Jelikož když event Vanocni stromek v KERSKU. Hledaji se svetylka spatřil světlo světa, tak jsem nevěděl, co bude, nechtěl jsem se zbytečně cpát mezi světýlka, abych se pak nemusel omlouvat. Ale osud tomu chtěl, že mi pár dní před eventem napsal Hojší, že by potřeboval za sebe náhradu. To už jsem věděl, že by to mohlo klapnout a tak jsem se zeptal Slanecka, zda už má vymyšlený odvoz anebo budu opět řidič slečny Daisy. Druhá možnost se ukázala jako pravdivá. Poté když jsme seděli spolu v hospodě, psala si s Quoxem, že s Paldinou pojedou vlakem, aby si mohli večer na eventu Se zelim, se sipkovou IV. predvanocni dát nějaké to pivo. Tak jsem navrhl, že máme dvě volná místa a budeme vyrážet dříve na lov po okolí, na což kývli.
Teda po okolí. Slanecek se svojí orientací nám naplánovala lov v okolí Mirošovic, kde jsme měli v plánu si dát pár T5 na zahřátí. Není to sice úplně kousek od Kerska, ale výlet je výlet a krabky byly krásné, škoda, že mira_d měl už skoro všechny odlovené. Ten se k nám totiž na poslední chvíli připojil. No než jsme se vykopali z Prahy, bylo 12h. První keš našeho výletu byla trošku mimo plán, ale když už jsme měli cestu okolo, tak jsme se po pokochání koňmi, ovcemi a dalšími hospodářskými zvířátky vydali i sem pro keš Bozkovske jezirko. Jezírko moc vidět nebylo, ani jsme se nevydali zkoumat, zda tam jsou mokřady a bažiny. Věřím, že až nastane pravé jaro, musí to tam být krásné a plné života. Když jsme se pokochali a ujasnili si, že Božkov nerovná se automaticky rum, vydali jsme se dále na „nedalekou“ D5/T5 Knihovnik (Ook).
O této keši probíhala emailová komunikace hned po publikaci, já opět v roli pasivního pozorovatele. Mě to luštění nijak zvlášť nejde a tak to přenechávám jiným nejdříve, než se pustit do předem prohraného boje. Nakonec jsme se nějak neshodli na vhodném čase a tak si jí mira_d odlovil bez nás a dnes byl pod stromem jen jako pozorovatel. Toto již byl jeden z našich cílů, které jak už jsem psal výše moc cestou byl. Je otázkou zda Slanecek opravdu neumí zeměpis a s mapou, či s námi velmi obratně manipuluje. A tak jsme já, mira_d, Quox, Paldina a Slanecek stanuli pod tím správným stromem. Dal jsem Quoxovi do ruky jedno nahazování, druhé jsem si vzal já a začalo to létat. Naštěstí se po chvíli povedlo umístit provázek do správného místa a my mohli přetahovat lano. Nebylo to sice ideální, napolohovat lépe se nám ze země ovšem nepovedlo. Slanecek prohlásila, že tam vyleze a vyřeší to, ale přece ji nenechám, aby se jí něco stalo ne? A tak jsem se vydal vzhůru já a pořešil to. Vzal jsem sebou dolů krabičku, abychom se mohli všichni v klidu zalogovat a Slanecek se s ní poté vydala nahoru. Paldina následně vytáhla svačinu, kterou jsme měli slíbenou za odvoz a já se do ní s chutí pustil. Nějaký komunikační šum zapříčinil, že bagetky byly pod stromem jen tři a já nepochopil, že si mám dát se Slaneckem napůl. Ale dopadlo to nakonec ještě dobře a poté, co se Quox a Paldina nakoukli „do budky na netopýry“ jak to nazval jeden procházející tatínek dvou dětí, jsme se vydali zpět k autu.
Jelikož bylo opravdu krásně, vydali jsme se také na motorkářskou MoCache Mirosovice, kterou pro nás všechny připravil náčelník Apollo II. Kolegům trvalo déle, než zkontrolovali těsnění pod hlavou, ale nakonec nalezeno, odloveno a my se mohli vydat na další T5 krabičku. Byla to opět náčelníkova keš a pro změnu to byla T5, která není stromovkou. Jednalo se o keš Kaiser-Franz-Josephs-Tunnel. Serpentinami dolů k potoku a dál až ke značce, která se tvářila jako zákaz vjezdu všech vozidel, ale při bližším pohledu bylo vidět, že se jedná o značku Zákaz vjezdu jízdních kol. Vydali jsme se tedy opatrně dále, ale zastavila nás úzká cestička, která rozhodně autem zdolat nešla. A tak jsme to objeli na druhou stranu potoka, ale tam byl také zákaz. Tak zase zpět s tím, že to bude ke keši v plné polní daleko. Nebyla až zas tak dlouhá a strastiplná, jak se nám zdálo na začátku. Až na to, že jsem se cestou rozplácl na konci louky jak široký, tak dlouhý přímo do největšího bláta a že si Quox cestou šlápl do lejna bych řekl, že dobrý. Cestou jsme se pokochali krajinkou, mlhou nad potokem, mlýnským kolem a Slanecek si to vše mohla nafotit. Za chvíli jsme již byli u tunelu. Poté, co jsem natáhl lano jsme se dělili na tři skupinky. Ti, co chtěli slaňovat, ti co to chtěli vzít výstupem a Quox, kterému to bylo jedno. Nakonec jsme šli všichni až na Slanecka shora.
Po odlovu tunelu od náčelníka Apolla, jsme se zastavili ještě na keši Husuv kamen, která byla po cestě a po pohledu na čas rozhodli, že je čas se přesunout na event, že je to tak akorát, abychom nepřijeli až tak moc pozdě. Podařilo se nám se na event dostat v půl čtvrtý, což bylo ještě dobré a nebyli jsme poslední, což je hlavní.
Po uvítání jsme byli nasměrováni k logování a upsání se, poté bylo ještě dost času pozdravit spoustu známých tváří a prohodit pár slov. Na místě byla snad polovina geoprahy. Pak najednou přišel pokyn, byli jsme nahnáni do ohrádky a začala instruktáž a dělení do dvou skupin. Jelikož bylo ještě světlo, tak jsem se do první nijak necpal. Tak jsme se Slaneckem byli zařazeni do druhé skupiny a měli jsme ještě čas pod stromem kecat a kochat se první skupinou. Když všichni z první skupiny sjeli všichni dolů, vrhli jsme se pod strom a čekali, jaké lano nám bude přiřazeno. Byli jsme se Slaneckem vybráni jako lezci, co se nahoře odepnou a uvolní lano. Dostali jsme přidělená lana a za chvíli už jsme mohli stoupat vzhůru. Když jsem byl cca v půlce, byl jsem dotázán zhora, kolik vážím. Když jsem to řekl, přišel od Hlousta jasný pokyn – dolů jsi moc těžkej. A tak jsem sjel a čekal na přidělení jiného lana. Nakonec jsem dostal důvěru jít po výstupovém. Inu přímo na kmeni, tam i já se svým metrákem bezpečně můžu. Daleko od Slanecka a nakonec jediný, kdo šel z lana nepočítaje organizátory. Než jsme se všichni dostali, kam jsme měli, posvítili, pohoupali a nechali se řádně vyudit, uběhlo spousta času, ale mě to stejně přišlo jako okamžik, když přišel pokyn pomalu sjet dolů. Naštěstí byli Hloust a Dave.89 tak hodní a dovolili mi pomoci jim odstrojit stromek, takže jsem se nahoře ještě vyblbnul.
Fotky od Olousika a Fotky od ostatních uvedu jen jako odkazy, je jich hrozně moc.
Při rozvazování kotevních bodů mi přišla sms od Slanecka, že kdyby mě to zajímalo, tak už sedí v hájence. Zná mě, tušila, že se ještě držím někde zavěšený. Ze stromu jsem slezl poslední a cestou dolů zkontroloval, zda někde něco nezůstalo. Dole pak pomohl s balením lan a pak přišlo přerozdělování výbavy. Jelikož jsem měl čelovku samozřejmě v autě, kde mi byla úplně k prdu, čekal jsem, až půjdou ne event Se zelim, se sipkovou IV. predvanocni i ostatní, abych se neztratil. V hájence bylo natřískáno, ale prý to bylo ještě horší, prý už dost lidí odjelo. Všichni se tam cpali něčím dobrým, tak jsem si urval místo a začal přemýšlet co si dám. Když jsem si po chvíli mohl objednat pití, objednal jsem si rovnou dvakrát točenou kofolu a dostal jsem od Slanecka 3 knedlíky s masem a šípkovou. Tím mi trošku ztížila rozhodování, co si vlastně dát. Zda když už jsem okusil se šípkovou, zda si neobjednat se zelím. Anebo jen polévku a pak třeba ještě nějaký ten dezert? Nakonec padlo rozhodnutí dát si porci kance se šípkovou, což jsem do sebe natlačil a zjistil jsem, že by se tam možná ještě něco vešlo, zvláště když u celého stolu stále někdo něco dobrého jedl. Jelikož tam stále Slanecek básnila o lívanečkách a že by si jeden dala, ale sní jen jeden, objednal jsem si lívanečky a nechal kolovat s tím, že mi stačí jeden na ochutnávku. Bylo to přesně akorát, abych mohl sedět a spokojeně funět. Ještě jsme pokecali, popili a když to v hájence prořídlo, i my jsme začali přemýšlet o úprku.
Vypadalo to, že to vezmeme ještě přes nějakou tu T5, ale nakonec jen pár zajížděk pro drive-in keše. Než jsme se dostali k první keši, byli jsme odchyceni policejní hlídkou, která stavěla vše, co jelo do Mochova. Kontrolovali jen mě a to vcelku rychle a tak jsme mohli pokračovat na keš Obec Mochov. Po jejím odlovu jsme se vydali o kus dále na keš Mochov kostel sv. Bartolomeje a jako poslední keš jsme lovili Nehvizdy kostel sv. Vaclava.
