Vše od Pí je dobré – aneb nejen bowling ve středu Evropy

Předem tohoto článku začnu několika citacemi.

Střed Evropy:  „Střed Evropy je tam, kde o to nejsilněji usilují.“ – Ladislav Smoljak

„vše co dosadíš za „pí“ je dobré“ – geocaching.cz

Protože moc nefotím, fotky žádné nemám, ale možná někdy budou nějaké i zde. (třeba seedcorp s mimoněm) 🙂

______________________________________________________________________________

Vysočina je pro mne kraj docela nepolíbený, i když přes něj jezdím celkem pravidelně, nikdy nebyl, čas, chuť, nálada, pro nějakou tu kešuli vyskočit (z vlaku, auta, autobusu…)

A tak když Caravel nadhodil, zda nepojedeme na víkend do Havlíčkova Brodu na bowlingový event spojený s prohlídkou pivovaru, neváhal jsem ani chvíli a rovnou nás tam nahlásil. Ubytování jsme si vybrali takové „punkové“ ale pro nás to pravé v poměru cena/výkon a to ve Skaut klubu. (musím říct, že se spalo ve společenském sále, kde nebylo jediné okno, takže se spalo dobře, protože nikoho netrápilo, že je ráno a že je venku světlo, neb tmy jsme si zde užili dosytnosti). V rámci eventu byla naplánována také prohlídka pivovaru a věže, takže se bylo na co těšit.

A tak je najednou pátek třetí hodina a já s mou drahou Askarinkou, Caravelem, sedíme ve vlaku a uháníme směrem do Havlíčkova Brodu (kdysi jsem slyšel, že domorodci nemají rádi název Havl. Brod, tak tomu věřím a pořád říkám Havlíčkův Brod). Na místě jsme na čas, což všechny překvapilo, ale nevadí, alespoň máme víc času na nějaké keše cestou do pivovaru.

Zapínám telefon (což se v průběhu ukazuje jako plus – ačkoliv známe Caravela, a víme, že on mapu nepotřebuje, tak jsme se během víkendu shodili na tom, že je o tu divné.. Caravel, je zmaten a špatně určuje směry kam jít, telefon mi kolikrát ukazuje, že jsme tak o 50 metrů vedle… ale nakonec jsme stejně našli a došli tam, kam jsme chtěli). Cestou do pivovaru lovíme pár tradiček.. jednu, jsem chvíli musel ukecávat, ale argument, že v neděli půjdeme jinudy byl dost pádný a tak první keš lovíme v příjemném parku, kde i přes mírné sněhodeštění je plno mudlů. Tak lovíme první kešuli a pádíme přes náměstí a keš u pivovaru do první hospody.

Člověk se těší, jak vypadne z Prahy a pozná zase jen nové lidi, jenže ejhle po příchodu do hospody jako první potkáváme známé tváře JohnyM a seedcorpa – se kterým pak trávíme více méně celý víkend, tedy on se vždycky někde zjeví, napojí nás pivem a pak zase někde zmizí, aby se záhy zase někde objevil. Mno aby toho nebylo málo, po čase doráží další část Prahy v podobě samana, mykese, a jejich drahých poloviček… Na můj vkus tu bylo až moc Pražáků.

Mezi tím přichází i místní osazenstvo a tak sedíme, okoušíme piva místního Rebelského pivovárku a sem tam něco sníme. Dokud seedcorp nevytáhne karty a my mastíme mariáš snad až do nedělního odpoledne.

Mno nic dopijeme poslední pěti pivo a jdeme spát. Naštěstí je Skaut klub od pivovaru asi 50 metrů, takže ke spaní první noc to nemáme daleko.

Ráno přichází ona slastná tma a tak nikdo nikam nespěchá, jenže prohlídka pivovaru je už od 9:00 ráno a tak bez snídaně pádíme do pivovaru. Jenže kde se pivo vaří, tam se dobře daří, a tak snídáme několik vychlazených 12 a černých piveček přímo z tanku, takže snídaně jak má být.

Cestou z pivovaru potkáváme i seedcorpa který se vykopal z ležení a logujeme jeho eventík abychom měli ten suvenýr na Pí (teda za pí). Druhý plán je jasný, odlovit nějakou tu mystery abychom měli oba dva suvenýry na Pí (teda za Pí). Tak se vydáváme směrem na náměstí, které je mysterkama oseté, a po chvíli logujeme jednu mystery, celkem povedenou že i to FP utrácím.

Pěkně provedená keš, luštění v terénu, blízká finálka v centru ukrytá na klidném místě kde má člověk klid a čas na logování a kochání se keší. Naštěstí cestou potkáváme kolegy pod nickem bubeník.cz kteří nám dost poradili, jinak bychom si museli mysterku projít 2x. On nás bubeník tento den zachránil hned dvakrát.

Po odlovu mysterky nacházíme moc pěknou hospůdku „Na rynku“ s Rebelským pivečkem za krásných 20,-Kč. Tak konečně snídáme (pro změnu pivo, polévku, a nějaký flák masa). Po snídani vyrážíme na krabičku v parku u rybníka a pro Petrovu kouli a vyrážíme konečně na bowling.

Cestou opět zcela náhodně u jedné keše, potkáváme seedcorpa, krátké občerstvení s hurá na bowling. Musím říct, že z keše mám 2x radost, měl jsem obavu jestli najdeme, neb velikost „jiná“ mne dost děsila včetně logů jak to někdo hledal 3x a víckrát, a nám se kešuli podařilo najít na první dobrou. Caravel hledal jinde a já si tak koukám a říkám hele na co je tohle… ne tady není.. tak když není tady může být tady, a byla tam :-). S askarinkou jdeme ještě pro jednu keš, ale ať hledáme, jak hledáme, keš nenacházíme. Nakonec s kolegy něco nalézáme, ale má to jiný název než naše hledaná krabice. Jenže v listingu keše co hledáme je posledních x logů ownera jak keš přesouval tam a zpět a tak není zcela jasné, kde má být. Tak se jdeme radši projít na hřbitov a míříme konečně na bowling. Zde si Caravel objedná pizzu, že se ani nedá jíst, a my se s askarinkou skvěle bavíme jejich (seedcrpa a Caravela) grimasami nad tím, když se tu podivně ďábelsky pálící věc snaží sníst.

Zde malá odbočka k bowlingu. Cestou do Brodu Caravel prohlásil, že bude spokojený, když bude do 4. místa. Jenže pak nadával, jak mu to nejde, jaká hrůza a děs to je. A když večer vyhlašovali výsledky, hádejte, který Caravel skončil? Ano do 4. místa, takže krásné čtvrté místo bylo jeho, tak jak si přál. 🙂

Po bowlingu přichází asi nejhorší a nejméně povedená „věc“ celého víkendu. (ale musím uznat, že i naší logistickou chybou). Prostě nesmyslný přesun 3,5 Km do hospody na samý okraj Brodu neshledáváme jako ten nejlepší nápad, ještě když snad jako jediní jdeme pěšky a do toho pořád prší víc a víc.. Mno naštěstí v hospodě nalézám již zmíněného bubeníka a tak s ním domlouvám odvoz zpátky do civilizace (neb poslední bus tím směrem jede před osmou).

Jediné co nás do hospody hnalo, byl zaplacený guláš, jenže ani ten naše pocity nelepší, spíš naopak, a tak si radši dáváme další Rebelská piva na spravení chuti. Kolem desáté nás nabírá bubeník a veze nás do centra Brodu a nakonec nás vysadí skoro až u ubytovny, co víc si přát. Bohužel místa byla jen dvě a tak Caravel a seedcorp dorazili někdy.. mno kdo ví kdy.

V neděli ráno nás vyhazují už kolem desáté (mno prostě ta tma vážně dělá svoje, člověk ani neví kolik je hodin) a my tak zase řešíme snídani. Naštěstí naše hospůdka „na rynku“ má už desíti a tak můžeme posnídat pár Rebelů a něco z nabídky zdejší dobré kuchyně. Celkově mi přišlo, že námi vybírané hospůdky byly daleko lepší než ty vybírané místními osadníky.

Když usoudíme, že už máme dost nasnídáno, vyrážíme na posledních pár kešulí. První dvě dáváme na první dobrou, i když v jednu chvíli Caravel málem rozebral most, ale ve zprávách večer nic neříkali tak asi nespadnul. Obrážíme velmi pohodovou multinku spojenou s Járou Cimrmanem , kde nám trvá déle najít finálku, než získání souřadnic, ale nakonec se nám daří, možná i tím, že sem holí „šlápnul“ do fakt nechutného ho****… mno vždyť to znáte všichni, ale prý to nosí štěstí. 🙂

A tak se pomalu začínáme loučit s Havlíčkovým Brodem. U nádraží máme ještě chvíli času a tak, jak již správně tušíte, zapadáme do další hospody, tentokráte u nádraží. Tady testujeme Bernarda, čekáme na seedcorpa, a poté vyrážíme na vlak. Cesta zpátky byla dosti veselá a rychle ubíhá i díky několika IPAm co má seedcorp v zásobě a tak ani nevíme jak, a vystupujeme na Libni.

seedcorp a jeho nový kamarád

Až na pár zmatků (třeba jeden velký, že prohlídka věže nebude, ale bude náhradní prohlídka, takže se většina lidí na věž vykašle, aby záhy zjistili, že se prohlídka věže konala 🙂 a ten dle nás nesmyslný přesun přes půl Brodu) to byl výborný víkend, plný pěkných zážitků a kupy srandy nejen u piva. Pokud někdy zamíříte do Havlíčkova Brodu, rozhodně doporučuji návštěvu zdejšího pivovaru, protože to zdejší pivo je vážně moc dobré.