Slavnostní křest III. kladenského geocoinu – aneb jak Ostravaci kus domova na Kladně našli

V poslední době mám eventy nějak v lásce, obzvláště ty Kladenské. Takže když jsem na mapě uviděl svítit ikonku eventovou, geokladenskou, s křtem mince té třetí goeokladenské spojené, bylo o plánu na sobotu 18 měsíce 12 roku tohoto, celkem dost jasno. Ještě když jsem si přečetl, že křest mince bude spojen s prohlídkou zdejšího hornického skanzenu Mayrau, už opravdu nebylo nad čím váhat. Do skanzenu není cesta jednoduchá, takže jsem na geopražské fórum hodil  avízo o tomto eventu, a sesbíraly se hned dvě posádky vozů, které byly stejně naladěny jako já.

A tak se tedy stalo, že v sobotu v 10:30 skoro přesně nás s Askarinkou čekal dekameronn na stanovených souřadnicích na Dejvické a mi tak rovnou vyrazili směrem na Kladno. Cesta byla suchá, místy mokrá, a tak vše utíkalo jak mělo, sluníčko svítilo, jen mušky nebzíkaly, a tak jsme cca hodinku před začátkem eventu přistávali na parkovišti poblíž skanzenu Mayrau vedle vežnice Vinařice, kde jsme potkali další pár dobře otreckovaných kačerů.

Rovnou jsme vyrazili na lov blízké tradičky věnované skanzenu, chvíli jsme tedy tápali, ale naštěstí nás další kačeři zachránili a tak bylo po chvíli zalogováno.

V tuto chvíli bylo ještě času víc než dost a tak jsme skočili na další tradičku věnovanou hasičkým nádržím dolu Mayrau. Což byl asi největší „zásek“ dnešních pohodových keší, snad jsme se trošku i zašpinili, ale mířili jsme do Hornického skanzenu, kde se na čistotu oblečení naštěstí moc nehraje.

Cestou od keše nás již sháněla druhá posádka geovozidla ve složení Fcbtomas, jeho geožena a Caravel76 a tak jsme se po chvíli setkali u brány skanzenu. Zde nás již bylo více známých či neznámých kačerů a po chvíli čekání jsme byli nahnání do vstupní haly skanzenu, kde proběhlo všechno obchodování, logování i křest coinu. Po nějakém tom čaji na zahřátí, trošku medoviny, cukroví, jsme nakoupili CWG, zaplatili za vstup a počkali, až začne slavnostní křest mince.

Na schody se před nás seskupili všichni podílníci geokladenské mince a povykládali nám o historii mincí geokladenských a o práci na této minci konkrétní , dolu Mayrau věnované. Poté co jsme se dověděli, že na minci je vzácnost a to „bílé uhlí“, došlo na slavnosti pokropení mincí šampaňským a následně došlo k prodeji mincí objednaných. Tedy objednaných, někdo objednáno měl, někdo ne, ale protože jsme kluci geopražští a šikovní skoupili jsme zbývající sady geomincí jen pro nás.

Poté co bylo vše vykoupeno a zobchodováno, zbyl chvíli čas na pozdravení se s klukama z geokladna, krátký rozhovor s Kulhalem věnovaný ještě LABkeším na skořákách, ale moc času mi nezbylo neb se již naše skupinka začla shromažďovat k prohlídce skanzenu.

První půlku prohlídky bych nazval po stopách horníka, takže jsme si prošli to, co horníci zažívali každý den při příchodu do práce, čistá šatna, špinavá šatna, sprcha, svítilna, štítek a šup dolů do dolu, tedy do „šachty“. Pro návštěvníky skanzenu je zde otevřená „náhradní šachta“ jako ukázka jak to tak vypadá když se dole v dole něco razí.

Následovala prohlídka cvičného domu pro báňské záchranáře kde bylo na třech patrech klasické budovy, vystavěno několik pater simulujícíh prostředí šachty, včetně úzkých vzduchových chodeb kudy musí záchránři „probíhat“ v případě neštěstí, nacvičili jsme si postup s batohem i bez batohu štolou a vyrazili zase ven na světlo prohlídnou si technickou část muzea včetně funkční turbíny a motoru které sloužily k vytahování klecí z dolu.

Atmosféru celé procházky skanzenem umocňovalo povedené počasí, kde i sluníčko na chvíli našlo svou slávu a také pán průvodce který na jámu nastoupil ve svých 15 letech a byl tak asi nejvíc povolanou osobou na průvodcování po skanzenu.

Procházka skanzenem byla natolik poutavá, že hodinka a kousek uběhla jako nic a my jsme byli v cíli celého eventu. Pak už jen krátké ohřátí ve vstupní hale, cigárko, čaj a hurá do Buštěhradu na oběd.

Měli jsme namířeno do Buštěhradského pivovaru, ten byl však bohužel zavřený, tak jsme vzali zavděk vedlejší restaurací kde jsme byli poučeni že není česnečka jako česneková (italská krémová) a že kousek od Slaného mají soli víc než dost. Pomalu se nám začínalo stmívat a tak došlo už jen k odlovu nedaleké 30metrů vzdálené pivovarské tradičky a oba posádky se shodně rozjeli směrem na Prahu.

Závěrem tak lze říci že šlo o další velmi povedené odpoledne ve společnosti části geopražské, zbylé části lze návštěvu skanzenu Mayrau více nežli doporučit, neb cena 20,-Kč za vstup je v dnešní době více nežli přívětivá.

více fotografií lze nalést zde: http://askarinka.rajce.idnes.cz/2013_12_21_Dul_Mayrau/#

[wp_ad_camp_2]