Jak jsem lovila keš na rybníce

Po zjištění, že povezeme babičku s dědou do lázní do Třeboně, jsem okamžitě zabrousila na mapu a začala zkoumat, co zajímavého bych mohla ve městě odlovit.

Hned mě zaujala jedna tradička (http://coord.info/GC10ZZW), která si to trůnila na ostrůvku uprostřed rybníka, a která navíc po důkladnějším prozkoumání splňovala kombinaci hodící se mi do tabulky.

Začala jsem tedy plánovat, jak si pro ní hezky dojedu. Ségru jsem přesvědčila, že ten nafukovací člun na tábor určitě nepotřebuje, tetu zas, že se den obejde bez kompresoru a mamce slibovala parádní koupačku v tom hrozném pařáku.

Ještě dopoledne to vypadalo opravdu slibně, prarodiče jsme ubytovali, udělali si poznávací procházku po městě, zašli na výborný oběd. Když jsme se ale začali přesouvat k inkriminovanému rybníku, uslyšeli jsme první hrom a koukáme na oblohu, která neuvěřitelně rychle potemněla.

To přejde, říkáme si, a vytahujem člun z auta. S tímhle optimismem pokračujem i při prvních spadlých kapkách cestou do kempu. Prší čím dál víc, ale my pořád doufáme a v lehkém deštíku člun nafukujeme. To už nás pobaveně pozorují lidé schovaní v okolních stanech.

V té době se už ale začíná spouštět opravdu velký lijavec. Člun je ale nafouklý a ostrůvek nadohled. No to přece nemůžu vzdát! Už jsem stejně celá mokrá, tak se tam s tou „lodí“ prostě nějak dostanu. No, ale minipádýlko za těhle podmínek tak úplně nefunguje a po několika zoufalých pokusech přeprat protivítr, který se k tomu dešti musel přidat, to otáčím na břeh.

Pořád se mi to ale nechce zabalit. Lezu už úplně durch do vody, že tam teda doplavu, když vtom z oblohy začnou padat kroupy. Tak jo, někdo se mi snaží naznačit, že dneska se odlov opravdu konat nebude. Člun nám slouží jako celkem slušná náhrada deštníku a skrz proudy vody se zklamaně brodíme zpátky do auta.

Holt někdy se prostě nezadaří, ať se člověk snaží sebevíc. 🙂