Vyhrabeme se na Hromové hoře

Na to, že se bude něco dít na hromové hoře (CITO Vyhrabeme se), mě upozornila Slanecek a tak jsem se hned pasoval do role jejího opatrovatele. Poučen z předchozích nezdarů, jsem nesestrojil elektrickou kytaru, ale našel jsem si i doprovodný event Hospoda Na Mytince a i zde připojil svůj Will Atend log. Nakonec jsme přibrali ještě pajamoru, abychom si pojistili, že to bude dobrý výlet a na poslední chvíli se k nám připojil ještě i Hloust, který se chtěl s námi také svézt mojí „popelnicí“ (osvětlím záhy).
A když nastal den M, tak jsem se vyhrabal z postele, naposledy se rozloučil s mou milou a psem, pro případ, že bych při výstupu vypustil duši a vyrazil. Vyzvednul jsem nejdříve Hlousta, poté Slanecka a nakonec pajamoru. Cestou jsme minuli McDonalds, kde jsme chtěli zakoupit kafe a něco sladkého na zub a tak jsme alespoň na další benzínce hned za Prahou nakoupili tekutiny. Po dálnici se jelo dobře, počasí slibovalo na půlku listopadu příjemné teploty a bezvětří. Na konci dálnice byl ovšem opět strýček Donald a tak na tu zmrzlinu a kafe došlo. Slanecek byla vyslána na nákup, my ostatní jsme šli pro krabičku Laska v Housce, kterou já se Slaneckem již máme. Trochu mě znepokojoval výhled. Ne, že by rozhled do krajiny nebyl krásný, o Lovoš se dokonce opírali sluneční paprsky, ale vrcholek Milešovky byl zahalený v mlze a mracích. Jelikož jsme již pomalu meškali, rychle jsme naskákali do auta a vyrazili směr parking pod Milešovkou. Hloust odhodil další várku odpadků na zem pod sedačku jako svou osobní mstu za to, že jsem mu kdysi já vhodil do koše, kde měl repku a nahazovací pytlík, flašku od frisca a pár papírků. Na rozdíl od něj to pro mě ale nebyla zátěž navíc, takže mi bylo jedno, že to v tom autě tahám.
Na parkingu už bylo více lidí, než je normálně přítomno v celé vsi při fotbalovém zápase. Slanecek se vydala předat „posvatební“ dort ownerovi dnešních eventů, který je čerstvě v chomoutu a trošku zklamaně konstatovala, že zde není ta, která drží opratě onoho statného hřebce. Ale i přes to ho nepřešla chuť k výšlapu do výšin a chtěl tam jít i s dortem. Vzhledem k utajenému obsahu dortu jsme se mu to snažili vymluvit a navést ho na nakrojení dortu už dole. Je to ovšem tvor plachý a nedůvěřivý a tak se mu do toho moc nechtělo.
Nakonec se nechal ukecat a přesunuli jsme se na tribunu u fotbalového hřiště, abychom mohli dort nakrojit a sníst. Po chvíli váhání se vybaven lepenkovou krabicí namísto helmy odvážil do dortu bodnout. Postupným krájením odhalil, že to, na co narazil, byla schránka pro hru geocaching. Postupně rozdal kousky výborného leč hodně sladkého dortu přísedícím. Nejdříve si tedy vybral obětní beránky na pozici ochutnávačů a poté co jsem se i já zakousl, snad konečně uvěřil, že mu nechceme provést nic zlého. Mezitím nám ještě někdo od místního fotbalového klubu dal najevo, že mají dnes zápas a že se nemáme zdržovat dlouho. Inu, mohli mít rekordní návštěvu.
Když už byl dort skoro dojedený, došlo na to, co jsme se někteří snažili oddálit, nejlépe úplně zvrátit. Po úklidu stolu a vyklizení fotbalové tribuny jsme se vydali směrem vzhůru.
Vybaveni hráběmi jsme sbírali, co rychlejší skupiny přehlédli a náš chvost tedy již pouze dočišťoval. U závory jsme potkali pána v pickupu a říkal, že za 2 hodiny pojede zpět a kousek nás může hodit. Ale čekat se nám nechtělo.

Úklid Milešovky nás zavál i kousek od této keše Archeologicke naleziste a tak jsme se pro ní vydali, abychom uklidili i toto archeologické naleziště světového významu. Nalezli jsme nějaké ty kosti, řádně jsme je oprášili a utřely, aby nehyzdili okolí. Exkrementy už jsme žádné nenašli, buď je sebrali všechny výzkumníci a nebo jiná skupina účastnící se CITO eventu Vyhrabeme se. Žádný domácí mamut se v okolí nevyskytoval, chtěli jsme si ho odlovit, aby nás nebo alespoň naše věci a pytel s odpadky vytáhl na vrchol Milešovky. A tak jsme se museli se všemi věcmi po prozkoumání archeologického naleziště světového významu a zanechání otisku razítek a podpisů na vědecké práci, která doufáme bude sloužit jako podklad pro očekávanou přelomovou vědeckou publikaci, vydali opět směrem vzůru na původní trasu.

Poté se po dalších několika desítkách metrů rozjela akce „Viva Las Vegas!“ a zbavili jsme se nejedlé části dortu. Rozdělili jsme si hezky úkoly, takže někdo průměroval souřadnice navigací, jiný mobilem, někdo nahazoval, všichni jsme hledali co přidat do keše. Byla mi svěřena důvěra a tak jsem se mohl vyblbnout a ztratit síly, které jsem v závěru výstupu postrádal. Není to moc vysoko a moc větví okolo není a tak se šlo dobře. Informoval jsem lidi dole, jak to vidím já shora a oni, jak by si to představovali zdola. Když došlo k jednohlasné shodě, uvázal jsem keš, vše ještě jednou zkontroloval a vydal se dolů, kde již čekal Hloust, aby mohl provést po mě revizi. Ta dopadla také dobře a tak jsme zamáčkly slzy v očích, začali se opět balit a vydali se směr vrchol. Celou cestu nahoru jsem si říkal, jak je hezky a ani prakticky nefouká. A ono ejhle, náhle jsme vlezli do mraku a vítr fučel, jako kdyby se měla blížit nějaká velká bouře. Vyhodili jsme tedy posbírané odpadky a volně přešli do hospody na event Hospoda Na Mytince.

Vyhodili jsme tedy posbírané odpadky a volně přešli do hospody na event Hospoda Na Mytince. Zde jsem si nejdříve našel v klidu místo, kam odložit věci, poté následoval odlov kešky Vyhlidka „Chata Milesovka“ TB a CWG hotel a objednávka něčeho na uhašení žízně. Vzhledem k problémům s organizací kuchyně, které se záhy ukázaly, jsem se přestal dotazovat a šel se opět věnovat společnosti. Čekali nás na 19h a chtěli si předtím udělat hárek, což jim tak nějak nevyšlo. Bohužel tedy nebyl zatím guláš ani bramboráčky.
Jelikož většina dorazila mnohem dříve jak skupina, která to brala přes Viva Las Vegas!Archeologicke naleziste světového významu, tak byli odpočatější a zábava jela na plné obrátky. Ona asi tedy jela i po celou dobu výstupu, alespoň u naší skupiny tomu tak bylo až na málá „hluchá“ místečka. Probírali se opět, tentokrát se všemi různé záludné matematické hádanky typu „jelen plus jelen, kolik je to zvířat?“
Čekal jsem, kdy přijde na řadu básnická soutěž na velebení Sváti Pulce a popíjel si bohužel nealko, protože mě čekaly důležité úkoly, jako doprovodit Slanecka z kopce a odvézt ji v pořádku domů. Chvíli to i vypadalo, že bude Sázava vole aneb předvedení Ploučnice, kde se předváděla Sázava. Nakonec k tomu bohužel nedošlo. Tím byl bohužel narušen řetězec, který mohl základem kvalitní série. I tak jsem protagonistce předal do rukou chobot a poté i zbytek… – Slibuji, že když pojedu do Děčína, přijedu si ho k nové ownerce oprášit.
Nahoře se popíjelo, bylo bujaré veselí a jediné co mi přišlo na chvíli divné bylo, když Slanecek prohlásila, že jí nějak nejede pivo. Moc tomu ani nepřidalo, když jsme se šli před hospodu nadýchat „čerstvého vzduchu“ a po otevření dveří jsme volně vkročili do mraku. Začínal jsem mít pocit, že jsem v nějakém snu a nebo jsem hrdinně zahynul při výstupu. Naštěstí mě Slanecek uklidnila a my započali s dýcháním. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet nebyl rybníček Brčálník, ale vrchol Milešovky, která dostávala své pověsti a foukalo to až nehezky, proto bylo velmi nemilé, když nás venku zamknuli. Alespoň jsem měl chvíli na zkouknutí Earth kešky Thunder mountain / Hromova hora. Po vpuštění dovnitř jsem se dále věnoval malinovce a Slanecek přešla na černý čaj se speciálním kořením, které na ni mělo postupem času a počtem čajů stále větší vliv. Někteří účastníci se museli loučit a přesunout se zpět do údolí, patrně po zelené, po které se frčelo snad již od mého příjezdu. Také jsem jednu měl, ale vzhledem k zásobám se z ní zase nic moc nevypilo a když navíc odešel koralek, nezbylo než ji zase uklidit a slíbit mu, že ji vezmu zase příště. Doufám, že příště se již dopije, na čtvrtý event už ji tahat nechci.
Po koralkovi, mkacerovi, Jajikovi, mimovi atd. jsem ovšem nesmutnil dlouho, konečně byl hotov a k dispozici gulášek, který mi mimochodem moc chutnal. Na konci byly nějaké nesrovnalosti v počtech a zbyl jeden guláš. To by takový problém nebyl, hladových očí tam bylo dost. Hospodský byl ale trošku nervózní, že se neudá a já věděl, že si budou všichni dávat přednost a tak jsem se zvedl, vzal ho a udělal z něj putovní gulášek, na kterém jsme si štafetově pochutnali. Velice mě ovšem mrzí že nebyly bramboráčky. Na ty jsem se těšil nejvíce. Nevím kolik výstupů do mraků a vichru jsem absolvoval, ale po jednom výstupu, kdy jsem se málem ztratil pár metrů od hospody a kdy ze mě byl málem Číňan (Proč jsou Číňané žlutí?) jsem odlov blízké tradičky Thunder Mountain vynechal a stejně jako kochání se výhledem, odložil na příště.

A už se pomalu blížila i doba, kdy se začal naplňovat náš čas a začali jsme se chystat na sestup dolů. Po zaplacení lístků, rozloučení a ujištění, že se nebude předvádět Ploučnice, kde se předváděla Sázava, jsme se zbalili a vyrazili vstříc nehostinému počasí. Zde jsem zaujmul pozici, do které jsem se drze sám nominoval (nějak jsem nečekal, že to bude třeba) a vyrazili jsme dolů. Pajamora a Hloust resp. jejich mlhavé obrysy vypadali díky výškovému rozdílu trochu jako Jája a Pája. Cestou dolů to šeredně klouzalo, ať se šlo po jakémkoliv povrchu, což mělo za příčinu pár zaškobrtnutí, ale naštěstí nic vážného. Když jsme se konečně dostali z mraku, přestalo jako mávnutím kouzelného proutku i foukat. Klouzat to bohužel nepřestalo a tak byla na místě maximální ostražitost. Cestou jsem si ještě odlovil keš PC – Milesovka a už se těšil, až nasednu do auta a začnu topit.

Mrzí mě, že ačkoliv jsem tentokrát věděl, že se bude přespávat, tak i přes to jsem zbaběle utekl domů.Snad někdy příště a s lepší viditelností.

Marek-26

Kačer, spammer, řidič ... Rád podnikám výlety se skvělými lidmi za krabičkami a rád poté své zážitky zvěčňuji v podobě článků.Autor nevyplnil informace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *