Ve šlépějích mlynářského krajánka

Tak a máme tu další reportáž z našich výletů. Tentokrát lakeee navrhl, že by jsme mohli zdolat sérii „Ve šlépějích mlynářského krajánka“ – GC45EBW. Datum setkání na úvodkách stanoven na 5.10.2013 v 10:15. Ještě že takhle dopoledne, než jsem se do těch končin dotrmácel, trvalo mi to 1,5 hodiny. Jak tento čas využít? O celé sérii jsem věděl pouze to, že je to série multinek u letiště. Začetl jsem se tedy do prvního listingu. A musím říci, že mě tak pohltil, že jsem se probudil až na letišti, kde čekala část naší výpravy. Rozhodně doporučuji k začtení! Zde vás nečekají žádné bezduché listingy, jako u většiny sérií, tady se opravdu hodně dozvíte.

To už ale přicházíme na úvodky, kde čeká Pajamora, Marek-26, Zdenys64 a Morojed. Já přicházím se skupinou ve složení Jemsterr, lakeee, DTU500, fcbtomas a jeho žena, Chorchoj a keksíček. Dohromady 11 kousků a to už je slušný oddíl. Po zdolání a hromadném logování první multiny, jsme se pro tento výlet rozhodli logovat pod společným zápisem „geopraha.eu výprava“. Druhá věc, která nás přemluvila k jednotnému logování, byl ne zcela pohodlný přístup k druhé škatulce, která se schovávala v této jámě lvové a jít tam celá tahle banda, tak sérii dokončíme za týden. Ač byl Marek-26 jako správný drsnokačer připraven s holinkami, zde nebyly potřeba. Škatulka si bohužel zaslouží výměnu, jelikož byla podle slov nálezců plná plísně a vlhká. Po zdolání této jámy lvové, přišla na řadu pohodlnější část, odlov tradičky „Kaplicka v Tuchomericich„, která nás překvapila hlavně tím, jak daleko se schovávala od zmíněné kapličky. Pokračujeme sérií dál na 3ku. Zde už každý Marka-26 poplácal po zádech, jelikož se tu holinky hodily, jako nikde. Čekal nás tu hezký „gotický“ mlýn, lehce tajemný, znovu obohacený jámou lví. Posuďte z fotografií sami.

4ka z mlýnské série nás vyhnala ze zarostlého stavení na příjemně sluncem prohřátou vyhlídku za vesnicí. V tolika lidech bylo nalezení škatulky „pod kamenem“ na skále, dílem okamžiku. Krásný výhled, slunko si to lebedilo na obloze, tak se nám tu zalíbilo, až z toho vznikla pěkná společná foto. Pár členů úderného týmu chybí, protože odpočívali pod kopcem, ale když jsme jim sdělili, že o hodně přišli, protože se tu válela dvojice úplně nahých žen, hlasitě si zamručeli pod vousy.

5ku bych nazval „doplňovací“. Zavedla nás k místní jednotě, kterou většina z nás využila k nákupu proviantu na další cestu. Morojed se uvnitř lehce zdržel, prý proto, že za kasou byla hezká a milá černovláska. Já se tu alespoň dozvěděl, že je v Tuchoměřicích vyhlášená diskotéka a překvapila mě tu cedule s nápisem „Pozor na přívalové vlny“.

6ka nás zavedla k místnímu fajnšmekrovi ve výběru barvy na svém domu a finálka k ostře hlídánemu mlýnu s nerudnou babkou, která nás při první zlomené větvičce na zemi zblejskla a chopila se nás sviňským krokem vyhnat za křiklavě natřený můstek. Pelášili jsme opravdu rychle, přeskakovali potůčky, až jsme se dostali do slepé uličky. Z té jsme se ale nakonec zdárně dostali, rychle odlovili 7ku a 8ku a u 9ky jsme se schovali v hustém porostu. Myslím, že se nám to povedlo. Tedy krom mě, já se schoval v nedalekém ostružinovém poli, ze kterého jsem se pak nemohl dostat.

U 10ky už byl čas i na trochu té legrace, kterou jsme si udělali z projíždějícího nebožáka, který se tu proháněl s plně naloženým ořem.

Po pár metrech ale zastavil a s hrůzou zjistil, že ho ve stavebnictví podvedli a místo cihel, mu na střechu naložili pouze stejně vypadající polystyren. Tyto posměšky se nám vrátili u odlovu 10ky, kdy jsme se schovali pod zdejší můstek z prken a co čert nechtěl, zrovna si to po něm rozhodl vykračovat místní pes. Naštěstí se mu v tento moment nechtělo jít na záchod a tak jsme ani zde nezmokli. U odlovu 11ky nás překvapilo, jak podezřele nám souřadnice vyšli, ale nakonec se ukázalo, že i zde jsme nepochybili.a průchod přes vesničku s krásným názvem Černý Vůl

, jsme si zpříjemnili odlovem tradiček, jedné mysterky a 12ky, kterou hlídal nedaleký krvežíznivý drak. Ten se nakonec nad námi slitoval, protože mě osobně v břiše kručelo mnohem více, než jemu. Ale vysvobození už na sebe nenechalo dlouho čekat. Právě totiž vstupujeme do země zaslíbené, do Unětic. Kdo tuto vesničku nezná, tak věřte, že se zde nachází pivovar s velmi dobrým pivem! A nedaleko hospůdka U Lasíků, kde paní domácí peče domácí koláče, doporučuji navštívit, ale počítejte s tím, že je tu věčně plno. Volba tedy padla na velký pivovar, kde je větší šance, že si sedneme. Jenže, v pivovaru probíhali tou dobou Bavorské slavnosti a vnitřek byl beznadějně plný. Krásné počasí ale nebránilo usazení se na zahrádce. Rychlá obsluha nám v cuku letu nesla poctivá piva a nedlouho poté i prvotřídní Bavorské klobásky. Nejvíce nás ale pobouralo, když nám obsluha sdělila, že uvnitř teče proudem a ZADARMO Bavorské pivo. No co vám budu povídat, když jsme odcházeli, měl jsem jí jak z praku. Ale perfektní geopauzička!

Nachmelení jsme se rozhodli vyběhat v místním potoce odlovem 13ky, 14ky a výšlapem ke kapličce sv. Václava, kde nás čekala opravdová geo lahůdka. Archiválie, která se našla snad po 4 letech od posledního nálezu a ve které je stále k nahlédnutí logbook s daty okolo roku 2004. Paráda! Cesta za 15kou probíhala už hezky z kopečka, na úvodkách jsme se posilnili lahodnými ořechy a přes pěkně zašantročenou finálku 15ky hurá do údolí, kde jsme museli přeskákat přes potok, k tajemné zřícenině mlýnu. Zde nás trochu potrápilo, že na uvedeném patníku k 16ce nebyla nabízená dvojice písmen, ale logicky jsme si odůvodnili, co tím asi autor myslel a hurá…uf…do mega krpálu! Toho jsem se zhostil já s Pajamorou, kde jsme nakonec škatulku nalezli a já tu oslavil svůj nález č.1500. Cestou zpět jsme se rozhodli, že si z čekající grupy uděláme dobrý den a sdělili jsme jim, že jsme nepochodili. Všichni smutně odcházíme ke čtyřem zeleným ostrůvkům.

Odlov této škatulky byl nesnadný, Pajamora se snažil přeskakovat z větvičky na větvičky a lakeee se rozhodl přeskakovat potůček o kousek dál. Což se mu stalo osudným a po chvíli už jen slyšíme „Neee, já tam zahučel!“. To Pajamoru naštvalo a vrhnul se do potoka taky, jenže on měl na botách silnou impregnaci a prošel to suchou nohou. Lakeee nikoliv :-). Rozhodli jsme se tedy skupinu dále netrápit a potěšili jsme prozrazením, že škatulku v tom krpálu jsme s Pajamorou nalezli.

Odlov zbytku série se tedy nesl za doprovodu čvachtání Lakeeeho bot, což ho ale vůbec nezpomalilo a naopak si jako kamzík vyskočil ještě pro 11ku a 17ku. Zde jsme na ně pod kopcem počkali s fcbtomasem, Zdenysem64, chorchojem a během chvilky nás doplnil Marek-26, který nás s Morojedem opustil v Uněticích, protože si jel k letišti pro auto. Odlov 18ky se nesl již v pohodovém duchu v Roztokách, kde jsme se zasmáli tomu, jakou má místní bohatýr hezkou garáž.

K 19ce a 20ce, jsme se dostali už po setmění a jelikož mě poté ještě čekalo kino s MirekaOne, pelášil jsem si to se Zdenysem64 na právě přijíždějící vlak. Marek-26 nakonec za použití holinek 19ku zdárně zdolal. Škoda, že jsme zprvu nevěřili nápisu na chodníku, který oznamoval, že tímto směrem se keška nachází, opravdu tam byla, ale nápis jistě spláchne první déšt nebo sněhová nadílka. Ta se ale tentokrát nekonala a slunečný výlet stál opravdu za to! Těším se na další!