Po úspěšném zdolání Epsilonu jsme toho neměli stále dost a tak jsme se vydali ještě sem, na záchranu ztracené duše. Jelikož je eM jistě zákeřný, vytvořili jsme velkou skupinu, která byla odhodlaná odolat všem nástrahám. Konkrétně jsme se vydali v tomto složení:
AdMari, ar-ki, DTU500, Chevyma team, lakeee, mimozakon, a preshing.
Když jsme zaparkovali a našli jsme se, tak jsme šli omrknout vstup do temné říše. Nikde žádný žebřík, nikde žádná mříž a tak se Chevyma vydal nejdříve hloubku vody před vstupem a poté raději pro lano, pomocí kterého jsme se dostali relativně v pohodě dovnitř. Někdo naprosto v pohodě jako tarzan, jiný s menšími problémy. Já jsem se rozhodl jít poslední a raději nechci vidět, jak jsem u toho vypadal já.
Vydali jsme se tedy na cestu, šlo se docela dobře, zas tak moc jsme se ohýbat nemuseli a největší náplní bylo kličkování mezi krápníky, zkoumání každé zvláštnosti a povídání si o všem možném a dost nahlas, aby eM věděl, že nás je jako psů. Musím uznat, že jsem byl lehce nervózní z toho, že jdeme dlouho, ale důvěřoval jsem ostatním, že ví co dělají a kam jdou. Přeci jen to nebyli žádní náhodně potkaní kačeři, ale většinou lidé, které znám už nějaký ten pátek. A tak se šlo, chvíli ve velice mírném předklonu, a chvíli zase ve větším předklonu, kde se mi povedlo si párkrát škrtnout hlavou o strop.
Najednou jsme v dáli uviděli něco jako světlo a tak jsme přidali do kroku. Nad hlavou jsme spatřili „strop“ z noční, lehce zamračené oblohy se sem tam vykukujícími hvězdami a temně zářícím měsícem. Začali jsme tedy hledat, kam se mohl neznámý kačer schovat a rozeběhli jsme se do všech stran, ale jen na pár sekund, protože jsme za zády slyšeli, že to je tam. Nesměle jsme vstoupili, nalezli kěšku a jako správní narcisové si udělali pár památečních fotografií.
Nakonec jsme se i přes všechna varování vydali směrem vzhůru, protože nám zvědavost nedala. Jaké bylo překvapení, kde že jsme se to objevili. A jelikož nikde nikdo v širém okolí nebyl, rozhodli jsme jít raději po povrchu, aby nás zrádný eM přeci jen nedostal. Když jsme se dostali zase k začátku, vlezl jsem zase dovnitř, abych uvolnil lano, které chevyma zabezpečil proti krádeži. Poté stačilo vylézt nahoru a plný dojmů se vydal směr auto. Tam jsme se postupně rozloučili a vydali se do svých domovů.
