Vzhledem k levným letenkám z Bratislavy a volnému času jsem se rozhodl vyrazit do Srbska, konkrétně do městečka Niš, kam se dá s Ryanair dostat okolo 500 – 600Kč (tam i zpět). Do Bratislavy se dá dostat různými autobusy, my se vydali vlakem. Více info o letišti v Blavě, jak se tam dostat atd. naleznete zde: https://www.cestujlevne.com/letiste/bratislava a jak se dostat na resp. z letiště v Niš naleznete zde: https://www.cestujlevne.com/letiste/nis. Po vystoupení z letadla jsme si na letišti vybrali z bankomatu Srbské Dináry (RSD), abychom mohli zaplatit v autobuse 60RSD za osobu (nebo se dá směnit pár euro ve směnárně, ale neměňte tam vše, ve městě získáte lepší kurz). Z autobusu jsme vystoupili na náměstí krále Alexandra osvoboditele, kde jsme si odlovili první keš Перон среће ( Happiness platform) v krásné mašince. Také jsme si koupili za 300RSD Srbskou předplacenou kartu, kde byly 3GB dat (Srbsko není v EU). Pak už jsme se běželi ubytovat a večer jsme si zajeli taxíkem (nástup 110RSD, kilometr 40RSD) na večeři do Etno kuca Biser na tradiční Srbské pokrmy, kde jsme se rozšoupli a i s drinky platili asi 2000RSD za oba dva.
Další den jsme se se vydali do městečka Niska Banja, které je asi 10km od centra a dá se tam dojet autobusem číslo 1, který tam má konečnou za 80RSD za osobu (pásmo 2). Je to velmi oblíbené místo místními, kteří tam vyrážejí hlavně s dětmi. Zde jsme si odlovili keš Нишка бања – топла вода (Hot springs of Niska Spa). Bohužel asi bylo ještě mimo sezónu a tak fungoval jen jeden pramen, vodní atrakce byly bez vody atd. Vydali se tedy na výšlap na vyhlídku a poté ještě o kousek výše na louku, odkud se startuje Paragliding. Po 300m převýšení jsme toho měli tak akorát a vydali se dolů do cukrárny na zmrzku a studené pití. V místním stánku jsme si dali výbornou pljeskavicu, kterou dostanete skoro všude ze všech možných druhů mas (kuřecí, vepřové, hovězí, skopové či různé mixy) v místním chlebu. Další plány nám dost překazil zapomenutý mobil v parku, na což jsme zjistili až v autobuse, na další zastávce jsme vyskočili a běželi rychle zpět. Naštěstí mobil zůstal přesně tam, kde jsme ho nechali ležet. Po návratu do města nás v centru čekali davy lidí, kteří se připravovali na vzpomínku na bombardování NATO a tak jsme další lov keší nechali být. Večer město zhaslo a rozezněli se sirény.
Vzpomínkou na římskou říši a nejstarší památkou ve městě Niš jsou ruiny císařského paláce Medijana. To jsem chtěl vidět, ale nakonec se mi naskytl jen pohled přes mříže, protože z důvodu probíhající rekonstrukce bylo zavřeno. Odlovili jsme tak před vchodem keš Carska palata (Emperor’s Palace) a vrátili se na zastávku čekat, až se linka č.1 v NIska Banja otočí a nabere nás, abychom popojeli o pár zastávek dále k Ћеле Кула (Skull Tower), kde jsme si odlovili i stejnojmennou keš. Každopádně si myslím, že za 200RSD na osobu prohlídka určitě nestojí. Poté jsme se vydali do Lidlu (nevím proč, ale v zahraničí vždy navštívím Lidl) a na mostě přes řeku Nišavu jsme po dlouhém pátrání odlovoli keš Mediana blvd. a hurá domů. Po vyklizení nákupu jsme se vydali na další lov keší a šli jsme je v tomto pořadí Шетња у парку (Walk in the park), United Neighbours Park, poté jsme se pokusili o odlov keše Sv. Sava Park, která byla disable, ale mezi posledními logy byl vyfocen pytlíček s CWG od Jonei. Park byl nacpanej k prasknutí, moc jsme tomu hledání ani nedali a tak jsme nenašli. Sluníčko už začalo pomalu zapadat, když jsme dorazili k řece, kde jsem si odlovil keš Нишава (The Nisava river) a vydali jsme se podél řeky do centra, které jsem měl v plánu vylovit, když mi předchozí den plány zhatila vzpomínková akce. Že se mi to možná nepovede už bylo pomalu znát při lovu keše Константин (Constantine), kdy na místním náměstí bylo strašně moc lidí, a další přicházeli či přijížděli autobusy. No, centrum bylo obšancované a zčásti uzavřené policií a armádou, večer měl přijet Srbský prezident Vučić. Při snaze se někam posunout nás pohltil dav a byli jsme rádi, že jsme se z něj dostali a namísto kešek jsme nakonec usedli na kafe a drink.
V pondělí ráno jsme se zabalili a vydali se do Memorial Park Bubanj, kde byli popraveni za 2. světové tisíce lidí. Odlovili jsme si keš The Stump a po prohlídce celého parku jsme usedli do stínu. Po chvíli se objevili další dva čeští kačeři, se kterými jsme se tak různě míjeli na místních keších. S nimi jsme pak šli dolů do města a ke keši Serbian Railways, která je umístěná ve staré lokomotivě (bohužel se rozpadající). Předposlední přesun autobusem byl k Niska tvrđava, na vrcholku hradeb nad bránou jsme keš Стамбол капија (Istambul gate) jako mnoho lidí před námi též nenalezli, více štěstí jsme měli s keší Zex’s first cache. Po prohlídce pevnosti byl pomalu čas se vydat na letiště, seběhli jsme tedy k řece pro poslední Srbskou keš The Quay a pak už jen na zastávku, kde jsme potkali další Čechy, se kterými jsme si vyměnili zážitky a vydali se spolu na letiště, kde jsme byli zbytečně brzy, ale lepší jak pozdě. Ceny jídla a nápojů na letišti jako v centru Prahy. Po příletu do Bratislavy jsme měli dost času. Autobusy po 18h do Prahy už žádné nejely, opět jsme tedy zvolili vlak ve 22:10 na který jsem si myslel, že jsem koupil jízdenky. Tedy jako koupil, ale na špatný datum. Kdybych to věděl, tak bychom se společně s ostatními vydali na vlak v 18:10, který se stihnout dal (při plánování dopředu jsem to nechtěl riskovat). Pro zkrácení času jsme si odlovili ještě keš Oldtimers u muzea dopravy vedle vlakového nádraží.
Výlet do Niš rozhodně doporučuji. Z Bratislavy létají spoje v pondělí a v pátek, po vyložení lidí letí letadlo zpět do Bratislavy. Obecně je v Srbsku levno, mnohem levněji jak u nás, lidé jsou milí a snaží se vám pomoci se vším. Taxíky jsou zde levné, nesnaží se vás ošidit. Mluví se tam Srbštinou, což je slovanský jazyk. Jediné, co mi tam opravdu vadilo, byl neskutečný bordel všude. A taky kvalita keší je mírně řečeno – nic moc.