Tak jsme měli s PavlinouHot volno a k tomu jsme měli čtvernožce Deu z Irexu. Plán byl tedy jasný, udělat si procházku, utahat psa a nasbírat pár krabiček. Volba padla na okolí Měšic a Mratína, kde jsem měl delší dobu vyhlédnutou sérii Koňská stezka. Po obědě jsme tedy vyrazili, počasí sice nebylo nic moc, ale nepršelo neberu li v potaz malinkaté přeháňky. Vzali jsme to odzadu (Konska stezka – finalka), trochu mě překvapilo, že jsou u finálky souřadnice, ale z listingu jsem to záhy pochopil. Inu, šli jsme to zkusit a nakonec jsem slavil úspěch, tento typ zámku znám. U Konska stezka VI. – Starokladrubsky vranik jsme samozřejmě skončili na druhém břehu a vzhledem k blátu jsem se neodvážil to přeskočit, tak jsem se opět prošli. Vyplašili jsme spoustu zajíců a bažanta, největší radost z nich měla Dea. Od Starokladrubského vraníka jsme se vydali k Konska stezka V. – Hucul si pořádně obalit boty bahnem. Na mapce byla naznačená cesta, bylo vidět, že tam někdo šel, ale spíše to byla prostě cesta přes zorané pole. U Hucula jsme hledali, pak mě zaujal poklop bez zámku, nakouknul jsem pod něj a poté jsme pokračovali v hledání. Nakonec jsme si přečetli hint a tak jsem se vydal opět k poklopu. A z podzemí rovnou vzhůru u keše Konska stezka IV. – Holstynsky teplokrevnik na strom. Vzhledem k tomu, že PavlinaHot měla zraněné koleno, tak jsem se nahoru vydal já. Doufal jsem, že mě ty stromky unesou a unesly, takže jsem si pro kešku došel. Poté jsme si udělali malou odbočku ze série a odlovili keš Zahada mesicke carodejnice. Kešku jsme bohužel viděli už z 20 metrů, protože nebyla vůbec ukrytá. Tak jsme se po zalogování pokusili ji co nejlépe ukrýt. Poté jsme se vrátili k sérii, ale u keše Konska stezka III. – Holandsky teplokrevnik jsme si pořádně dali. Hledali a kochali jsme se původně špatně, pak jsme keš našli, ale jak k ní? Hladina potůčku byla vysoko i díky zaklíněným větvím atd. Tak jsem to co nejvíce prošťouchl a hladina klesla o minimálně 10 čísel. Ale stejně jsem se tam se svými 187cm nemohl dostat. Tak musela PavlinaHot a zadařilo se jí i když jí do jedné boty trochu nateklo. Poté jsme se opět vydali na kešky mimo sérii, první z nich byla Multinka Libeznickeho potoka III. Najít indicie bylo snadné, jen jsem na poprvé počítal méně, než jsem měl. Nález byl pro mě nesmírně snadný, nechal jsem chvíli potrápit PavlinuHot, ale ta také za chvílku nalezla. Po zalogování jsme šli ještě na Multinka Libeznickeho potoka II., to už byla o kus delší procházka a zase směrem jiným, než jsme potřebovali, ale to nám tolik nevadilo. Po odlovení finále jsme se vraceli zpět k sérii, začal nás pomalinku tlačit čas a malé přeháňky už nás také trošku štvali. Vzali jsme to tedy klusem ke Konska stezka II. – Hannoversky teplokrevnik. A z Reichu do Velké Británie na Konska stezka I. – Anglicky plnokrevnik. Poslední krabička a chvilku jsme se nahledali i přes to, že bylo naprosto jasné, kde se má skrývat. No byla tam. Zkusili jsme ještě v rychlosti cestou k autu koukat po Multinka Libeznickeho potoka IV., ale neviděl jsem. Pak už jen naskákat do auta a honem domů, abychom stihli projížďku po Vltavě co jsme měli objednanou na 19h (na molo jsme doběhli v 18:58).
