Čtrnáctá pražská expedice (28.-29.11.2014)
Plán byl takovýto: začít u Bertramky a přes Košíře dojít na Homolku a přes Ladronku na Břevnov a pokud zbyde čas, tak i na Liboc. To se docela podařilo. Expedici jsem začal někdy po jedné, kdy jsem se na místo dopravil z FAMU festu, díky němuž jsem se do Prahy dostal. Byl jsem ještě domluvený s Šotoušem, že si dáme někde kolem třetí sraz. Začal jsem tedy u stařičké tradičky z roku 2003 jménem Bertramka. Tu se podařilo najít asi po pěti minutách pátrání. Následoval výšlap nahoru pro archivku CrashCache, kterou jsem bohužel jaksi nenašel. WL ovšem dokazuje, že keš tam stále je. Pokračoval jsem tedy na multicache Sokol I. Smichov. Indicie jsem zjistil rychle, keš nalezl za chvíli také a tradá směr Košíře. Během prvních pár metrů jsem začal nadávat, že na geomapě chybí vrstevnice nebo aspoň něco na ten způsob. Pracně jsem vyfuněl k mystery keši Zde žila Milada Horáková (mimochodem patří geopražákovi core_p). O poznání lehčí než vyfunět kopec bylo najít keš. Tam mi do toho volal Šotouš (nebo já jemu?) že si asi dáme sraz u jisté multiny. Přes překvapivě pěknou tradičku Kaple nejsvětější trojice jsem funěl dál do kopce na multinu Palata. Po cestě jsem zjistil, že mimo šílených kopců mají v Kočšířích i šíleně stage jedna byla v listingu a já mohl vykročit rovnou na druhou. Indicie opět v poho, finálka nalezena hned po příchodu na finální koordináty. A pak čekala lahůdka. Multicache Around Hybsmanka, toho času fungující již jako tradička. Bez navigace, jen podle leteckých map v mé paměti to sice nebylo nic moc, ale asi po čtvrt hodině hledání, kdy jsem to skoro začal balit se ukázala keš. A že to stálo za to! Logy z roku 2007 v krabičce, no kde se tohle dneska ještě vidí? Chvíli jsem se kochal a pokračoval dál k tradiční keši Usedlosti Kosir a Smichova – Klikovka. Tu jsem objevil ihned. Po dalším kopci a tentokrát i schodech jsem vyšlapal k první stage multiny Detska hriste. Vybalil jsem si jídlo, pití, spočítal lavičky i houpačky, kouknu na druhou stage a cože? Nééééé! Vždyť je to 800 metrů zpátky! Proběhl tedy telefonát s Šotoušem (dále jako Dan) a za chvíli jsme stáli na úvodkách multiny Sportem ku zdravi pod Strahovem. Poté co jsme pracně obešli všech šest stages jsme samozřejmě zjistili, že chybička se vloudila. Ukázalo se ovšem, že to zas taková tragedie není a stage s chbou je od nás kousek. Výpočet finále a už jsme mazali k finálce. Terén seděl, popis místa z listingu taky, ale jaksi tomu chyběla ta keš. Když tomu chyběla i asi po dvaceti minutách, rozhodli jsme se, že ji tedy necháme, ať se před námi schovává když ji to baví a vyrazili na tradičku Skalka ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Jak to je s tou multinou neví, od doby co jsme tam byli my, se tam nikdo neukázal a ownerka neodpověděla. Hint u Skalky byl sedni si na větev. Sedali jsme jak šílení ale kýžený výsledek (keš) se ne a ne dostavit. Náplastí mi byl moc pěkný výhled. A nejen to! Po nějaké době i keš, kterou jsem objevil já. Oba jsme se mohli radostně zalogovat, ještě jednou se mohli pokochat výhledem, který se z denního změnil skoro na noční a pokračovali jsme na mnou vylštěnou mysterku Kosirske usedlosti. Keš ovšem byla disable a i přes slib ownera, že v době lovu tam určitě bude, tam není doteď. Vzhledem k hintu dutina a dutině jako jisté zvířátko, která byla prázdná jsme se zde opravdu nezdržovali dlouho. Další na řadě byla opět mysterka a sice Usedlost Kotlarka. Zjistit na úvodkách šestimístné číslo a podle něj najít asi o dvěstě metrů dál jiné. Už doma bylo jasné co hledat a kam se vydat. I přesto, že Dan měl určité pochybnosti, keš jsem našel a to stylem veni, vidi, vici. LZS – heliport na Homolce. Jednoduchá multcache. Nebo to tak aspoň vypadalo. Což o to, indicie jednoduché byly, ale finálka už tolik ne. Asi by byla, ale ne, když je tma a v místě nejsou lampy. Do akce se daly naše baterky. Dlouho se nám nedařilo až Dan vypískl, že on jí našel a usmívaje se jak měsíček na hnoji mi říká ať si ji najdu taky. Vzhledem k to,u, že už bylo jasné, kde hledat, jsem ji našel též. Další heliport, tentokrát onkologický, byl o poznání lehčí na hledání. Za dvě minutky jsem to objevil a jede se dál. Opět mysterka, nikoliv však heliport (je vlastně nějaký mysteriozní heliport mimo bonusů?), ale pro změnu série Lékařská. Luštění mi doma dalo docela zabrat, to se mi ještě nestalo, googlit 7 informací hodinu a ještě dvě nenajít. Díky struktuře vzorečku bylo ale snadné si je doplnit a k mé obrovitánské jsem nezezelenal já zlostí, ale geocheck správností. Za to luštění teda ale nic moc. Kolem keše bordel, hint pod mechem už asi dost dlouho neseděl (kamenný hrob má od mechu daleko) a prasklá krabička s mokrým logbookem… Ale aspoň jsem to neluštil zbytečně, navíc jsem byl hvězda zase já, protože se opět jednalo o můj nález. Na Danův popud jsme se k Ladronce připopovezli autobusem (velmi dobrý nápad to byl) a po jedné ujeté zastávce a malé výměně názorů, jestli se nedá přiblížit ještě víc jsme došli k třetímu heliportu dne, ovšem bývalému, na Vypichu. Keš nalezena hned, ale zde se konečně dostavila skleroza a zapomněl jsem bonus. Ještě, že je Jirka (taxoft) posílá. Další v plánu byla opět tradička GC squat Ladronka. Hint měl co do činění se skalkou. Jo, to bude jasný, v tomhle parku jich tolik být nemůže a nebude. Ovšem pýcha předchází pád. Po nějaké době hledání u skalky, kam vedla boží geodálnice se keška jaksi neukázala. A ještě ve tmě… Ale na to se vymlouvat nelze, geodálnice (taky velmi zřetelná) vedla ještě jedna. A hele! Skála! Keš (a teda i druhou skálu) objevil Dan. Já nás zapsal do logbooku, Dan si zatím zalogoval a jde se opět na tradičku Park Ladronka. Došli jsme tam bez úhony, na místě chvíle ošahávání laviček a opět zaperlil Dan, který jí našel. Po chvíli kombinování jak dál jsme se usnesli, že juknem na Břevnovský klášter. Tam se vyskytovala mysterka Benediktinske arciopatství. Indicie jsem nějaké zjistil doma, nějaké v terénu, zatímco Dan si seděl na lavičce a svačil. Po spočítání kontrolního součtu jsme ovšem zjistili, že chybička se vloudila. To je tak, když si někdo nepřečte pořádně listing (jako já). Chyba rázem napravena. Jenže u finálky nás pořád pozoroval „nějakej panďulák“ jak ho Dan nazval a tak jsme se rozhodli zatím dát multinu vedoucí po břevnovských zahradách. Ve tmě jsme si je sice moc neužili, ale lepší něco než nic. Po absolvování stages nám jaksi opět nevyšel kontrolní součet. Stačilo ale pár logů a záhada byla vyřešena. Keš nalezena v pohodě, horší bylo ji z úkrytu vypáčit, stejně tak ji dostat i zpět. Nakonec se ale zadařilo. Přišel čas bojového úkolu a sice dokončit Benediktinske arciopatstvi. Nedalo nám moc práce shodnout se na tom, že úkrytů je tam víc než dost a tak slovo dalo slovo a Dan vytočil (na telefonu) Špáča. Ten nám to nevzal a tak následovala naše zlatá nápověda jménem Keksíček. Hovor trval několik minut, říkal jsem si co tak dlouho spolu řeší, ale když pak Dan zrychlil krok, šáhl kamsi a držel kešku, tak jsem si říkal, proč ne. Zašli jsme hlouběji do útrob Břevnovských zahrad, kde čekala tradička pavilon Vojteska. Tu už Dan měl a celou cestu mě upozorňoval, že je keška pod šíleně těžkým balvanem. Ať máte či nemáte uloveno, hmotnost kamenu posuďte sami. Bylo půl osmé a i když bych lovil dál, tak se čtyřmi procenty baterky bych se sám daleko nedostal a Dan musel pomalu domů. Během expedice jsme se navíc domluvili, že někde budeme lovit i další den (což mělo za následek vypuštění vánočního nákupu, který byl původně v plánu a nemajícnost dárků i když je 18. prosinec) a tak jsem si říkal fajn, ukončíme to. To ovšem neznamenalo definitivní konec lovu, protože po cestě jsme se ještě stavěli na Hradčanské (Dan, který měl uloveno ze mě měl pochopitelně strašnou srandu, protože jsem to nemohl najít) a u Bílkovy vily. Sice jsem přemýšelel, jestli ještě nemám jet někam směr Lhotka, kde bych ještě s Danem něco dal, ale když jsem na Smíchově viděl tu „stopětadvacítku“, tak jsem neodolal, dali jsme si sbohem a bylo.
Další den ráno jsem ještě vlastně nevěděl, kam vlastně pojedu. Do toho ještě přišla SMS, že Dan měl ráno teplotu a asi půjdu sám. Nakonec ovšem situace vykrystalizovala do formy pokračování toho, co jsme včera nestihli. Sraz byl kolem jedenácté na Petřinách. To jsme oba nevychytali a nakonec se srazili kolem 11,45 na Smíchově. Ale nebudu předbíhat, protože chvíli před tím jsem měl ještě individuální program a to v Petrovicích. Jednak kontrola Petrovického sudoku (moje keš, vše v pořádku) a jednak výměna logbooku u kostela (další moje keš, opět vše v pořádku). Navíc se mi při cestě zjevila asi před týdnem nová tradička a tak by byla škoda ji neodlovit, i když vzhledem k častým návštěvám Petrovic tam kešema docela šetřím. Po nějaké době ohmatávání zábradlí (zntarg) keš nalezena a mohl jsem se přesunout na Smíchov. Tam jsem i došel pro forneti a pak letěl naproti Danovi. Petřinám ale předcházely i jiné keše. Nejdřív jsme vystoupili hned na Andělu, kde si Dan dal Bezbariérový výtah, který jsem já už měl. Poté jsme supervýhodně nakoupili svačiny v místním Albertu. Travají jsme dojeli na Národní třídu, tam proběhl odlov Novoměstského pivovaru (ten už jsem také měl) a pak jsme se za pomocí jakýchsi podchodů, výtahů a metra najednou zjevili v Quadriu. Tam měl Dan zjištěno, že se tam nabízí Bubble tea zdarma. Tak jsme si dali a zase se z Quadria vytratili. Za chvíli jsme už seděli v „osmnáctce“ a konečeně jeli na Petřiny. Tam jsme pohořeli hned u první keše a sice Vozíčkařské. Náladu mi spravil Břevnovský větrník, Danovi už tolik ne, ten ho již měl. Co jsme ale neměli byla tradička Petriny&dum na nohach. Tam se nám poněkud nedařilo zorientovat. Nic ale netrvá věčně a tak po nějakých minutách bloudění jsem mohl vykřiknout „Mám!!“ Další pochod se ubíral směrem ke konečné tramvaje kde se nacházela multina Otto Wichterle. Indicie i keš v pohodě, to platilo i o Zapomenutem Libockem hrbitove. Tam ten nazev ma něco do sebe, opravdu byl hřbitov dost zapomenutý. Pokračovali jsme na multimystery jak se třídilo ve středověku. Uvodky nas přivedly k pěknému kostelu, oba jsme se divili, že nemá žádnou keš. Nicméně indicie jasné jako facka. Co už nebylo tak jasné, tak směr, kam se vydat. Názvy ulic byly (aspoň podle našeho názoru) jiné na mapě a jiné ve skutečnosti. Instinkt nás ovšem vedl dobře a za několik okamžiků jsme stanuli před finálkou. Tam jsme nejdřív našli víčko a až asi po minutě celou kompletní keš, dokonce i s víčkem. Fotka do poznávačky a jde se. Dan trval na tom, že to víčko odneseme, takže s informací, že když si ho ponese at ho klidně vezme jsme mohli pokračovat na Výhled na Liboc. Oba jsme se shodli, že výhled jsme si představovali trochu lepší, ale spokojili jsme se s tím, co bylo. Keš jsme chvíli hledali, ale našli. Zde mě začal nahánět kamarád, jak to se mnou bude. Měl jsem s ním totiž sraz v 15,30 v Řepích odkud jsme měli vyrazit na nočku kousek od nás Pavouk Nephila. Domluvili jsme se tedy jak a kdy a kde sejdeme. Dokonce se nám pak i podařilo najít keš. První jí spatřil Dan. začali jsme hledat nějakou autobusovou zastávku, odkud bych se dostal do Motola, z nějž jezdí do Řep tramvaje. Cestou na bus jsme se ale stavěli u keše LIBOC, která nás oba příjemně překvapila svým pěkným provedením. Chvilka uvažování, jestli zvládneme i Libocký Karlštejn, ale nakonec jsme ho zavrhli. Cestou autobusem mi Dan vyprávěl o keších v Řepích. Jenže plány jsem mu pak trochu překopal když jsme se blížili k motolske nemocnici, kde se nedávno vyloupla žijící archivka. Já už na ní byl dvakrát neúspěšný a tak jsem si řekl, že třeba Dan bude bystřejší. Vystoupili jsme tedy o zastávku dřív a hurá pro keš. Zázrak se ale nekonal a keš se nám opět nedařilo najít. Čas tlačil a tak jsem se rozhodl zatelefonovat Rendymu o radu. Ten nám to vzal, řekl nám že je to tím a tím směrem od toho a toho objektu a mě málem ranilo. Tam!? Dyk tam mi to neukazovalo vůbec!! Úspěch se ovšem stejně nějak nechtěl dostavit a já začal mít docela na spěch. Když už jsem scházel k silnici s tím, že na to kašlu, zařval Šotouš z plnejch plic, že jí našel. Okamžitě jsem se otočil o 180 stupňů a štrádoval si to zpátky. No on jí fakt měl! Krabice jak vyšitá! Juknul jsem na pár prvních stránek, kde byl jeden log na stránku, jenže na kochání moc času nebylo a tak jsme se zapsali a šli. Dan si řekl, že se mnou pojede do Řep. Chytli jsme akorát jedoucí autobus, takže jsme tam nakonec měli ještě asi 5 minut. A když byla kousek odtamtud Hradnikovka, nešlo odolat. Rychlý přesun ke keši, díky Šotoušovi, který už věděl oč jde to byl rychlý proces. Pak chvilka čekání a mě už přijížděli Zdeněk s Milanem abychom jeli na Pavouka Nephilu. Pavouk už je ale zase jiný příběh, o tom třeba zase někdy jindy… (PS: nedali jsme to)
Patnáctá pražská expedice (9.12.2014)
Tato expedice se taktéž udála díky škole a cestě do Prahy. Celkově to byla expedice dosti zvláštní, jednak ze začátku jsem pár keší víceméně dobrovolně vypustil, zaznamenal jsem pár DNF a keše mi teda moc rychle nepřibývaly. Navíc mi do toho ještě celou expedici překopal Dan a tak nakonec tak dvě třetiny expedice byly jednou velkou improvizací. Všechno to začalo asi ve 12,00 u Žižkovského stadionu, kde jsem měl vyluštěnou mystery cache Ivánku kamráde. Nějakou chvíli jsem musel čekat na odmudlení, ale po té co se odmudlení uskutečnilo, to byla otázka chvilky. První úspěch a mohlo se jít dál. To jsem ještě nevěděl, že další budu slavit asi až za hodinu a půl. Následovala opět mysterky Kostel svatého Prokopa. Kontrolní součet vyšel, ale místo se mi poněkud nezdálo a tak jsem hledal jen chvíli a šel dál. Co jsem pak tak četl logy, asi jsem tam byl dobře. Co se dá dělat… Následovala tradička Mahlerovy sady. Tam jsem zjistil, že 200 výškových metrů je o dost menších, než jsem si je představoval. Každopádně kontrast této hrůzy a židovského hřbitova je docela hrozný. Stejně tak hrozný byl i můj neúspěch na této keši, která navíc měla nějaký pro mě nepochopitelný hint. Moje trpělivost byla na mé poměry docela velká, protože 25 u keše obvykle netrávím. Nakonec mi to ale bylo k ničemu, keš jsem nenašel. Co se dá dělat… Následovala mysterka Sushi. Indicie prý měly být na úvodkách. Jenže jsem nenašel ani indicie ani keš, která tam podle logů možná i byla. Co se dá dělat… Došel jsem do Riegrových sadů. Tam jsem se z pohodlí domova pokušel vyluštit Rieger´s ghost, což podle logu šlo. Doma se to nepodařilo, ale nepodařilo se to ani na místě. To mě až tolik z míry nevyvedlo, docela jsem s tím počítal. A teď Abeceda challenge. Sice nesplněná, ale co. Jenže když jsem viděl, že mě to vede za plot s ostnatým drátem, říkal jsem si, že asi bude něco špatně. Nejvíc špatně ale bylo to, že keš jsem neměl uloženou, protože bych tam našel přístupový waypoint. Tady mě nenález také tolik nevadil. Další mystery. Zmizelé synagogy od geopražáka Zdenyse. Hint neboj se šáhnout do díry a zatáhni za provázek. navzdory mudlům jsem se šáhnout do díry nebál. Jenže jsem asi šahal málo a provázek nenahmatal. Do toho mi navíc přišla SMS od Dana, že jestli chci, sejdem se v 15,30 u něj před gymplem. Moc se mio nechtělo ale co. Keš jsem nakonec fakt nenašel a pocit „co se dá dělat“ se změnil na „tak tohle mě přestává už docela vážně bavit“. Náladu mi zlepšila další Zdenysova keš, Prazska potrubni posta, tradička, kterou jsem našel skoro okamžitě. tam jsem volal Danovi a řekl mu, že uvidím a že také dostat se bez internetu odněkud k němu na Lhotku bude taky něco. Následovala další tradička Návrat do dětství. Hřiště tam fakt bylo, ale ve čtyrech stupních mě nezlákalo. To už spíš ta keš, kterou jsem naštěstí našel. A zase dvě mysterky. U jedné jsem si špatně opsal souřadnice (Zvěřinec) a vyšlomi to do dvora. Do toho jsem se pochopitelně nedostal a keš samozřejmě nenašel. Další DNF znamenala mysterka Vila Osvěta. Ta podle logů dala dost lidem zabrat. Zase začal převažovat pocit že se na to můžu vytentovat a řekl jsem si, že Dan mi náladu rozhodně vylepší a že za ním pojedu. Před tím ale ještě tradička Nuselské schody. D3 mi po předchozích neúspěších moc na náladě nepřidalo, ale keš jsem nalezl úplně v pohodičce. Ještě před odjezdem na Lhotku jsem dal desetisteovku Namesti bratri synku. Sice 10 stages, ale keš to byla rychlá a nenáročná, přeci jen náměstí není tolik rozlehlé. Finálka nalezena v pohodě. Sice se zde promenádoval policista rozdávající pokuty za šptné parkování, ale i přesto se to dalo pohodově ulovit. Pak nastal bojový úkol. Sílou intuice a vlastních znalostí se dostat z Nuslí na Lhotku. To se dokonce i podařilo. Sice jsem dorazil o 7 minut později, a Dan mi vyjmenoval asi 4 možnosti jak se k němu dostat jednodušeji, ale nic z toho nevadilo. Na Lhotce mě jen překvapila mlha, kvůli které jsem ani neviděl pořádně na střechy paneláků. Dan mi oznámil, že naplánovaný nemá nic, ale že zaimprovizujeme. Cestoou k němu domů jsme ještě dali Gymnázium Písnická. Doma si Dan vzal sváču a šlo se. Nejdřív jsme se pustili na Lesni Divadlo, které Dan už samozřejmě měl, jelikož na úvodky kouká z okna. Mrknul jsem na stage, ta mě opravdu pobavila, finálku jsem viděl z dvaceti metrů. Cestou od keše jsme potkali jakéhosi krvelačného psa, načež Šotouš začal pištět na celý les, čí že to je a ať si ho kouká vzít k sobě atp. Dobrý zážitek. Z šoku se naštěstí rychle vzpamatoval. Mezitím vším jsme se ještě spolu dohodli, že dojedeme na Smíchov, odkud mi aspoň pojede vlak a navíc je tam odsud super výchozí bod na všechny strany. Stavěli jsme se ještě pro černočernou tmu a za chvíli jsme již seděli v autobuse směr Smíchov. Sice jsme vystoupili v Braníku, ale záhy jsme zjistili, že tam nemáme co lovit a za dvě minutky už jsme byli zase v autobuse. Poté, co jsme vyloučili možnost Barandova, jsme se shodli na Zbraslavi. Cestou jsme se ještě stavili pro Tramvajova nej, která jsem tím konečně po roce a čtvrt dokončil. Na Zbraslavi jsme začali u Železniční 5, kterou jsem hledal už kdysi. Neobešlo se to ovšem bez telefonátu ownerovi. Tedy měl jsem špatně uložené číslo, takže jsem se dovolal někam úplně jinam, ale po jeho korekci za pomoci Danova hotspotu se nám minarjo ozval a keš jsme za chvíli měli. Další zastávka byla Most závodu míru. Ten jsem kdysi nějak nenašel, tentokrát mi bylo umístění jasné hned. Dan jí už měl. Přesunuli jsme se ke Zbraslavským studánkám. Tam se nám mezi stromy ve tmě hledala tic-tacovka dosti mizerně, dokonce si už Dan zalogoval DNF aby keš okamžitě po odeslání logu našel. Následovala archivka Jan Hus. Její nalezení byla pohodička, doma mě ale pěkně naštvala, protože je zamčená. Koukali jsme, co by se ještě dalo na Zbraslavi ulovit, jenže jsme nějak nic nenašli. Tedy našli jsme na mapě mysterku týkající se filmu Ať žijí duchové, ale po pěti nezodpovězených otázlách jsme usoudili, že to asi nevybrutíme. Jako úplní blbci jsme z testu ale nevyšli, něco jsme si přeci jen pamatovali. Na souřadnice to ale bylo málo a tak jsme se radši rozhodli dát Lahovický most. Frajersky jsme dojeli autobusem prakticky až k mostu. Proč frajersky, se dozvíte za chvíli. Chvíli jsme keš hledali pod mostem, pak jsme si ale přečetli hint „na vyhlídce“. Vyklusali jsme tedy nahoru, já hned začal prohmatávat zábradlí. V tu chvíli mi Šotouš oznámil, že keš je na té druhé vyhlídce. Tak zase dolů, zase nahoru a pak teda už byla naše. Nedaleko byla ještě multina Květnových masakrů. Po nepochopení stage nás začalo zajímat, jak se dostat na Smíchov. Průšvih byl, že zastávka na níž jsme vystupovali (frajersky), byla jen na Radotín. A Smíchov? Nejblíže 800 metrů a asi dvacet pět minut do odjezdu vlaku. Naštěstí Šotouš vygooglil nějaký přestupní spoj a tak jsem tři minuty před odjezdem vlaku stanul na Smíchově a vlak stihl.
