A je to v Prčicích | Geocaching Praha a okolí

Tak, už jsem trochu oschl v povíkendovém krásném počasí, je na čase sepsat další kratší článek. Tentokrát o lehkém keško výletě do Prčic. Lehkém jen z toho důvodu, že jsem si neodnesl žádnou velkou nálož bodíků 😀 Za 40 km odloveny 4 krabičky. To je ale vše, co bylo na tomto výletě lehkého. Výlet byl součástí tradičního pochodu Praha – Prčice, Ráno se mi nechtělo vstávat nějak extra brzy a tak jsem se rozhodl pro odjezd z Prahy v 7:00 směr Bystřice u Benešova odkud jsem startoval. Na startu se vytvořila slušná fronta účastníků pochodu, tak jsem se rozhodl frontu opustit a zatím si odlovit blízké krabičky. První byla trať KFJB – Bystřice u Benešova, celkem vtipný odlov opravdu povedené krabičky, zde vše nejlépe vystihnuto do logu. Další byla keš Dryady. Po odlovu jsem usoudil, že se půjdu podívat, jak vypadá fronta. Hrozilo totiž, že přijede další vlak z Prahy a situace nekonečné fronty se bude opakovat. Fronta se zmenšila, vlak ještě nějakou dobu nepojede a tak jsem si ještě skočil pro úvodní stage multiny s šíleným názvem Truppenübungsplatz Beneschau # IV-Flgh.Neswatschil, která se nachází pár metrů od startu. Další stage cca po kilometru přímo na trase pochodu, paráda! Samotné finále na místním letišti nedaleko, ale pěkně mě potrápilo a tak musela přijít pomoc na telefonu. Díky dekáči za poskytnutí telefonu na Bumbika a díky Bumbiku za pomoc při hledání :D. Zde mě nakonec překvapilo, že si žádný další kačer nechtěl zpestřit trasu pochodu a tak jsem tuto multi v zamudleném dni odlovil jen já. To samé se opakovalo i u další kešky, tentokrát tradičky Posezeni v Nesvačilech. Keška vzdálená 400m od trasy pochodu a došel jsem si pro ní jen já Každopádně místo parádní a klídeček na logování. Po napojení zpět do trasy pochodu, mi cestu zpříjemňovala dvojice sličných mudlic s pěkným pozadím 😀 Myslím, že nejvyšší čas na obrazovou část, ať máte představu o čem píšu :D…

Dost bylo sličných pozadí, jdu si užívat výhledy do kraje…a i v tomto uplakaném počasí to stálo opravdu za to! A ono uplakaném… zatím nespadla ani kapka! Takže pojďte užít výhledy a sympatická zákoutí se mnou.

To už ale přicházím do Vrchotových Janovic, vesnička s krásným zámečkem a prvním punktem, kde doplňuji proviant v místních mini potravinách s cukrárnou…Cola, čokoláda Ledové kaštany a Kinder vajíčko, to by mohlo stačit 😀 Trasa prochází další vesničkou, kde nás neomylně směřuje orezlá stará škůdka s PP na světlech do zatáčky. Ale co to, změna směru a z nebe padají první kapky. Náladu mi ale zvedá nález figurky v Kinder vajíčku a setkání s mikro přáteli…kdo jsou to mikro přátelé? To jsou lidé, které potkáte na startu, zafixujete si je do pamět, pak ale jdete každý svým tempem a někde v půlce pochodu je z ničehonic zase potkáte. U mě to byla skupinka postarších lidí, kterou vedl chlápek s nekonečnou studnicí zážitků ze svých dalekých cest. Stále vyprávěl a vyprávěl a komicky u toho máchal rukama. Pro lepší představu jsem i tohoto pána zvěčnil fotoaparátem 😀

To už ale opět krásnou krajinou procházím do Vojkova. Dokonce přestalo i pršet, jen několikaminutová přeháňka. Vojkov je pro mě srdcovka, máme tu chatu, mám zde několik kamarádů a tak se na rychlo zastavuji na kukačku na chatu. Rovnou volám kamarádovi, který je na trase pár kilometrů za mnou, že na něj zde počkám a musíme tu dát v místní hospůdce pivčo a zahrát fotbálek. Shledáváme se, pivčo píše, fotbálek buší hospůdkou, zdravím kamarádku u výčepu, ale čas nás tlačí a tak vycházíme z hospůdky, kde je tak krásně…ale co to…venku prší! A docela hustě a vytrvalo, no nedá se nic dělat, musíme pokračovat…

No kéž by jsme si řekli „Kašlem na to! Budeme tady, kde je nám hej a budeme koukat na hokej, který za chvilku začíná“…osudová chybka…pršelo, pršelo a zase jen pršelo a dobrých 15km do cíle. Ale co by člověk pro tu botku, kterou získá za absolvování tohoto pochodu neudělá, že. Kdysi pevná cesta ale pod přívalem deště nevydržela a začala se brutálně rozmáčet, boty se bořily do nánosů bahna a aby toho nebylo málo, tak má nepromokavá bunda už to také nevydržela a začala propouštět první kapky. Mokro v botách, mokro pod bundou a do konce zbývá ještě tolik kilometrů. No co vám budu povídat, měl jsem na plánu ještě několik keší, ale doslova jsem okolo nich proběhl. HURÁ! Přicházíme do Prčic…je to v v prčicích, foťák už to také nevydržel a zmohl se pouze na zamlženou cílovou fotku, beru plastovou botku a tatranku za absolvování trasy a pádím do pivovaru…jsem promočený až na trenkách, v pivovaru věším bundu a mikinu na věšák a pod oblečením se během chvilky vytváří nové prčické jezero. Následně mě naprosto dostává smska od dekáče, který šel 70ku a shrnul to slovy „mám mokré akorát boty a spodek kalhot, bahno jsem žádné nepotkal…šli jsme vůbec stejnou trasu? 😀 Každopádně místní pivko a guláš opravdu bodl. Botka a 4 bodíky jsou doma! Ještě vlastně nejsou…ještě musím absolvovat mokrou cestu domů, naštěstí do Prahy autem a tam rychle autobusem do sprchy smýt bahno a do postele.