Otevírání pražské geoVltavy

Slunečná neděle 14.4.2013, ideální na nějaký pěkný výlet. Tentokrát padl tip na průzkum pražských ostrovů a odlov několika pokladů. Domluva proběhla velmi rychle na geocaching.cz fóru, následně po emailu a v 10hodin dopoledne už jsme si třásli rukou v Modřanech s Raddino a zdenys64. Nahodili jsme naší vydru na feldu a vyrazili k prvnímu ostrovu pod Barrandovským mostem. Souhra nebyla ještě tak dokonalá a tak se zouvaly boty, vydra se sem tam zakymácela a já, jelikož jsem jako první zaujal pozici vezeného porcelánu uprostřed vydry, měl jsem mokrý zadek, protože jsem si nedal nic pod sebe. Jinak ale cesta proběhla v pořádku a my dorazili k břehu prvního ostrůvku. Než jsme se pustili do hledání pokladů, zjistili jsme, že tu hlídá stráž v podobě labutě sedící na vejcích. Někoho takového není radno si rozhněvat, takže jsme zvolili pohodlnější cestu, nasedli znovu do vydry a přirazili ke břehu o něco výš. Poklad záhy nalezen, šup zpátky na břeh k autu a směr Holešovice a tamní mosty…

Cestou jsme se zastavili ještě u pivovaru v Braníku. To už ale parkujeme  u břehu v Holešovicích a proceduru sundání lodi již zvládáme na výbornou. Naše plavba míří tentokrát k tramvajovému mostu. U pilíře se nacházelo několik stupínků z trčících šroubů a tak nebyl problém dostat náš porcelán Raddina na pilíř. Ten v pohodě našel další z pokladů a my znovu naložili naší kocábku a zamířili si to k dalším mostům. Tady se objevil problém, protože přístupová cesta od benzínky nebyla nejideálnější a tak jsme vydru převezli na břeh k Troji a spustili se do vody zde. Voda tu celkem nechutně smrděla, takže jsme se hodně snažili, abychom si tu nevyzkoušeli případnou koupačku. Naštěstí vše dopadlo dobře a my se mohli ponořit více do trojského území. Cestu nám komplikovala snad jen kolona aut, čekající na zaparkování u zoo. V tento krásný den to vyhnalo opravdu hodně lidí za zvířaty.

Při předposlední parkovačce nastal boj o místo, který ukončila cedule zákazu zastavení, do které jsem to při parkování napral 😀 jak symbolické. Takže jsem se potichu uchýlil na poslední možné místo u pana Chárona. Sundávání vydry už jsme měli skvěle natrénováno, takže jsme byli během chvilky na vodě. Zápis a vše se šlo oslavit do místního bistra. Cestou na poslední zastávku, jsme se ještě zastavili pro poklad na Hradčanské. Jak jsem se nakonec dozvěděl, naše nepřehlédnutelné přibližovadlo viděl i sám majitel místního pokladu a dobře se pobavil :-).

To už jsme ale na poslední zastávce v Roztokách. Tady panovala opravdu idylka. Jediné co nám ji mohlo zkazit byla labuť hnízdící na ostrůvku, na který jsme měli namířeno. Hezky jsme ji ale poprosili a ona nás na ostrov pustila i přesto, že už tu jedno mimčo čekalo na vylíhnutí. Tím vším byl Radinno natolik namlsán, že si ještě vylezl na blízký vyřazený stožár vysokého vedení a rozhlédl se do kraje.