T5 víkend na jihu (den druhý)

Druhý den jsem měl budíček v 6 hodin ráno. Dea se probudila a mermomocí si chtěla hrát. Aby nebudila ostatní, tak jsme se po anglicku vypařili ven a vyrazil na odlov místních keší. Čirou náhodou je ve městečku letterbox Zliv, který mě provedl místním městečkem a ukázal mi místní pamětihodnosti. Autorkou není nikdo jiný než ufemezumik se svou sestrou Eydis. Ráno bylo velmi chladné a celé širé okolí halila neprostupná mlha. Po úvodních obavách, abych se neztratil a nezabloudil jsem zjistil, že to snad nehrozí. Cestou jsem si v místní pekárně zakoupil snídani a zabral jsem se do letterboxu tak, že jsem zapomněl odlovit místní tradičku Kamenny most.Cesta ubíhala v pohodě a všechny zastavení i indicie na nich jsem nalezl bez problémů. Dokonce jsem neudělal ani chybu při výpočtu a tak jsem se mohl po zjištění všech potřebných indíciích vydat k finálce s menší oklikou, abych si mohl odlovit zapomenutou tradičku Kamenny most. Po jejím odlovu jsem to vzal přímo k finálce leterboxu. Kousek od finálky mi začal lítat GPS signál takovým způsobem, že jsem raději dal na svůj kačerský čich a krabičku našel bez navigace. Zalogoval jsem se do letterboxu, vložil geocoin a vyndal jsem rozmočené pastelky, od kterých jsem měl hezky barevné ruce. Tím jsem měl odlovené všechny kešky v městě Zliv a mohl jsem se vydat zpět. No jo, ale kudy kam?

image040

Z vyprávění jsem věděl, že finálka má být hned u chaty, ze které jsem vycházel. Ale ono tomu tak nyní nebylo. Kvůli zničení původní schránky došlo k přesunu a já byl tedy nahraný. Kdybych se alespoň pořádně podíval, odkud jsem vycházel. Najet si do navigace, abych si našel v historii adresu mě v tu chvíli nenapadlo. Vydal jsem se tedy směrem o kterém jsem si myslel, že by mohl být správný, ale kromě názvu jedné boční ulice jsem nic nepoznával. Když jsem konečně dorazil na místo, odkud jsem viděl záchytný orientační bod, tak jsem se zaradoval. Před 8h ranní jsem byl zpět na chatě, kde mě čekala již ufemezumik s nabídkou snídaně. Ostatní ještě nabírali síly a tak jsme na ně čekali. Když se vyhrabali a posnídali, vyrazili jsme posíleni o Eydis do Prachatic do cukrárny u náměstí na kremrole k paní Brumlíkové. Bohužel kremrole, která nám Altaria sliboval, dělal nám na ně chutě a vlastně jen kvůli nim jsme jeli do Prachatic, nebyly a tak jsme si dali alespoň zmrzku a já navíc točenou Kofolu. Rozhodli jsme se vydat se za brumlik.kem, který v terénu připravoval již pátý ročník eventu Piglíkův Happy Day. Sraz jsme si dali na úvodkách letterboxu Piglíkuv pokladek, který jsme měli v plánu si projít. Po seznámení Chilliho s Deou jsme vyrazili. První zastavení jsme našli v pohodě, druhé jsme neviděli a vyrazili tak směrem k nejbližším břízám. Ještěže již někteří z naší party letterbox měli a owner nás také nenechal se vydat špatným směrem. Nějak jsme se zasekli na hledání druhého zastavení a najednou jsme zjistili, že jsme došli již ke třetímu, který ale také nebyl úplně v pořádku (turistická cedule ležela opřená o strom na zemi). Vrtalo nám hlavou s ufemezumikem, kde jsme minuli druhou stage, ale nechali jsme to zatím plavat, jelikož jsme museli dávat pozor na cestu. Nevím jak ostatní, ale čtvrté zastavení jsem také nezahlédl, zato jsem v dáli identifikoval páté a stejně díky šestému jsme věděli, že jdeme dobře. Tak jsme šli dále, občas jsme se museli ujistit, že jdeme správně, až jsem identifikoval předposlední zastavení. Když jsem přišel blíže, uviděl jsem, co jsem měl, ale šel jsem dál jakoby nic a nechal hledat sesterské duo. Nakonec první nalezla Eydis a prozradila ufemezumikovi, kam má koukat. Vydali jsme se směrem, který nám byl udán a začali pomalu ale jistě koukat směrem vzhůru. Když jsme dorazili k podezřelému stromu, keš jsme uviděli prakticky hned. Přeci jen se keš velikosti Regular (no možná Large) tak snadno na stromě neschová. Než jsem stačil vybalit nahazování, měl již Altaria nastřeleno a mohli jsme po menším napolohování začít přetahovat lano. Po chvilce polohováni lana jsme měli vše připraveno k výstupu a já se vydal směrem vzhůru. Nahoře jsem se jak je u mě zvykem přichytil na smyce a uvolnil lano. Za mnou lezla Eydis a po ní ufemezumik. Dole zatím brumlik.k s bumbikem a Altariem zabavovali psy. Tentokrát jsem se nezapomněl zalogovat a po prohlídce Piglíkova pokládku jsem se na osmě vydal dolů. Po stažení lana a sbalení cajků jsme se vydali zpět k autu, ale mě i ufemezumikovi vrtalo hlavou, kde že je ta stage dva.A tak se nám ji brumlik.k vydal ukázat a ejhle, druhé zastavení bylo pokácené. Ve mě to vyvolalo pocit spokojenosti, že nejsem úplný mimoň. Mohli jsme se rozloučit a Chillim a brumluk.kem a vyrazit na jeho Skály na Blanici.

První jsme vzali Skaly nad Blanici 1. a ohniste trpasliku. Po zaparkování u místního kempu jsme se vydali vzhůru a po chvíli jsme byli na skalce a přemýšleli, kde asi bude keš. Natáhli jsme lano do míst, kde byl nejlepší přístup a já se začal spouštět dolů. Hned jsem ji uviděl, byla kousek ode mě, hned pod prvním převisem. Vzal jsem tedy keš a podal ji nahoru, aby se mohli všichni zapsat a mohli si následné slanění užít bez přerušování. Nechtělo se mi po slanění se škrábat svahem zpět a tak jsem vypíďalkoval opět vzhůru. Poté se vydal dolů Altaria, který vrátil keš na místo. Hned po něm si slanila ufemezumik a za ní již netrpělivě čekala na svojí možnost Eydis. Bohužel se dalo dohromady několik okolností jako je rychleší povolení lana, pokrčení nohou a málo zkušeností a už nám Eydis předváděla to, co předvedl DTU500 na keši Prague bridges 23 – Barrandovsky most. Rychle jsme jí s Altariem nabídli pomocnou ruku a vrátili jí do přirozené polohy. Nedala na sobě prakticky nic znát a pokračovala ve slaňování. Jako poslední se spustila Bumbik a my se mohli posunout dále ke keši Skaly nad Blanici 3 – Baziliskovy jeskyne. Cestou k ní jsme si odlovili keš Zahada ztraceneho knourka. Skaly nad Blanici 3 – Baziliskovy jeskyne již byla větší a členitější skalka a tak jsem se vydal níže podívat se, kde že se to ta krabička nachází. A jak jsem klesal níž a rozhlížel se, zjistil jsem, že jsem již nad krabičkou. Slezl jsem tedy k ní, přicvakl si jí ke kalhotám a dolezl až dolů, abych se vydal nahoru schůdnější cestou. Nahoře byli překvapeni, že se vracím nahoru s krabičkou. Opět jsme tedy spustili lano a zalogovali se. Poté se všichni postupně slanili, tentokrát již bez sebemenších problémů. Poslední tradiční keška ze série byla Skaly nad Blanici 6 – temne uzemi a tak jsme se na ni vydali. Přístup k ní jsme hledali neprostupnou džunglí a bylo to na mačetu či křovinořez. Nakonec jsme zvolili ústup, protože bychom se stejně objevili pod skalkou. Altaria tedy nalezl alternativní cestu a dovedl nás až nad keš. On už krabku měl a tak nám jen připravil lano, abych se opět mohl spustit dolů. Ke krabce jsem se dostal mírným traverzem a zavěsil jsem ji na smyci, kterou mi Altaria shora spustil, aby se mohli všichni zalogovat. Poté jsem si užil krásné slanění do rokliny a čekal na další. Ufemezumik na to šla jako druhá a šla vrátit keš. Když jsme si ujasnili, jak byla keš zavěšena a že ta karabina na ní je moje, vrátila keš na své místo a slanila se za mnou. Jako další slaňovala Bumbik a Eydis se moc nechtělo. Nakonec se nechala ukecat a když se objevila dole, byla nakonec ráda, že do toho šla. Poté nám na laně Altaria poslal batohy a vyrazil se psem dolů. My jsme se vrhli neprostupným houštím a kopřivami zpět na nějakou normální cestu.

Chtěli jsme vyrazit na keš Skaly nad Blanicí 2 – Hejkalova vyzva v.2 a skoro jsme i dorazili na parking i přes to, že si má octávie min. 3x odřela bříško, ale bahnitý a hluboký úsek nás zastavil. Slunce už se začalo stěhovat směrem k obzoru, do toho únava, hlad a možná i něco dalšího (lenost?) zapříčili, že jsme se rozhodli nedráždit hejkala, který je dle autora šprýmař a bude nás chtít potrápit. Vrátili jsme se tedy do Prachatic zkontrolovat, že kremrole stále nejsou a chtěli jsme si dát Kofolu. Bohužel sklenice o objemu 0,5l se naplnila jen z půlky a Kofola došla. To jsou tedy věci. Kremrole došli, teď i Kofola. No nic, podělili jsme se všichni o tu polovinu sklenice a dali si pro změnu zmrzku. Poté jsme se rozloučili a vydali se na výpravu za Kofolou. Ne kecám, šli jsme na LetterBox Prachaticke pametihodnosti, který se doslova točí kolem historických budov na místním náměstí, ale já u toho vyhlížel i ceduli značící dostupnost této točené lahůdky (Pivaře žádám o prominutí). Ještě, než jsme dorazili na úvodky jsem jednu takovou zahlédl a tak jsem předal psa a vydal se objednat tolik kelímků Kofoly, co unesu. Pán měl ze mě radost, ale za chvíli se tvářil dost zasmušile a oznámil mi, že Kofola došla. Že to stačilo na jeden malý (0,3l) kelímek a jeden hlt z druhého. Inu co naplat, zaplatil jsem, kopl do sebe ten zbyteček na dně a v duchu si říkal, jak jsou na nás Prachatice trestuhodně nepřipraveny. Když jsem dorazil za zbytkem výpravy a vylíčil jim co se stalo, všichni jen nevěřícně kroutili hlavou. Vydali jsme se tedy po stopách LetterBoxu a u toho ucucávali to málo, co jsme měli. Nějak jsme měli chvílemi delší a chvílemi kratší kroky, než dle popisu byly třeba, ale nebylo moc kam zabloudit. Cestou k finálce jsme se opět vyskytovali blízko cukrárny, kde neměli ani Kremrole a už dokonce ani Kofolu. Tentokrát již neměli ani otevřeno a tak se do třetice nekonalo. Já jsem se psem k finálce nemohl, rozhodl jsem se, dát si něco teplého k snědku v místním rychlém občerstvení i když jsem věděl, že ihned po dokončení LetterBoxu vyrazíme zpět do obce Zliv a budeme grilovat. Přesto nás ještě čekaly dlouhé desítky minut cesty a tak dlabanec přišel vhod. Po krátké zastávce v obchodě a dokoupení pár nezbytností a spousty zbytečností jsme vyrazili. Poté už zbývalo jen lehce popít, pogrilovat klobásky, maso a hermelíny, sníst řízečky a bramborový salát a kdo ví co ještě a hlavně pokecat s jedním místním mudlovským fanouškem Slávie, který nás za celý večer nepustil ke slovu (pro představu, za celý večer řekl cca 20-25slov). Začala se na nás pomalu sápat únava a snažila se nás zatáhnout do postelí, což s těmi plnými bříšky šlo krásně a bez odporu. Navíc jsme se domluvili, že druhý den rozhodně nebudeme spěchat a budeme spát do té doby, dokud se bude většině chtít (ale vysvětlete to někdo hyperaktivnímu psovi, který vstává před 6h ráno).

Marek-26

Kačer, spammer, řidič ... Rád podnikám výlety se skvělými lidmi za krabičkami a rád poté své zážitky zvěčňuji v podobě článků.Autor nevyplnil informace.

2 komentáře

  1. ufemezumik

    Hezky jsi to sepsal. Hned bych si dala repete. 🙂

    • To někdy můžeme 🙂 lovit tam je stále co 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *