Mort a další nočky i nenočky

Podzim, období brzkého stmívání je čas jako stvořený pro noční keše. Kačeři geoprahy nezaháleli a na 22. 11. si domluvili odlov noční mysterky Mort-Úžasná Zeměplocha. Po zvážení časových možností všech zájemců byl sraz ustanoven na 20:30 na zastávce Novoštěrboholská, kam všichni dorazili téměř načas. Z místa srazu se 11 kačerů naskládaných ve 4 geovozech přesunulo k nedalekým výchozím souřadnicím, kde nás čekalo první drama. Někteří ještě ani nestihli zaparkovat, když se vedle nás objevil motorkář. Než jsem se stihla zeptat, jestli patří k nám, svou otázkou, co se to tu děje, dal jasně najevo, že jde o strážníka městské police. Fcbtomas duchapřítomně odpověděl, že jsme partička lidí, co si vyrazila na výlet. Nevím, jestli vypadalo podezřele takové množství lidí, v tak odlehlém koutu Prahy, uprostřed páteční noci, nebo Keksíček, který v podřepu nad svou geokrapičkou, na silnici kompletoval georazítko, každopádně policista nám oznámil, že mu tato odpověď nestačí a zapnul světelnou houkačku. Pak se přesunul k fcbtomasovi, s tím, že když už rozhovor začali spolu, tak ho spolu také dokončí. Fcbtomas šel tedy s pravdou ven a řekl, že jsme partička kačerů a přišli jsme si tu pro jednu kešku. V tom se policista usmál, pověděl nám, že geocaching hraje taky a dokonce i ví, kde tato krabička je, protože sám už jí má odlovenou. Vypnul houkačku, nastartoval a odjel. Uklidněná skupinka se vydala směrem k úvodním souřadnicím.  Nepříjemným překvapením pro nás byly louže a množství bahna, které jsme museli cestou překonávat. Nicméně kačeři se nevzdávají a tak celá skupinka vyrazila vesele vpřed. Po necelých dvaceti minutách, jsme dorazili k finálce. Samotný odlov byl pro mnohé docela zklamáním, ačkoliv za bodík byli rádi všichni.

Jelikož bylo teprv krátce po deváté, rozmýšleli jsme, co dál, protože jet domů se nám ještě nechtělo. Někdo přišel s návrhem, že bychom mohli odlovit ještě Scooby-Doo a intergalaktický padouch. A tak se naše kolona 4 vozů, pod vedením zkušeného navigátora Keksíčka, vydala vstříc Hostivařskému lesoparku. S jedním krátkým zaváháním, kdy bylo nutné otáčení v naštěstí prázdné křižovatce, jsme dorazili na parkoviště na sídlišti vedle lesoparku. Vydali jsme se pro Scoobyho, ale to by to nebyli kačeři, aby neměli území zmapované podle keší, a krom plánované neodlovili ještě i něco dalšího. V tomto případě první neplánovanou krabičkou byla Tišší ptáci lesoparku. Mimozákon se bez váhání vyšplhal po borovici vzhůru až k ptačí budce, kterou považoval za kešku. Když však budku otevřel, našel v ní místo krabičky, překvapeného, čerstvě probuzeného sýkoráka. Budku zavřel, aby mohl nebohý ptáček v klidu pokračovat ve spánku a samotnou keš nalezl velmi záhy.

Po společném logování, jsme nabrali směr přehrada, kde na nás čekala polokanálovka Neboj to dáš. Větší část týmu se vydala do míst, které nejspíš slouží jako přepad, aby si tam ulovili krabičku a zbytek je seshora fotil. Jediným zádrhelem této kešky bylo ztracené stínítko mimozákonovy čelovky.

Po Neboj to dáš nás konečně čekal vytoužený letterbox Scooby-Doo a intergalaktický padouch. Keksíček a fcbtomas, jejichž baterky by se daly přirovnat spíše k plamenometům, nám svítili na cestu, hledali odrazky a plašili srnky. Ač jsme si chvílemi mysleli, že jsme se ztratili, pokaždé jsme odrazky znovu našli a po relativně krátké době jsme dorazili na poslední stage. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, jak zacházet s technikou, která nám měla ukázat souřadnice finálky, ale i s tím jsme si poradili a rychle pádili pro krabičku. Keksíček, který už měl odloveno z dřívějška, nám chtěl ukázat, kde se keška nachází, ale s hrůzou zjistil, že už tam není. Ačkoliv někdo poukázal na jeden podezřelý geoobjekt v podobě malého pařezu, Keksíček si stál za svým, že keška má viset na stromě.  Přítomní kačeři nevěřili, že by celou trasu absolvovali zbytečně, a začali zpovídat své přístroje, které prozradily, že umístění keše bylo pozměněno a nyní se opravdu nacházela pod již zmíněným geoobjektem. S radostí jsme se zalogovali, povyměňovali CWG a vrátili se zpět k autům, kde jsme rozdělili posádky podle toho, kdo kam jel a vydali se ke svým domovům.

Ačkoliv keší večera měl být Mort, nakonec se jí stal Scooby-Doo, ale i to se někdy stává. Na kešingu je krásné právě to, jak je nepředvídatelný a kolik překvapení nás cestou čeká. 😉