Reportáž psaná u půlitru aneb jak bylo na Vánoční Pivní Procházce Pivní Akademie.

Rok se s rokem sešel a máme po Vánocích. Ještě než nám odejde i starý rok chtěl bych se s Vámi podělit o pár vzpomínek na Vánoční Pivní Procházku Pivní akademie (GC5HCP7), která proběhla 22.12.2014.

Procházka Vánoční – CWG

malá mapka pro cestovatele

cesta vedla i touto malebnou uličkou

Na úvodní souřadnice – hospoda u Černého Vola jsem dorazil trochu s předstihem, nakonec z toho bylo krásné FTF. Autor eventu Seedcorp už „nasával“, tak jsem se prodral oblaky kouře a přidal jsem se. Příjemná hospůdka, dobrý Kozel z Popovic, taková ta klasická hospoda, co když v půlitru zbývá poslední třetina obsahu už vám přistane na stůl automaticky další, čerstvý půlitřík. A tak v klidu pijeme, kecáme, už to vypadalo, že to bude event o dvou lidech, ale pak se najednou začali trousit další kačeři a bylo nás postupně skoro ke 20ti kouskům. Díky výše zmíněnému systému doplňování poloprázdných pulitrů obsluhou se nám nějak nedařilo „dopít a vyrazit“, stále bylo co dopíjet a dopíjet…. Nicméně program eventu velel vztyk a tak se vyrazilo.
Prošli jsme úzkou uličkou mezi domy dolu na Újezd, zahnuli doleva a ejhle, za chvilku tu byla další stage – Valašská hospoda.
Valašská hospoda je krásně světlá restaurace, necelých třicet schodů do suterénu a už je na stole kousek Valašska. Je libo frgál, Weissbier z pivovaru valašského Bon, škvarkovou pomazánku nebo třeba rovnou valašský špek? Obsluha je trochu překvapena množstvím žíznivých kačerů, ale nakonec se nám podaří ji rozhýbat a už se to nosí. Pivko dobré, družná předvánoční atmosfera, bylo tam veselo. Pivko teče, pomazánka chutná a i ten špek není k zahození. Úplně se rozplývá na jazyku. Špeku je trochu víc, jedna porce čítá skoro půl kila masa, tak zbylo i na cestu. Sečteno podtrženo celkově spokojenost. Ale nedá se svítit, program je neuprosný, je třeba jít dále.
Sotva jsme vylezli na světlo Boží (vlastně do tmy pražské prosvícené vánočními pouličními světly) pokračujeme dolů Úvozem a asi po 100metrech jsme zapadli do další hospůdky.
Jmenuje se U zelených kamen a skutečně tam zelená kachlová kamna jsou. Pivko také dobré, žatecký pivovar. Pokračujeme ve veselých debatách, začíná se nám rozvazovat jazyk, po pár pivech se už projevuje mírný vliv alkoholu. A aby se nám jazyky nezamotali tak si je tříbíme slovní kopanou. Ani nevím, kdo vyhrál, myslím, že gól nepadl žádný, na to jsme ještě málo opilí. Ale první zábrany padají, a s nimi padají slovíčka hodná slovníku pana prezidenta. Došlo nejen na ku.. ale i na ku… . No, nejvyšší čas jít na další stage. Terezák ještě dopíše do logbooku všechny pivní čárky (pořádek musí být, hospoda není holubník) a jde se.

cestou jsme potkali i strašidlo…

U magistra Kellyho

U zelených kamen

Pokračujeme Úvozem na Jánský vršek k Oslu v kolébce. Chvíli tuto hospodu hledáme, nápis nad průchodem hlásá, že jsme tu správně, ale v průchodu již žádný osel nebyl. Jen samý magistr Kelly. Kelly´s muzeum, Kelly´s Tower a nakonec hospůdka Kellyxír. Poté, co nás dohnal autor eventu jsme tedy zapadli do hospůdky plné kádinek, kahanů a křivých trubic, zdí popsaných recepty na všemožné elixíry a stoly, v nichž se skrývají zajímavé alchymistické artefakty (i na jednu ještěrku se dostalo). Usedáme a objednáváme pro jistotu klasickou Plzeň, co kdyby se hostinská spletla a nalila nám nějaký zapomenutý elixír. Náhodou to bude elixír krásy a kdo pak bude odhánět ty dotěrný ženský, že? Tak si tak popíjíme, hodnotíme alchymistickou výzdobu, hovor i čas pěkně plyne. Ale bohužel čas plyne rychle a je čas pokračovat dále. Takže zaplatit, rozloučit se a alou do tmy.
Vystoupením z alchymistického Kellyxíru se asi stalo nějaké kouzlo, naše cca 20ti hlavá společnost od této chvíle ne a ne najít další doupě, kde by nám nalili. Všude je plno, zadáno a nebo dokonce zavřeno. Nakonec se neplánovaně rozdělujeme na 2 skupiny, jedna zakotví u Glaubiců na Malostranském náměstí, druhé polovině kačerů se podaří upíchnout u Hrocha. Posezení u Glaubiců je trochu spartánské (pro Keksíčka opakuji spartánské, bohužel nikoliv Sparťanské, to by bylo jiné posezení, určitě lepší…). Uvnitř hospody není místo, tak sedíme venku, na zahrádce, ještě, že jsou tu teplé deky. Vzhledem k atypicky teplému prosinci ale ani venkovní noční posezení není žádný drasťák, pivko je dobré, zábava veselá, takže spokojenost. Po nějaké době dorazí druhá skupinka od Hrocha a pokračujeme na další stage.

účastníci v jedné ze stages

Něco o výrobě tohoto nápoje

V cíli!!!!

Kulturní vložka v podobě úžasné noční procházky po Karlově mostě je také v tomto předvánočním čase hezký zážitek. Za mostem zahybáme doprava, pokračujeme směrem k Národnímu divadlu, ale zahýbáme do uliček směrem k Betlémské kapli a zakotvujeme v restauraci U Valšů. Trochu tmavá ulička, rozhodně zde nemusíme překračovat spousty turistů. Zapadáme do suterénu, abychom tady objevili krásný středověký sklep přetvořený do hezkého prostředí minipivovárku a hospody. Ochutnáváme místní pivko a i tady jsme spokojeni. Bohužel se dozvídáme, že máme drobný časový skluz, i přesto, že jsme ještě neprošli všechny plánované stage, tak už teď máme v cíli půlhodiny zpoždění. Ti co dorazili do cíle k logbooku na Staroměstské náměstí netrpělivě překračují z nohy na nohu a my máme nalito pivko. No tak dopít, vynecháváme poslední stage U Tygra a míříme na Staromák. Přiznám se, že mi nebylo dopřáno do cíle dorazit. Moc mne to mrzelo, ale nedalo se. Původně jsem myslel, že budu mít problém přežít tu pivní smršť, ale bohužel musím to těsně před cílem vzdát z důvodů dopravních. Jinak bych se nedostal domů, stejně jsem musel jít od metra pěšky pár kilometrů. Takže sbohem kamarádi, přeji hezké svátky a klidnou dobrou noc, pádím na metro. Mezitím trochu rekapituluji. Cesta to byla úžasná, prošli jsme různými druhy pohostinských zařízení, popili různá piva a doplnili to dalšími pochutinami. Probrali jsme témata kačerská i lidská, vánoční i všední a musím říci, že celý večer proběhl s družné zábavě. Ukázalo se, že kvalita piva v pražských hospodách je dobrá, nenarazili jsme na žádný patok, ukázalo se, že pivní chuťová paměť je sotva pár minut (jak nás učil pan Kočka na lekcích Pivní Akademie). Takže České (i Valašské) pivo nám chutnalo všude a to je myslím ten nejlepší závěr celé procházky. Děkuji všem zúčastněným, kteří se této taškařice účastnili a děkuji i seedcorpovi, že ji zorganizoval. A pokud bude nějaká další procházka, tak rád příjdu znovu.

pivní tácky

Pan profesor 🙂

Na zahrádce u Glaubiců