Že budu chtít tuto T5 multinku odlovit jsem věděl už od října minulého roku, kdy jsem na ní narazil v rámci prohlížení keší z dlouhé chvíle na nemocničním pokoji. Chtěl jsem ji stihnout ještě do konce roku, ale to bohužel nevyšlo. Naplánoval jsem si jí nyní, kdy už mám vlastní 50m lano. Navíc i podmínky byly vcelku ideální. Dobré počasí, byl jsem bez psa, táborovou poradu jsem měl až večer, čili spousta času na odlov. Nechtělo se mi ovšem lézt samotnému, jak se říká náhoda je svině a štěstí přeje připraveným. Představa, že někde zůstanu v lepším případě zaseknutý a nebude mi mít, kdo pomoci mě rozhodně nelákala. Rozhodil jsem sítě na severu všude možně a dal i nabídku, že komukoliv rád ukážu, naučím jak se pro tu mršku dostat. Z Prahy jsem nakonec vyrážel později, protože den předtím jsme oslavovali narozeniny GeoBubliny a chtěl jsem se dospat a být si jistý, že mi v krvi už nekoluje žádný rum. Namísto srazu v 10h na úvodních souřadnicích jsem teprve před 10 hodinou ranní vyjížděl. Cesta hezky ubíhala a okolo půl dvanácté jsem parkoval v Meziboří u sjezdovky. Rovnou jsem se oblékl, přehodil lano přes rameno a vyrazil. Kilometrová procházka k úvodním souřadnicím byla z kopce, což bylo velice příjemné a i krásným okolím a místy se mi opírali sluneční paprsky do tváří. Cestou mě zaujalo, kolik krásných buků se v okolí nachází (cvičně jsem zjistil, že je tam spousta nekolizních stromků). V 11:45 jsem stanul někde na úvodních souřadnicích a napsal kačerovi s přezdívkou KOMOVCI, který se jako jediný ozval. Díky mému pozdějšímu příjezdu nemohl hned přijít, kvůli povinnostem, ale slíbil, že po obědě doběhne. Rozhodl jsem se tedy dát mezitím první stage a tak jsem začal koukat směrem vzhůru. Dlouho jsem nemohl najít, protože takové tintítko jsem vyřadil z možností. Ale když jsem uviděl to, co jsem si potřeboval prohlédnout, abych se dostal dál, trošku mě polilo horko. Vydrží to přes 90Kg nebo ne? Snad ano, řekl jsem si. Když tak bych to pověsil jinam a napsal NM log. Připravil jsem si tedy dvě smyce a jednu karabinu, ostatní jsem nechal na zemi a šel jsem ke stromu. Pak jsem si vzpomněl na příhodu z Matrixu (viz http://www.geopraha.eu/jak-me-mara-zachranoval-ze-stromu/ ) a vrátil jsem se pro nůž, další smyci a další karabinu. Stoupání pomocí smyc bylo do půlky stromu v pohodě, od půlky výše už se to začalo přeci jen houpat. Nahoře už to se mnou házelo solidně a já vlál o metr na každou stranu. Naštěstí strom vše vydržel a já poté, co se přestal se mnou tolik houpat, mohl vyfotit čísla, která jsem měl dosadit do vzorce. Cesta dolů byla už v pohodě a já po pár minutách mohl na zemi dosazovat do vzorce a počítat. Poté, co jsem dostal souřadnice finále, jsem se k němu vydal, že nahodím. Z cesty moc vidět není, ale když jsem k němu dorazil, musel jsem uznat, že si zaslouží úctu a zcela chápu název keše. Je to opravdu macek.
Začal jsem tedy obcházet strom, abych si vybral odkud nahodit. Když jsem si vybral místo, začal jsem s prvními pokusy. Nejvíce jsem se bál, aby se mi někde ve větvích nesekl pytlík, z logů jsem věděl, že už tam dva jsou. Po pár marných pokusech jsem nahodil, kam jsem chtěl. Tedy ideálně bych chtěl ještě o kus jinam a hlavně výše, ale řekl jsem si, že to si nahoře vyřeším. Přetáhl jsem lano a čekal, až dorazí KOMOVCI. Dorazil za chvíli a já tak mohl nahoru. Nejdříve jsem pořešil lano a umístil ho co nejideálněji. Poté jsem se vydal na záchranu arboristických pytlíků uvízlých v koruně. Musel jsem hodně do boku a prakticky jsem měl nad sebou i pod sebou suchou větev. Postupoval jsem pomalu a opatrně a snažil jsem se co nejlépe jistit. Ano, DRT by bylo na místě, ale neměl jsem druhé lano, musel jsem si tedy vystačit se smycemi. Po chvíli se mi podařilo uvolnit žlutý pytlík, který byl níž a o kousek blíž. Spustil jsem ho tedy dolů i s celým lankem, kterého bylo dobrých pár metrů. Dále na řadě byl červený pytlík. Tady jsem musel výše a nedosáhl jsem až na něj. Bohužel přitáhnout si ho za lanko také nešlo, protože to bylo zamotané ve špičce koruny. Šel jsem tedy, co nejvýše to šlo, a začal jsem stahovat lanko od konce. Po chvíli se mi povedlo dostat pytlík na dosah ruky a tak jsem ho sundal z lanka a poslal pomocí gravitace ke KOMOVCI. Sundal jsem ještě několik upadaných větví. Nějak se mi nakonec povedlo a dostat ze stromů to lanko a byl jsem spokojený. Vydal jsem se tedy pro keš a rovnou jsem tam připravil smyci, na kterou se poté mohl KOMOVCI v pohodě přepnout a dolézt k pytlíčku a vrátit do něj keš, kterou jsem já bral dolů. Když jsem slezl dolů, dal jsem instruktáž a první praktickou zkouškou bylo smycování na blízký mladý buk. To mu vcelku šlo a poté, co se dostal dolů, jsme pokračovali s teorií i praxí u lana. Po vyzkoušení si toho základního začal stoupat vzhůru. Okolo 2,5m nad zemí jsem ho zastavil, abychom ověřili, že umí sundat Jumar a sjet dolů. To se povedlo a tak jsme se po dosednutí na zem zalogovali. Poté si vzal keš, připnul se zpět k lanu a začal stoupat vzhůru. Bohužel nakonec skončil zhruba ve třetině cesty. A tak si slanil dolů a já se začal pomalu chystat zase vzhůru. Druhá cesta vzhůru už byla přeci jen pomalejší. Nahoře jsem vrátil keš, posadil se a ještě chvíli jsem se kochal a užíval si slunce, které vylezlo zpoza mraků, resp. ty mraky odpluly v dál. Po chvíli jsem si slanil dolů, stáhl lano a začal balit.
Pro mne super zážitek, i když mě opravdu štve, že jsem se nedoškrábal až nahoru. Nejvíce jsem se bál, že nahoře, kde se muselo přepínat na připravenou karabinu, mi dojdou síly a já se tam někde zaseknu, nepřelezu ke keši apod.
Tak jsem to napoprvé odpískal, prý zhruba v 9m.
Rád si tohle zopakuji, ve 43 letech to pro mne byl super zážitek.. Ještě jednou díky.