CITO TOOC NPCS 19

CITO TOOC NPCS 19

Už ani přesně nevím, kde jsem na tento CITO event narazil, ale asi s tím přišla Slanecek. Každopádně ze začátku to nevypadalo jako úplně super nápad vstávat v 6h ráno, v 7 vyzvednout Slanecka, abychom stihl být včas na místě srazu. Kupodivu jsme cestu i vstávání dali na nás až nezvykle v pohodě a tak nám časová rezerva stačila a mohlo se zastavit i pět minut poté, co jsme stavěli na benzínce, protože si někdo vzpomněl, že už kafe překapalo. Na místo jsme nedorazili dokonce ani poslední a kdybychom věděli, že se bude čekat na ravena95 a oblace ještě půl hoďky, tak bych to po dálnici ani tak nehnal. Na parkingu jsem byl už docela natěšený, jelikož teplota vzduchu stoupala a já už se tedy těšil do říčky Kamenice. To jsem ale ještě netušil, jaký nás čeká sestup. Byli jsme sice varováni, ale jsem zvyklý, že se vždy mírně přehání, ale tohle bylo nejen strmé, ale i děsně dlouhé. Pes to zvládal naprosto v pohodě a párkrát mě stáhl, protože jsem byl moc pomalý. Když jsme se dole všichni ve zdraví sešli, dostali jsme doplňující informace, někteří z nás se svlažili nebo opláchli a mohlo se vyrazit. Jelikož jsem v soutěskách už párkrát byl, tak jsem věděl, jaké krásy mě čekají, ale bylo pár věcí, které jsem nečekal a udělaly na mě dojem. Pes celou cestu zvládal v pohodě, občas jsem mu pomohl přes nějakou větší překážku. Konečně jsme se dostali do míst, kde bylo třeba začít sbírat naplavený bordel. Ten poslední úsek byl co se týče terénu opravdu mazec. Hluboké tůně, velké kmeny, všude naplavený bordel, který bylo třeba lovit všude možně. Jak pod hladinou, tak na břehu, ale někdy bylo třeba i vylézt kus vzhůru. V té ledové vodě mi nestačila ani natéci noha po štípnutí vosou, což bylo fajn, jelikož jsem samozřejmě prášek proti alergii měl v autě. Dobrá věc se podařila a my nasbírali přes 10 pytlů bordelu. Takže nakonec se výlet 140km daleko a brzké raní vstávání ukázal jako výborný nápad, protože v době, kdy po celé republice bylo více jak 35°C, tak v soutěskách bylo okolo 20°C a voda byla ještě chladnější. Po posezení u zámečku, kde si většina dala pivo ať už alko či nealko, kofolu nebo jiné pití, jsme se začali pomalu trousit za dalším programem. Tedy my ne, my odcházeli až jako poslední. Po probrání asi 20 možností jsme nakonec i vzhledem k času navrhli se jen na skok zastavit v Děčíně na Via Ferratě Pastýřské stěně. Tam jsme s odlovem T5 neuspěli, něco jsme cestou minuli a už nebyl čas to obcházet podruhé.

Marek-26

Kačer, spammer, řidič ... Rád podnikám výlety se skvělými lidmi za krabičkami a rád poté své zážitky zvěčňuji v podobě článků.Autor nevyplnil informace.

1 komentář

  1. Slanecek

    Hned bych se tam vratila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *