Obnova Geokuchařky I.

Vydali jsme se se Slaneckem a Altaria na obnovu keše Geokucharka I. do Kostelce nad Černými lesy a před tím jsme se stavili na oběd v blízkém pivovaru. Oběd stál za to a já si šel odlovit TFTC #98 PIVOVAR KOSTELEC – HARD. Altaria i Slanecek ji už dávno měli a tak jsem se do koruny šplhal jen já. Vybral jsem si stranu, ze které polezu a tvrdohlavě na ni trval, i když jsem neviděl, jak to vypadá na druhé straně. A to mi Slanecek říkala, že z druhé strany to bude lepší. No měla pravdu, ale to ona mívá celkem často. Poté, co jsem kousek popolezl, jsem se stejně musel dostat na tu správnou stranu, abych v pohodě mohl pokračovat ve výstupu vzhůru.
Nahoru se šlo v pohodě, dokud se se mnou kmen nezačal hýbat. Pak už to bylo horší. Ale šlo to. Krabička má prasklé víčko a tak je i logbook úplně mokrý. Uděláno pár fotek a pomalu jsem lezl zase dolů. Kupodivu i cesta dolů byla bez jediného problému.

Další keší, kterou jsem musel mít, byla keš TFTC #77 VODOPAD POD TINTERAKEM. Přeci jen se mi zaryla do paměti velmi silně. Viz. můj DNF log:

25 September 2013
Tak nenalezeno. A že jsem hledal opravdu pořádně. Dokonce jsem se kompletně vykoupal, když jsem se soukal po stěně, abych se podíval, zda není někde výše. Naštěstí mobil koupel přežil (zatím po vysušení funguje). Některé kameny opravdu hrozí brzkým pádem. Jinak dolů se jde docela snadno, nahoru už to jde hůře. Chvíli jsem myslel, že tímto naše lovení předčasně končí, ale nakonec jsem se kousnul a to rozbité a naražené koleno stejně potřebovalo rozhýbat. Sundal jsem tedy tričko, bundu a ortézu z ruky a navlékl si mikinu od zdenyse a šlo se dále Naštěstí bylo docela teplo, takže jsem ani nenastydl a zbytek kešovacího výletu přežil. Dokonce jsem si dal i TFTC HARD CERNE LESY Doma jsem pak vyndal všechny zaražené kamínky snad z celého těla, kvůli ledování kolena rozmrazil půl mrazáku. Inu sranda musí být

Tentokrát odlov v „naprosté pohodě“. Bylo po dešti, takže dolů jsem sjel rychleji, než jsem chtěl. V potoce bylo o poznání méně vody jak minule a kromě jednoho zaboření do bahna/písku jsem se dostal až ke keši bez „ztráty kytičky“. Při vyzvedávání kešky jsem trošku „zmokl“, ale jinak jsem stále zůstával suchý. I kvůli botám s membránou, takže mírné brodění vůbec nevadilo. Zalogovali jsme se, i když to chtělo trochu trpělivosti na ten úplně promočený logbook.
Keš se vydala vrátit Slanecek a i přes naše rozptylování a pokřikování zvládla vrácení také v pohodě. Nakonec si vytvořila takové malé plavidlo a rozhodla se ho popohánět v potůčku klacíkem.
Když jsme se dostatečně vyblbli, chytli si prince či princeznu a udělali pár fotek, čekal nás obtížný výstup vzhůru. Já se snažil chytat větví a kmínků, co mě udrží, Slanecek se chytala slimáků a Altaria šel rebelsky jinou cestou a ne vždy se mu podařilo vybrat vhodný objekt k zachycení. V jednu chvíli jsme slyšeli zlověstné zapraskání větve, ale ustál to. Markův trojboj se tedy tentokrát nekonal, naštěstí.

To už jsme se vydali za hlavním cílem našeho výletu. A tím byla obnova keše Geokucharka I. Cestou jsme si mohli prohlédnout, jak dopadl strom, na kterém byla původně keška a jeho bráškové v nejbližším okolí. Inu strom se pod rukama dřevorubců poroučel k zemi.
Následoval přesun k zamýšlenému novému objektu umístění Geokuchařky. Slanecek nás celou dobu navnazovala a říkala nám, že se jí povedlo najít krásný strom. Když jsme se prodrali houštím, prošli lesem, překonali kaňon a přešli řeku zahlásila – „To je on, mého srdce šampion“. Měla pravdu, strom je krásný, statný a vysoký. Ale za chvíli mi ztuhnul úsměv, protože se mi zdálo, že se nám to nepovede nahodit a Altaria též neoplýval optimizmem. Už jsem nás viděl, jak tam sedíme ještě za tmy. Shodili jsme ze sebe tedy přebytečnou zátěž, Slanecek vyndala nahazovací pytlík a lanko a šlo se na věc. Trošku jsme to měli s Altariem jako takovou malou soutěž, kdo dřív. Začátky byly krušné. Pytlík si létal, kam chtěl. Tu za nás, tu vlevo, tu vpravo. Po pár pokusech a prostřídání se mnohem více dařilo Altariovi i když zatím jen sbíral bonusové body za zásah kmenu. Alespoň mu to lítalo směrem na strom. Já, když už jsem měl nějaký pokus, který by možná stál za to, tak jsem si buď přidržel lano a spálil si prsty nebo se trefil nízko, jindy jsem si přišlápl lanko atp. Po dalších dlouhých minutách a dalších prostřídání se mi povedlo náhodou nahodit. Sice níž, než jsme chtěli, ale padlo rozhodnutí, že protáhneme lano, abychom měli alespoň něco, a následně budeme zkoušet házet dále.
Po natažení lana ovšem došlo k další změně plánu. Že prý polezeme takto a nahoře si přetáhneme lano, protože se zdálo být krátké. Jelikož jsem měl pocit, že mi to nahazování začíná jít (pytlík létal směrem na ten správný strom), vymínil jsem si ještě pár pokusů. Ovšem k ničemu to nebylo. Poté jsme se oblékli do sedáků a já se pomalu, ale jistě připnul k lanu. Jelikož to bylo vcelku vysoko, zvolil jsem výstup s crollem a to i kvůli tomu, protože padla dohoda, že se nahoru hodím na smyci a uvolním lano Altariovi a mohl jsem mu tak dole nechat grigri. Po napnutí lana a zátěžové zkoušce jsem se vydal směrem vzhůru. Cesta nahoru vcelku ubíhala, moc zbytečných větví po cestě nebylo a tak jsem za chvíli byl již na místě určení. Omrknul jsem nejbližší okolí a začal hledat, kam nejlépe umístit smyci. Po chvíli blbnutí jsem umístil smyci a chtěl přetáhnout lano. Ale ouha, smyci jsem měl okolo kmenu a samozřejmě jsem si tím ke stromu přivázal i lano. Následovalo odvázání druhé smyce z Jumaru, přichycení se na podruhé, abych mohl původní smyci odvázat a uvolnit s ní i lano. Následně jsem si vylezl ještě o pár metrů výše, za neustálého uvazování jedné smyce a uvolňování druhé a shazování suchých větví. Nakonec jsem se dostal do místa, které se mi zdálo ideální k přehození lana. 2 silné větve a bylo to tak nejvýše, co se tato luxusní možnost nabízela. Navíc zde bylo i místo, pro umístění keše.
Poté následovalo přetáhnutí lana a zaslání jumaru dolů, aby mohl Altaria nahoru. Lano nakonec stačilo. Zdola se ozývaly otázky se starostlivou intonací hlasu na téma bezpečné ujištění a nedělání blbostí. Ještě proběhlo nešťastné odhození nějaké suché větve. Zespoda nebylo vidět, že je v ní umístěno hnízdo s malými kosáky. Naštěstí kosáci již byli větší a tak doplachtili na zem, kde se jich ujmuli rodiče. Poté se již Altaria vydal vzhůru s keší a Slanecek kontrolovala čerstvé bezdomovce. Když se Altaria dostal nahoru, zkontroloval, jak jsem přehodil lano a proběhla diskuze, nad umístěním kešky. Nakonec jsme se shodli na umístění a nechali si ho schválit od ownera tedy od Slanecka. Nebylo to sice ve 30 metrech, do boku jsme také dostali zákaz to umístit, ale i tak je keš mnohem výše, než byla původně. Odhadem je to cca 27m, jestli to někdo změří přesně, zajímalo by mě to. Docela foukalo a tak jsme s Altariem občas zůstali jen tak stát a nechali se pohoupat větrem. Na to, že to bylo asi nejvýše, co jsem kdy byl, jsem byl naprosto klidný. Když už jsme měli vše hotové a nabažili se té výšky, začal náš sestup dolů. Nejdříve se spustil Altaria a když uvolnil lano, tak jsem si na lano hodil grigri a připnul si jí k sedáku. Následovalo odepnutí smyce a posunutí keše ještě o pár cm od kmene, aby se ve větru hned neobouchala. Poté započal můj sestup. Byla to paráda, jel jsem pomalu a docela dlouho. Když jsem dojel dolů a odepnul se, podíval jsem se na keš ještě zezdola a začali jsme s Altariem ukecávat Slanecka, aby se na to podívala i zhora. Dlouho jsme ji přemlouvat nemuseli a tak jsem ze sebe svlékl její sedák. Při výstupu vzhůru zaznělo z úst slanečka „nadávání“ na ownera a na toho, kdo umístil keš tak vysoko. Po kontrole naší práce se vcelku spokojená vrátila dolů na zem.

Po tom všem jsme začali pomalinku zase balit a všichni už jsme se těšili na dort, který nám jako poděkování Slanecek upekla. Tuto sváteční a pohodovou náladu jsme se rozhodli umocnit návštěvou Vanocni T5. Poté co jsme se tedy probrodili bažinou a našli ten správný smrček, tak jsme se usadili a rozhodli, že nahoru polezeme prvním způsobem resp. Altaria se nabídl, že to vezme jako první a tak začal smycovat. Nevím, co mu tak dlouho trvalo, dole nás mezitím málem sežrali komáři a jiný hmyz. Mezitím Slanecek připravila náhradní logbook. Poté co dolezl nahoru, vzal keš dolů a zalogovali jsme se a vložili náhradní logbook do kešky. Poté jsem se po laně, co mi Altaria natáhl, vydal vrátit keš na místo. Byl jsem nahoře během pár sekund, opravdu netuším, co tam vyváděl.
Takže mě třetí možnost odlovu vyhovovala. Nechat někoho vysmycovat nahoru a pak si to vylézt na pohodičku po laně není vůbec k zahození.

Dárečky jsme bohužel nechali doma a luxusní dort, co jsme dostali za odměnu, zůstal u taneamonise na chatě. Takže po odlovu jsme nabrali směr Louňovice, kde čekala taneamonise a dort od Slanecka. Ten směr nám moc nevydržel, protože jsme byli ještě stále hladoví po stromech a tak jsme se vydali pro TFTC HARD SANATORKA BONUS ¤

Slanecek chtěla, abychom použili vybavení, co máme sebou, ale my jsme se s Altariem rozhodli, že to dáme bez vybavení. Jsou to jenom 4 hvězdičky přeci. Po prozkoumání přístupu, jsem se na třetí pokus vyhoupl výše. Předchozí 2 pokusy skončili sklouznutím po mokrém stromu. Mám pocit, že od této chvíle se Slanecek pro jistotu moc nekoukala. Jakmile jsem se vyhoupl, už to byla relativně pohoda. Najít větve, které budí důvěru, zatím ještě jde i když to snadné zrovna není. Za mnou hned v závěsu se vydal Altaria a nahoře jsme společně zapózovali, kvůli fotologu. Logbook je totiž pro změnu úplně promočený. Ale to není nic, co by nás na TFTC sérii překvapovalo.

A poté již opravdu dort, ptáčátka, hokej a vehementy.

Druhý den chtěl můj mudlo spolubydlícím s jeho psem někam do přírody na výlet. Jelikož jsem si předchozí den se zbytkem dortu odvezl i nůž, který patřil taneamonise, vcelku nenápadně jsem mu vnutil, že bychom mohli jet do Kostelce nad Černými lesy, že tam v pivovaru dobře vaří a pak se projdeme po okolí, která také stojí za to. Nápad se mu líbil a tak jsem opět vyrazil směr země série TFTC. Po vrácení nože jsem pomohl s krmením sýkorek a následně jsem rovnou naložil taneamonise a Altaria do auta a jelo se do pivovaru.

Jelikož Altaria a taneamonise již byli po obědě, šli se podívat na TFTC #98 PIVOVAR KOSTELEC – HARD, kterou taneamonise ještě nemá (a to jsem si myslel, že jsem jedinýkdo ji nemá). Po zaplnění našich bříšek a potěšení chuťových buněk, jsme se vydali také pro nějakou tu krabičku.

První v pořadí byla krabka TFTC #78 KOSTELECKE RYBNIKY – SVATBINAK. Opravdu nejtěžší terén 3, co jsem kdy lovil. Objekt rozhodně nevypadal nějak vábně a než nám došlo, kde se keš může skrývat, chvilku to trvalo. Nahoru do podkroví se vydal Altaria a začal ho pročesávat. My jsme zatím čekali dole. Když už jsme se chtěl vydat s čelovkou za ním, keš nalezl. Rychle jsme se tedy zalogovali a vydali se na další krabičku. Tou byla multi keš TFTC #79 SVRABOV. Ta už se lovila mnohem snáze, i když nález také nebyl rozhodně na první sáhnutí.

Jelikož nás již pomalu tlačil čas, vydali jsme se pomalu zpět, ale neodpustili jsme si se zastavit ještě na další multině Parez. Multinka nebyla nijak dlouhá, úvodní souřadnice jsme našli hned, pokochali se nádherným okolím a vyrazili na stage 2. Tam jsme z lesního skřítka nemohli vymámit informaci k dalšímu postupu. Mezitím se nám k naší nelibosti stihl vykoupat pes. Když Altaria svými přesvědčovacími metodami ze skřítka vymámil, co jsme potřebovali, vydali jsme se radostně pro finále. Ale ouha, nenalezli jsme ho. Našli jsme krásný objekt i pozůstatek uchycení, ale nic v něm. Po nás ovšem další lidé hlásili nálezy, tak jsme asi špatně hledali.

Cestou zpět do Louňovic, kde jsme opět zanechali taneamonise a Altaria jsem si ještě odlovil tradičku Lounovicky skanzen, kterou jsme původně chtěli odlovit již o den dříve, ale nechtělo se nám se Slaneckem už zastavovat a vystupovat z auta. Vůbec jsem netušil, že se do těchto končin dostanu znovu a tak brzy. A tak jsem díky náhodě a děravé hlavě mohl druhý den tento restík odlovit.
Skanzen je moc hezký, škoda, že nebylo počasí a čas na to vysedávat venku a ještě k tomu na studených kamenech.
Odlov nebyl na první sáhnutí. Sice jsem do míst uložení sahal, ale vůbec mi nedošlo, že sahám na krabku. Až když mi taneamonise s úsměvem řekla, že jsem na krabičku už sahal, jsem ji vyzvedl ze svého úkrytu a zalogoval se.
Tím po stránce geocachingové skončil druhý den, strávený v okolí Louňovic a Kostelce nad Černými lesy.

 

Závěrem už snad jen … Mňauvajs