Sabat

Když mi holky začali něco naznačovat a vyzvídat, zda bych měl čas a chuť jim pomoci, probudili mou zvídavost. Naštěstí GeoBublina neumí moc dlouho udržet tajemství a navíc to i brzy píplo a já tak věděl o co půjde a co se po mě bude chtít. Do příprav jsem nijak zapojen nebyl, mým úkolem bylo zajištění logistiky a trochu té manuální práce. Jelikož se s přípravou mělo začínat již odpoledne, vzal jsem si na pátek třináctého v práci den volna a bych mohl být volný eventuálně svolný ke všemu, co se pro mě děvčata vymyslí. V ten slavný den jsem tedy vyzvedl nejvyšší čarodějnici a naložil všechny připravené lektvary, jedy, lebky, černého kocoura atd. a vyrazil pro druhou čarodějnici. Ta mi do auta naložila opět spoustu lektvarů a základ k různým jiným kouzlům a zaklínadlům či lektvarům a já raději nevím, co ještě a mohli jsme vyrazit na místo konání sabatu, kde již čekala třetí čarodějnice se svým novým černokněžníkem. Doletěli jsme i přes všechny zákazy a výstražné tabule za opuštěný mlýn v údolí a začali vykládat. Celým údolím se rozléhal škodolibý smích přítomných čarodějnic a mohlo se začít vše připravovat do finální podoby. Na zkoušky z létání dorazili ze slavného skotského čarodějného klanu GeoKladno Max1969 a Ludvajs64, kteří nejenže zajistili zkušební čarodějnické koště, ale i pořádný kotel na míchání hlavního lektvaru. Jako testovací jezdec byl vybrán učeň Keksíček. Dokonce se ještě před oficiálním zahájením sabatu objevila velekněžka carodejnice.

Po 18h byl sabat zahájen a čarodějnicemi, čaroději, čarodějnými učni, přisluhovačů a slouhů se to na místě jen a jen hemžilo. Oheň plál a darů bylo dosti, takže čarodějnice byly v dobrém rozmaru a ušetřili pro tentokrát těch, což bez daru odvážili se přijíti. Bohužel jsem valnou část Sabatu neměl možnost shlédnout, věnoval jsme se výcviku mladých čarodějných pilotů na stroji Nimbus 1500 (na výcvikové účely bohatě stačí). Zajišťoval jsem letovou dráhu a trasu, hlídal jsem, aby se žáci nerozplácli o nejbližší strom. Škoda jen, že díky tomu průvanu ve vyšších polohách a díky prolétávajícím kadetům se má rýmička ještě o něco zhoršila, ale vydržet se musí vše. Ufemezumik mi dokonce přinesla pečenou krysu z ohně a následně i kus energie v podobě výborného dortu, takže hlady jsem netrpěl. V průběhu večera jsem měl i kontrolu od vele-zkušeného závodního leteckého týmu Chevyma. Když se postupně všichni odvážlivci zúčastnili testu, bylo na čase se přesunout k ohni, kde již zůstali jen ti nejvěrnější a také se trošku ohřát. Poté, co jsem pookřál, mohl jsem se věnovat čarodějnicím i když se tentokrát spíše ony starali o mě. O ně se velmi svědomitě staral mág raddino, který pohotově míchal lektvary pro všechny v jeho dosahu. Dostal jsem další pečenou krysu a jednu smaženou žábu. Jen lektvary mi byly pro tento večer zapovězeny, jelikož mne čekalo s příchodem konce sabatu ještě spousta úkolů. Když se pomalu blížil konec, začal jsem navádět přítomné skupinky z temného údolí okolo starého mlýna k nejbližšímu leteckému koridoru, odkud každý již letěl svým směrem do svých doupat a chýší. S poslední skupinou jsme se vydali ještě do díry provést zhodnocení celého sabatu.

Celkově jsme sabat zhodnotili jako velmi zdařilý, dali jsme si pár světově proslulých lektvarů jako třeba výborný nápoj ze žláz a hlavy kozla a nebo v mém případě nápoj z karamele, koky a vanilky. Poté jsem všechny doprovodil domů, a sám ulehl s vidinou, že za rozbřesku (v 7h ráno) budou dvě čarodejnice opět očekávat mou plnou pohotovost a mé služby. viz článek 101 Dalmatinů