si cestu ostružiním, přes potůčky a když už se dostanu na travičku, je mokrá, že by se dala ždímat, mlha by se tu dala krájet a já si připadám, že zdolávám nějaké velehory. Boty už mám úplně durch, ale náskok nad rodinkou stažen na deset minut. Blíží se vyhlídka u tří borovic GC1Y1J1. Prostupuji mlhou a přede mnou se rýsují osamocené stromy, když už jsem u stromů, vidím jak se tu mihotají postavičky, rodina skřítků! Mým příchodem jsou evidentně překvapeni, co by tady a v tomhle počasí dělal člověk?! To musí být kačer. Úplně na zadnici jsem je posadil, když ze mě vypadlo, že jsem z Prahy. Jako třešničku na dortu jsem jim ukázal, jak se umíme v Praze škrábat na borovice. Mám před sebou ale ještě dlouhou cestu a tak se loučíme a rodinka skřítků mi v zádech znovu mizí v mlze. Cestou necestou potkávám ještě myslivce, chaloupku Baby Jagy, nějaké ty krávy a znovu vstupuji do malebné civilizace…

Procházím Ženklavou a Kotoučem. V Kotouči se neplánovaně jdu zblízka podívat na tento mohutný zářez v krajině. Při zjištění, že se to tudy nedá projít, volím cestu za cílem po silnici. A je to tu! Mlha ustupuje a mě se v celé své kráse ukazuje Štramberk. Moc hezké městečko plné roubenek, přírodních zajímavostí a na to všechno dohlížející Truba, jak se tu nazývá vyhlídková věž a zbytek zdejšího hradu. K tisícovce mi chybí poslední tři škatulky, tak se jdu ještě podívat k nádraží a k místnímu Arboretu, kde se nacházejí zkameněliny. Bohužel touha vidět bábinku je silnější, než hledání fosílií a tak rychlým krokem mířím směr Národní sad. Překonávám řadu schodů, past na mamuty, procházím obydlím Homo sapiens neanderthalensis a…mám jí škatulku jednu prastarou. Oči mi svítí do toho všeho bordýlku ve škatulce a místo, abych dával na prvního máje pusu pod rozkvetlou třešní nějaké sličné dívce, dávám pusu této bábince. Při této romantické chvilce se rozhlédnu do kraje a neodolám prohlédnout detailněji Štramberk. Zde pojím v Šipce, pinknu se se svým coinem v pivovaru, sednu si s ním na zadek u výhledu z Truby a s úsměvem šup zase zpátky domů :-).