Vyhlídkový let pln zajímavostí

Slunečná podzimní sobota 18.10. …dneska by to šlo. Na fóru jsem se domluvil s MiroslavemRoutou, že dáme sérii Vyhlídkový let u města Most. Ještě než jsme vůbec vytáhli paty z domu, čekal nás první zádrhel. Míra si zarezervoval na devátou sedačku ve Student Agency, já byl v pátek večer na Signal festivalu, tak jsem se k tomu dostal až ráno. Jenže ouha, ráno už byl autobus komplet obsazený. Volám tedy Mírovi, že pojedu jiným autobusem a budu na místě o půl hodiny později, ať klidně vyrazí a já jej někde doženu…“Hm, tak počkej, co já tam budu sám, já pojedu s tebou“…“Se mnou? Vždyť už máš zaplacenou rezervaci ve Studentu, ne?“…“To nemám, jen tam mám rezervaci“…“No jo, ale ta po čtvrt hodině propadá a musíš si jí zaplatit“…Aha 😀 Pro ostatní, na tohle tedy pozor 😉 V rychlosti tedy bookuju dvě místa v nějakém autobusu, který tam bude o tu půl hodinu později. Nasedáme na Florenci, další zastávka Ládví. Tam nastoupilo takových lidí, že si stáli v uličce na hlavách, nějaké místenky naprosto kolabovaly, takže jsme se drželi místa zuby nehty. Další zastávka, benzínka, řidič zapomněl natankovat. Do Mostu přijíždíme ve 12 se zhruba půl hodinovým opožděním. Vyskakujeme z autobusu a kvapíkem, ať vše stíháme, míříme k první kešce, když v tom Míra…
„Počkat…kde mám mobil?“…No někde ho ztratil, ,ale v autobusu ho ještě měl, protože jsme si s jeho pomocí krátili cestu luštěním vedlejší série Zmizelé budovy Starého Mostu. To to tedy pěkně začíná. Ale slunko svítí, nacházíme raz dva první škatulky Narkissos, earthku Zkamenělý strom a HC Most, takže si náladu nekazíme a vesele si vykračujeme dál. Překračujeme most v Mostě, spojnici se zdejší přírodou. Míjíme obr kostel Nanebevzetí Panny Marie, o kterém se právě z listingu série zmizelých budov dozvídáme zajímavou informaci, že byl o 800m metru posunut až sem. Další kostelík míjíme Pravoslavný kostel sv. Valentina. Ten se nalézá prapodivně za plotem, ale kostelík pěkný.

No a konečně přichází na řadu zajímavá série zmizelých budov, lehká na luštění, bytelná na zajímavé informace, to vše okořeněné desítkou smallek, parádní záležitost! A už zde nás poprvé překvapuje, že se tu vůbec nekoná nějaká měsíční krajina, o které se mi v noci zdálo a strašila mě ve spaní, ale krásná zelená příroda, plná nekonečných plání, monumentálních kopečků, tyčících se do krajiny. Tu a tam tuto krásnou krajinu protíná pouze nikam vedoucí nová silnice a až kdesi v dálce čoudí těžký průmysl :-).

Zdoláváme první sérii a dostáváme se k hlavnímu bodu našeho výletu, série Vyhlídkový let. Kamarád na telefonu mě strašil, ať si užijeme bláto, ale cesta vedla po sympatické zpěvněné cestě, která dovolovala rychlejší chůzi, takže spokojenost. Po cestě byla řada odboček, ale špatně zahnout doslova nebylo možné, protože všechny ostatní cesty byly opatřeny výstražnou cedulí ZÁKAZ VSTUPU. Prý se v té malebné krajině někde něco staví, stromy jsou opatřené kamerami a hrozila by nám pokuta 15tisíc (viz foto cedule). Ve vší slušnosti tedy jdeme správnou cestou, jen dvakrát se rozhodujeme vydat do nebezpečných území pro tradičku GC4YBN0 u které se dozvídám šokující rozchod Bubliny a Lukáše a tradičku GC4XAQ4, která je skryta doslova uprostřed ničeho, kde roste jen jeden strom (viz foto). Jestli tady byla vesnice, tak…starousedlík by si tu připadal jako Roden ve filmu Lidice, konkrétně v této scéně – video ve které zjistí, že na místě vesnice není vůbec nic, jen ten strom…

Nicméně, pokračujeme dál, krabička střídá krabičku a my si užíváme slunečný podzimní den, vyprávíme si vtipné historky, když v tom…nám cestu dál zahradí doslova kolosální exkrement nebo co to je…počkat, to je jíl…ale stoupnout do toho nohou by znamenalo stejný problém, jako stoupnout do onoho exkrementu a okolo žádná vyšlapaná cestička. Co to je za novinku ve zdejším kraji??!

Když se okolo mega hromady prokousáme k nějaké cestě, zjišťujeme, že je doslova pokrytá vrstvou břidkého bahna, který se jako na potvoru drží hlavně u krajnice a za krajnicí jsou samozřejmě další kešky ze série. Tak o tomhle bahně kamarád mluvil! Velmi pomalu se brodíme k jednotlivým keškám, což následně odnáší Mírovo obutí, krajina zmaru v plném proudu. A v tom hle! Přímo u jedné kešky se setkáváme s postarší ženou, kačerka! Musíme si vyměnit dojmy a s úsměvem se rozebíháme přímo k ní a už z několika metrů halekáme „Ahoj! Tak kde je? To je co?“…Kačerka ale jen zírá vyděšeným pohledem a zmůže se jen na „Co co co se děje?“…“Já nejsem žádné ahoj“…Zarazíme se, chvilku na sebe tupě hledíme a pak nám to dochází…to není kačerka, to je prostě nějaká žena, která se tu potácí mimo cestu, přímo u kešky! Tak se omluvíme a žena raději prchá pryč, u další kešky se nezastavuje. Hledíme na sebe s Mírou, chvilku se tomu smějeme, chvilku nechápeme co tu v tomhle prostředí bahna a zmaru vůbec dělala. Tady by člověk čekal jen kačera. V logbooku žádný zápis. Jdeme raději dál…krajina se opět začíná zelenat, všude objevujeme olivy a objevují se i krásná panoramata.

Konečně také v plné parádě spatřujeme letiště, kolem kterého se tohle všechno doslova točí a to už se mílovými kroky blížíme k finále. Tam se dozvídáme celkem nemilou zprávu (viz foto). Ale i tak je zde připravena pěkná finálka, okořeněná nedalekou bonusovkou. Extra bonus č.42 vychází někam do tramtárie, tak ten necháváme ležet ladem a vyrážíme směr Most. Tam nás přivítá sympatická cedule nad jedním vchodem, který míjíme a hned vedle vcházíme do velmi sympatické hospůdky Veronika, kde si dáváme jeden z nejlepších nakládaných hermelínů, které jsem kdy dostal. A že už jsem jich něco dostal! A za krásných 50,-! Včera jsem si dal u nás v Praze hermoš v Labuti u Thomayerky za 85,- a měl jsem sto chutí jim ho hodit na hlavu… Zde prostě luxusní zakončení!

No a aby těch zajímavostí nebylo málo, tak cestou zpět horkotěžko nacházíme odjezdovou autobusovou zastávku Most I.náměstí, která je úplně jinde, než příjezdová. Navíc I.náměstí rozhodně není náměstí, ale prostě a jednoduše velká ulice. Šťastně ale pár minut před příjezdem posledního autobusu nálezáme a jen se děsíme, jestli nebudeme stát někde v uličce. A teď si představte takovou tu klasickou situaci, na zastávku přijede jakési větší osobní auto. V domnění, že tu pouze někoho vyklápí, zavtipkuju „Haha, autobus už je tady!“ a nezapomenu se tomu sám zasmát. Hned na to mi ale padá brada, když zjišťuju, že je to opravdu náš autobus 😀 Mé udivení, že sem jedeme přeplněným autobusem a zpátky jedeme tímto poloprázdným autíčkem, zaregistroval i vysmátý „autobusák“ a zasmáli jsme se tomu i s nějakým cestujícím před námi. No a ještě foto, že nekecám :-).

_____________________

Líbil se ti odlov a chtěl bys na další s námi? Neváhej se přihlásit na fórum a na nějakou akci vyraž s námi!