Rozhovor – Sven&Vanilka

Tak, máme tu další rozhovor s velmi zajímavou dvojicí kačerů Sven&Vanilka, kteří se společně starají o často diskutované powertraily JTJPT a DSGC. Často diskutované, ale také často navštěvované, vždyť na jejich keších a zejména na těchto powertrailech už je pomalu 700 tisíc FI logů! Vedle toho jsou ale také autory řady keší z úplně jiného spektra zábavy spíše pomalejších bodů, například letterboxy Secese nebo 1908. O tom všem ale v rozhovoru, přeji příjemné počtení. Pro úplnost, více o powertrailech zde.

JTJPT

Ahoj Svene a Vanilko! Z profilu se můžeme dozvědět, že se pod vaší společnou přezdívkou skrývají dva kačeři, GeoVanil a SvenEckersberg. Proč tyto přezdívky a kdo se za nimi skrývá? Kamarádi, manželé?

Sven: Vzájemně jsme se obodovali. Můj nick obsahuje slovo „berg“, a to ve spoustě jazyků znamená vrchol a vrchol je vždycky jen bod. Kdo zná monolog kominíka z Města bez komínů, zná Svena Eckersberga. S GeoVanil nás seznámily naše matky, když s námi byly těhotné. Z toho je jasné, že si to ani jeden z nás nepamatuje. A protože už je to pár desítek let, tak si to přestávají pamatovat i naše matky.

GV: Vanilka jsem si začala říkat, sotva jsem začala mluvit, je to zkomolenina mého křestního jména. A moje křestní jméno je zas obsaženo v mém avataru.

Za ten milion let, co se se Svenem známe, jsme si už byli navzájem snad téměř vším. Rodičem i dítětem, mužem a ženou, sourozencem, pánem a otrokem, nejvěrnějším přítelem i úhlavním nepřítelem. Kým jsme v současnosti, to se všeobecně ví, jsme spoluvlastníky největšího počtu keší u nás.

Co vás ke GC přivedlo a jaké byly začátky?

Sven: Tak určitě je to hra o bodech. Když hraješ fotbal, tak za týden nevíš, s kým jsi minulou sobotu hrál a kolik to bylo. Tady ti pořád to bodové konto narůstá a nemusíš si pamatovat, kde jsi to vzal. Proto jsem fotbal ani nezačal hrát a čekal, až někdo vynalezne geocaching. Přemýšlel jsi někdy, kolik toho má geocaching s fotbalem společného? Točí se v tom velký prachy, filmuje se u toho (Welcome to Prague), něco je dopředu domluvený, něco je cinknutý tak, že to vidíš na první pohled. A všichni to hrajeme se srdíčkem na tom správným místě pro ty body.

GV: Jsme hraví, rádi poznáváme nové věci, máme rádi tajemství, překvapení, zábavu, cestování, přírodu, architekturu, lidi kolem i sami sebe. Tohle vše nás ke GC přivedlo. Začátky byly prima, každé poprvé má své kouzlo. Já osobně jsem začala pěkně zostra, Zubatou žábou. Ale svým způsobem stále začínáme, každá výprava za keškami je něčím jiná a nová. Naštěstí nás má stále co překvapovat. To nás na GC baví.

Staráte se o 728 keší, není to na dva kačery práce až nad hlavu?

Sven: Tak určitě. Ale je z toho spousta bodů.

GV: Já jsem od přírody líný člověk s dobrými nápady. A přišla jsem na to, že pro líného člověka je pro přežití výbornou strategií obklopit se těmi správnými lidmi.

Sven: Nemáš ale úplně přesné informace. Dohromady máme 737 keší. Několik keší máme v Matrixu u Staré Boleslavi, který jsme dělali s tajemným bratrstvem BnL-StB a ještě máme jednu tradičku v Itálii, naši úplně první keš. Tam se projevila ta naše spontaneita snad nejvíce, od nápadu k dokončení uběhlo pár minut.

Spravujete také dva powertraily, obří série rychlých bodů a naproti tomu řadu krásných na odlov náročnějších keší jako letterbox 1908, Secese nebo série multikeší věnované masakrům za II.světové války, které určitě nejsou rychlé body. Co že taková rozporuplnost?

Sven: Kde vidíš rozpory? Každá keš je za bod, a o to tu jde, nebo ne?

GV: Spíš než rozporuplnost je to rozmanitost. Co nás právě baví a zajímá, to děláme. Co bychom rádi lovili, to připravíme pro druhé.

Jaké keše máte osobně raději? Série keší, pwt nebo ty náročnější na odlov? A která vám nejvíce utkvěla v paměti?

Sven: Nejraději mám keše za bod. Kde leží, je mi úplně jedno. A když není za bod, tak pro ni ani nejdu.

GV: Jak kdy. Podle nálady, peněz, únavy či počasí. Ale dost často vítězí keše, u kterých se pořádně vyvenčíme. Tedy my i psi. Nejvíce mi utkvěl v paměti FTF lov 5/5 keše v Chorvatsku, kdy jsem si sáhla na dno svých psychických i fyzických sil. Rozhodli jsme se být se Svenem první u keše na jednom chorvatském ostrově, několikakilometrovou vzdálenost ke keši jsme se přes záliv rozhodli překonat nafukovacím kajakem a horor nastal, když jsme po úspěšném nalezení keše na ostrově zjistili, že silný protivítr a díra v kajaku nám návrat na pevninu rozhodně neulehčí.

PWT jsou primárně o bodech, ve hře Munzee je ale bodů mnohem víc a odpadá údržba logbooků, krabiček apod. Není tato hra pro velkosběr bodů vhodnější? Co podle vás kačery toužící po bodech láká zůstávat na této pro PWT řekněme kostrbaté platformě?

Sven: V munzee nemáš ten fyzickej kontakt s bodem. To tomu chybí. Taky se nebudeš s někým mazlit přes čtečku.

GV: PWT pro mě není primárně o bodech, ale o celodenním nebo vícedenním zážitku, kdy člověk zkoumá svoji výdrž, hranice, přátele, nové kraje. Body do statistik jsou až pak velice příjemným bonusem. Munzee nehraju, takže nemůžu srovnávat. Ale stejnou záhadou se může zdát, proč tolik hledačů pokladů běhá po světě s navigací a mají radost z bezcenných plastových krabiček s papírky uvnitř, když opravdové poklady by našli spíš s detektorem kovů…

Co plánujete do budoucna?

Sven: Přinést lidem spoustu dalších bodů. Čím víc budou mít bodů, tím budou šťastnější a nebudou si ty body vzájemně závidět.

GV: My moc neplánujeme, jsme dost spontánní. Když si vzpomenu, jak spontánně vzniknul třeba  JTJPT… Kudy přesně povede, jsme předem nevěděli, vždycky až na místě jsme se na každé křižovatce rozhodovali, kudy že to budeme táhnout dál.

Jaký byl impuls k tvorbě powertrailů? Pro autory takového trailu, to podle mě není zase taková zábava – logy univerzální, spousta ztrát krabiček, je zde při odlovu mnohem větší procento nepoctivých kačerů atd.

Sven: Tak určitě body. A jinak univerzální log TFTC je ideální log. Já jich za minutu přečtu sto a neztrácím čas. Když se někdo rozepíše, tak já to musím číst dýl, a pak nemám čas plánovat další trail.

GV: Moc jsme si užili lov zahraničních PWT a bylo nám líto, že u nás nic takového není. Chtěli jsme stejnou zábavu dopřát i lovcům tady. Ale jak jsem psala, my věci zas až tak nepromýšlíme. Prostě se nám chtělo a přišlo nám, že to přinese celkově na svět víc radosti než starostí, tak jsme do toho šli.

Jakou vidíte budoucnost geocachingu a co byste na něm změnili nebo co vám v něm chybí?

Sven: Stačí ti to jen tak v bodech nebo mám napsat esej?

GV: No život nás naučil žít tady a teď, takže budoucnost moc neřešíme. A současnost GC? Některá pravidla bych možná změnila, na druhou stranu je to jen hra, tak zas až tak to neprožívám. Ale vlastně teď mě napadla skvělá věc, nové pravidlo. Za každý log zaplatit ownerům korunu.

Máte nějaký vzkaz ostatním kačerům?

Sven: Mějte se rádi a sbírejte body. On ten geocaching o ničem jiným není. Myslím jako o tý lásce k bližnímu.

GV: Přejte a bude vám přáno. A hodně radosti nejen při keškování.

Díky za rozhovor, i vám hodně radosti!

Pokud máte doplňující otázky, můžete je položit do komentářů.