Cinibulkova stezka

O volnou sobotu jsme se s přítelkyní rozhodovali, co budeme dělat. Chtělo se nám někam na procházku hezkou přírodou, aby jsme se pokochali, něco málo poučili, pes, aby se vyběhal a já si odlovil nějaké ty kešky. Mezi finalisty se ocitl Svatý Jan pod Skalou + jeho okolí a Mšeno resp. Cinibulkova stezka. Nakonec díky většímu počtu keší a již připravenému okruhu vyhrála Cinibulkova stezka.

Po zaparkování na náměstí jsme se vydali po čtvercové značce úhlopříčně rozdělené na dva trojúhelníky, z nichž jeden je bílý a druhý žlutý. Cesta začala velmi příjemně a to z kopce. Průvodcem mi byla mysterka Cinibulkova stezka / Cinibulk nature trail, kterou jsem měl v plánu také odlovit. Jako první nás po procházce městem čekaly zasněžené Městské lázně se zamrzlým bazénem. V létě to tu musí být ještě hezčí. Koupaliště ve mě evokuje plovárny z let dávno minulých. Po prohlídce lázní zpoza plotu jsme se vydali pro krabičku Mseno – Mestske lazne, kde bylo nalezení dílem okamžiku.

Poté jsem se vydal pro multi keš Lesopark Debr, všechny indície posbíral, ale keš jsem nenašel. A tak jsme se vrátili k lázním a odtud se šlo zmrzlou a zledovatělou cestou do mírného kopečka. Chvilku jsem se smál našemu čtyřnohému doprovodu, že mu to klouže, ale pak to klouzlo i mě a smát jsem se přestal. Cestu přes budoucí třešňovou alej, pole a podobné jsme úspěšně proklouzali, abychom se dostali k druhé informační tabuli Cinibulkovy naučné stezky. Když jsme viděli, jaký nás čeká sešup, přemýšleli jsme, zda se občerstvíme na místním posezení. Ale jelikož již bylo obsazeno a nechtěl jsem, aby náš pes otravovat jiné, rozhodli jsme se, že se pustíme střemhlav dolů.

Proběhli jsme okolo několika skalních útvarů, pozastavili se u Faraona a rozcestníku. Bylo nad slunce jasné, že se pro změnu budeme šplhat vzhůru a nahánět právě ztracené výškové metry. Naštěstí mezi skalami již nebyly cesty jen led a tak se šlo vcelku dobře. Když jsme dorazili k Obří hlavě a Žábě, potkali jsme dvojici se psem a kočárkem. Tedy sem do těch míst tahat kočárek, to musí být vcelku fuška. Po krátkém zdržení, kdy jsme se kochali a čekali jsme, až se pejsci vyblbnou jsme se vydali Průsečnou skalou. Bylo to zajímavé a v ten správný čas jsem opět začal klesat do údolí pro keš Temné údolí. Stejnou cestou honem vzhůru a pokračovat po Cinibulkově stezce dále.

U Švédského valu jsme si dali svačinu, potkali se s dalšími turisty, udělali si fotku a poté naháněli psa, který odběhl s jiným psem za neustálého dovádění. Dohnali jsme ho až u silnice na rozcestí. Když jsme dorazili k Bludišti, chvíli jsme váhali, zda po zledovatělé skále jít dolů. Nakonec jsme to riskli s tím, že se podíváme, jak vypadá cesta dále. Bohužel jsme museli konstatovat, že i bez psa by to byl docela hazard, natož se psem. A tak jsme se vyškrábali s pomocí řetězového zábradlí zpět. Dle mapy jsme prošli na konec Bludiště a já opustil na chvíli přítelkyni a psa, abych se mohl vydat pro multinu Bludiste – The Labyrinth. Chvilku hledání mi to přeci jen dalo, ale nakonec se mé úsilí proměnilo v úspěch.

Po návratu a shledání s mými slečnami jsme se vydali dále po Cinibulkově stezce. Jelikož mi multina Lesopark Debr ležel v hlavě a žaludku, tak jsme si udělali menší odbočku a po zelené jsme se vydali zpět do míst, kam mi vyšli finální souřadnice. A dobře jsem udělal. Tentokrát jsem nevěřil tolik navigaci, která mi ukazovala cca. o 20m výše a nalezl jsem vytouženou schránku. Poté jsme se chtěli vydat dále po Cinibulkově stezce, ale bohužel po návštěvě vyhlídek a keše Vyhlídky jsme díky přicházející tmě zaveleli k ústupu a vydali se stejnou cestou zase zpět přes finálku lesoparku Debr, pak jeho úvodky, Městské lázně zpět k autu na náměstí. Nestihl jsem tedy bohužel Obraznici a keš Obraznice. I z tohoto důvodu mi zatím chybí poslední indície k vyluštění mysterky Cinibulkova stezka / Cinibulk nature trail. Inu, alespoň důvod se do těchto krásných míst opět vrátit, nejlépe za tepla, kvůli Bludišti.