Na skok v Pardubicích

Když jsem si kupovala Lidlenku, tak jsem netušila, jaký bude oříšek dát dohromady nějakou akci.  A když už jsem na něco přišla a vybrala termín, tak jsem zjistila, že vlastně mám být zase někde jinde. Až nakonec zbyl jediný termín, kdy zase AdMari, se kterou jsme se začaly domlouvat, se musela vracet do Prahy na event Po stopách templářského pokladu. Po srovnání map jsme vybraly Pardubický kraj, který nám chyběl oběma, jízdenka do Pardubic vycházela podobně jako Lidlenka a hlavně cesta trvala hodinku. Cíl byl jasný, odlovit pět typů keší pro challenge a vidět nějaká hezká místa. Po pohledu na Pardubice jsme byly trochu zklamané, moc různorodé to nebylo. Wherigo bylo jedno, ještě k tomu obtížnost čtyři, podle logů zábava minimálně na dvě hodiny a výsledek poněkud nejistý. K tomu jeden letterbox, samozřejmě na druhém konci města. Když jsme na fóru proflákly, kam se chystáme, ozval se mi chorchoj, který situaci s wigem vyhodnotil dost podobně a navrhl popojet na Kunětickou horu, kde bylo jednoduché wigo O podivuhodnem ovoci a earthka Kuneticka geo-hora. Takže jsme mohly vesele naplánovat detaily a mohly jsme vyrazit. V pátek mi ještě přišly do razítek štočky s novým nickem, o to víc jsem se na kešování (hlavně logování) těšila.

Výlet jsme s AdMari odstartovaly v sedm ráno kafíčkem na hlaváku a přesunuly se na vlak. Po příjezdu do Pardubic jsme měly v plánu se hned přesunout na Kunětickou horu a až potom polovit ve městě. Jenže chorchoj hlásil zpoždění a pozměnily jsme plány. Stavily jsme se na snídani (a další kafe) v McDonald‘s a pustily se do luštění mysterek.

Směr jsme určily podle jedné mysterky a vozíčkářské challenge a cestou k nim jsme pobraly pár tradiček. Asi u třetí tradičky (Prokopka), jsme potkali nějakou skupinku, která se nám usadila na lavičce, pod kterou byla keš ukryta, naštěstí v rukou jsme zahlédly logbook, tak jsme se k nim šly vesele hlásit. Byli poněkud veselí, kačer byl podle mě nejspíš jen jeden z nich.

Překvapilo nás, kolik kol jsme ve městě potkaly. U nádraží byly obrovské stojany a jedno kolo vedle druhého.

K jedné mysterce jsme dostaly špatné souřadnice, ta nás trochu odvedla z cesty, tak jsme mrkly na mapu a malinko změnili směr k nejbližší tradičce a zjistily jsme, že nedaleko je nějaká archiválie, tak proč bychom ji nesebraly. U tradičky Bombardovani Pardubic se nám už konečně ozval chorchoj. Čekání jsme si zkrátily odlovem archivky TB hotel v „Pernikove“ . Nějak jsme nechápaly, co dělá archivovaná keš v hospodě, navíc, když jsme objevily na stolku u recepce takovou pěknou truhlu, po tom, co jsme lovily aktivní příšernosti. Zíral i chorchoj. Jen paní na recepci se k nám už radši otočila zády.

Pak už jsme se ke keším přibližovali autem. Došlo konečně na otazníčky a dostali jsme se více do centra Pardubic, na samá pěkná místa, tedy k divadlu (Divadlo), Zelené bráně (Zelena Brana – The Green Gate) a k radnici. A pak hurá do vesničky Ráby na multinu Raby. To byla jediná chvíle našeho výletu, kdy jsem začala být nespokojená, ale to je tím, že já prostě multiny moc nemusím. Nesnáším počítání laviček a jiných blbostí. Na hasičské zbrojnici také neshledávám nic zajímavého. A počítání ostění okolo oken nebo portálů na hájence mě vyloženě prudilo, úkol to byl poněkud zavádějící, ale nakonec na to AdMari šla logicky a souřadnice se vylouply. Což jsem zase ožila, protože to znamenalo, že se už konečně dostaneme na Kunětickou horu a hlavně na TO WIGO. Během procházení multiny nám volal zdenys64 a ukecali mě, že v Praze na event přidám taky.

Když jsme vystoupili z auta pod Kunětickou horou, zbývalo nám ani ne 1,5 hodiny¨do odjezdu vlaku, takže jsem se rychle pustili do hraní wiga. Na začátku jsme měli všichni tři problém trefit první zónu, házelo nás to neustále asi o 400 metrů dál. Po nějaké době jsme se naštěstí všichni chytli a začali jsme postupovat nahoru ke krásnému pozdně gotickému hradu. Tak nějak mě víc začalo zajímat wigo, hlavně protože mi vypadl foťák z kapsy a zůstal (jak jsem doufala) v autě a mě tedy focení hradu nerozptylovalo. Nakonec jsem se i na chvíli odtrhla a věnovala se wigu radši než třeba earthce. Naštěstí wigo mě k ceduli potřebné pro zodpovězení otázek dovedlo, jinak bych možná po nějaké earthce ani nevzdechla. S ostatními jsem se znovu potkala až po odlovu tradičky Kuneticka hora, která se mi umístěním líbila asi nejvíc, protože to nebyl úplně jednoduchý terén a dostala jsem se přímo pod hrad a mohla jsem si ho prohlídnout zase malinko jinak. Tuto keš s námi odlovil ještě nějaký jiný kačer. Na poslední zastávku a finále jsme už šli zase s AdMari a chorchojem společně. Ještě jsme cestou k autu odběhli odlovit keš věnovanou nedaleké Perníkové chaloupce a už byl nejvyšší čas přesunout se zpět na nádraží, abychom s AdMari stíhaly event. Kousek od nádraží, když nám už zbývalo asi 9 minut do odjezdu vlaku, jsme zjistili, že vlak má zpoždění. U nádraží jsme se rozloučily s chorchojem a utíkaly si koupit nějaké ty párky v rohlíku a když jsme zjistily, že „náš“ vlak nabral zpoždění takové, že bychom už event nestihly vůbec, koupily jsme si místenky na pendolino, které mělo zpoždění o poznání menší a šly jsme se pro změnu nacpat pizzou. Ve vlaku jsme obě okamžitě vytuhly a v Praze se nám nechtělo vstávat. Na start eventu jsme se dostaly asi pět minut před začátkem, tak naštěstí vše vyšlo.

Výlet to byl rozhodně úspěšný, zvládli jsme všech pět typů keší, jak jsme chtěli, viděli jsme zajímavá místa a nakonec jsme se s AdMari stihly i zúčastnit se eventu na Vyšehradě, kterým jsme ten výlet zaokrouhlily na pěkných 20 kousků.