Borůvkový Alvarez

Víkend okolo 19.července se mi nechtělo sedět na zadku, tak jsem rozhodil sítě, zda nedáme nějakou výletovkou. Celý víkend mi nakonec nevyšel, ale těším se na report od druhého úderného týmu 😀 kterému celý víkend vyšel. Slaneček na fóru navrhla, že by ráda ještě jednou zamířila k Alvarezu, legendární to série v Českém Ráji, nechala tu několik restíků. O této sérii už jsem něco málo slyšel a tak jsem vyslyšel i tuto nabídku. Dali jsme si sraz v 10 před jejím bydlištěm, hned za první zatáčkou kontrolujeme, zda máme vše potřebné do parádního slunečného dne…
Já: „plavky?“
Slaneček: „No nemám viď!“
Tak se pro ně vracíme…a jak se na konci dne hodily! Ale postupně…

Cesta po dálnici ubíhá jako po másle, ale začíná nám kručet v břiše a zásoby jídla pramalé…v Turnově tedy hledáme první Lídl, Penny, cokoliv. Na Slanečkovi je nervozita z této situace znát více…
Slaneček: „Takže, projeli jsme celej Turnov, míříme někam do skal a nemáme ani drobek jídla, ba dokonce nemám ani ranní kávu… uvědomuješ si závažnost situace?“…
Já: „Klíííd, tady za zatáčkou určitě ještě něco bude“…
Slaneček: „Ten tvůj optimismus mě ještě víc vytáčí…“
Jenže, štěstí přeje optimistům a za zatáčkou skutečně vykukuje cedule – Lídl 1km! A za další zatáčkou Penny…takže double štěstí 😆 Nakupujeme svačinu…ale není káva…Slaneček je neuspokojen a to prý nevěstí nic dobrého, zastavujeme tedy ještě na náměstí při cestě do skal, Slaneček vybíhá hledat bankomat a kávu, čekám v autě, po chvilce se vrací a…má kávu, je to dobré 😀 Zlepšující se nálada se projevuje tím, že z vesela zvedá těžké víko kufru u auta a fotí si okolí…já si fotím tuto happy momentku 😎

A teď hurá směr skály. Pod Rotštejnem doslova vypadneme z auta hned vedle na obrubník, kde zbaštíme vysněnou svačinu z Penny. S plným břichem se nám do kopce moc nechce, ale nakonec se přemáháme. Před námi se rozprostře Rotštejn, krásné místo! Fotit by se dal ze všech stran a úhlů! Ale teď je čas na 1 Alvarez. Najít tu indícii nebylo vůbec jednoduché…koukám, koukám, nikde nic, nakonec se mi někde ve skalách ztratí i Slaneček a tak si jen tak zoufám do dlaní…když tu, vidím Slanečka a ta už si vesele luští dál u nalezené indície. Zde mě tedy v pokroku předběhla, ale hned na to jí doháním, když udělá menší zádrhel ve vzorečku a já po telefonickém nakopnutí od Zdendy (díky!) tuším, kde je správné místo vytouženého finále….ale není tam. Zde mě Slaneček znovu předbíhá v pokroku, ale zdrží jí vlna borůvek na nedaleké skalce. Finále už dohledáváme společně. Hurá, jednička pokořena! Jde se na dvojku….

U auta ještě proběhne nezbytné osvěžení Slanečka kojeneckou vodou, aby zůstala v nejlepší náladě 😀 nasedáme, snažíme se v zapalování dobít telefony, ale cca 500 metrů do Klokočí, nám stačí tak na 1% dobití 😆 No nevadí, vyrážíme na úvodky dvojky vzdálené cca 400 metrů…cesta nám trvá několik hodin 😆 První co nás zdrží je tradička The Passage, u které nás podiví cosi podivného kovového vystupujícího ze skal…parovod? ropovod? splašky z nedaleké hospůdky na kopci? Netušíme a tato otázka zůstava nezodpovězena! Nahoru do skal se dostáváme krásnou soutěskou. Zde se nám u earthky Klokočské skály naskýtají luxusní výhledy. A ještě něco se tu naskýtá…obří pole borůvek, takže neváháme a sbíráme a sbíráme, z čehož nám překvapivě vyhládne, takže se jdeme občerstvít do nedalekého hospůdky.

Pak pokračujeme ve sbírání, krůček po krůčku se blížeme ke 2 Alvarezu. Z počátku se to na úvodkách zdá jako celkem nůůůda…ale po bližším prozkoumání je to jen „Ooooooh Ohhhhh a zase oooooh!“ No nebudu napovídat, to si musíte prozkoumat sami! Jen lehce navnadím fotkami 😎 Jdeme zpět k autu a znovu sbíráme, sbíráme, papáme, zastavujeme u hospůdky. U auta si ještě uděláme odbočku k místní parádičce – Pamatník Jana Husa. Těchto 5 kešulek nám trvalo dobrých 5-6 hodin, slušné skóre, ale modrý jsme až za ušima a to se taky počítá!

No ale to už pokračujeme k další ze série, správně, ke 3 Alvarez. Tady nastala největší komplikace, hned první indície nenalezena i po velmi bedlivém prohledávání. Slaneček pak popisuje trampoty ostatních s dohledáváním dalších indícií a tak po delším snažení tuhle agónii vzdáváme a jdeme si pro razítka. Už je hodně hodin, slunce zapadá a tak vyrážíme k domovu…slunce zapadá?? Koupačka při západu slunce! Tahle myšlenka mě žene kupředu a Slaneček naviguje na koupaliště Lhota. Moment, tohle není Lhota…Parkujeme u vedlejšího Křeneckého jezera, ale to jsou jen úsměvné detaily, vyskakujeme z auta a romantická koupačka začíná mým úprkem, abych stihl vyfotit zapadající slunce nad vodou 😆 Moc se mi to nedaří a ještě dostanu cennou radu od Slanečka:
„Jestli půjdeš někdy s holkou na romantickou koupačku při západu slunce, tím že jí hned na začátku utečeš, to celý akorát poděláš“ 😀 No tak jsem se trochu zastyděl, ale hned jak jsme smočili naší upocenou kůži, bylo nám opravdu hej! K dokonalému zakončení už chybělo jen jediné…nedaleko je keš D5/T4 ze série Matrixu, která mi jako jediná chybí k dokončení DT tabulky! 😎 Tak hurá ještě pro ní, dostat se k ní nebylo vůbec jednoduché, za hluboké noci jsme objízděli obří les ze všech stran. Nakonec si ještě Slaneček na sebe v autě zvrhla pracně nasbírané brusinky, ale vše dobře dopadlo a já v temné noci završil DT tabulku 😎 Jsem moc rád, že jsem tu mohl Slanečkovi dělat společnost a moc se těším na další podobné akce!

_____________________

Líbil se ti odlov a chtěl bys na další s námi? Neváhej se přihlásit na fórum a na nějakou akci vyraž s námi!