Na divokém severovýchodě

Přesycen pražskými filmovkami za okapem, čapnul jsem příležitost odlovit si pár chuťovek na divokém západě…pardon severovýchodě…naší malé, ale krásné republiky 🙂 A proč toto kovbojské pojmenování? No to je přeci jasné. Lahůdkou číslo jedna se stala první ze série Mayovek GC1JAVA, která se v podstatě i má odehrávat na divokém východě, takže vše správně 🙂 Na dobrodružnou výpravu jsem osedlal svého oře a vyrazil k jeskyním Skalka (čti metro Skalka), kde se ke mě v 9:30 slunečného času, připojila kaubojka, které indiáni neřeknou jinak, než Čtyřhranka…tu a tam Čtyřhranka smrtelná 😀 O kousek dále se k nám s bohatou výbavou připojila další kaubojka, Slaneček. Ta si pro nás přichystala vynikající koláč znamenité chuti a skvělé, vlastnoručně dělané cookies, mňám! A teď hurá směr severovýchod na Mladou Boleslav. Tam na nás na místní vybetonované prérii (čti parkoviště obchoďáku), čekala poslední kaubojka, Obludka. Proč této sličné kaubojce dali indiáni tuto přezdívku, se mi vypátrat nepodařilo. Cestou do pouště jsme ještě sebrali několik pokladů zdejších Apačů – GC4XRJB a GC4XVF0. Oboje vřele doporučuji, místní Apači překypují pěknými poklady! To už se ale blíží vytoužený divoký severovýchod! No co vám budu povídat, prostě nádhera. Já myslím, že fotografie toho řeknou nejvíc…

Mělo to vše, výhledy široko do kraje, slunko, příjemnou společnost sličných kaubojek i ta poušť nakonec nalezena a v ní poklad, který moc potěšil. Nabuzeni touto výpravou, jeli jsme zdolat další výzvu. Tentokrát z pouště přímo do korun bujaré flory, zpátky do stromů! GC1T0AQ Výzva se zprvu zdála nad naše síly, protože stromisko to bylo opravdu veliké a nahodit na něj lano nebyla žádná sranda. Strom se rozhodl nám to ještě trochu zkomplikovat a asi 12m provázku čapnul a už nepustil. To mě tak naštvalo, že jsem málem přehodil les a lano bylo nahozeno 😀 Strom v tomto případě uznal, že jej můžeme zdolat a provázek z ničeho nic pustil. Pak už to šlo jako po másle…no skoro, já si nahoru vyskotačil, ale spadlo mi dolů víčko kešky, sviňská gravitace 😀 ale Čtyřhranka, excelentní virtuózka Národního divadla, křehká to dívka, pro kterou to byla první stromovka, vyskotačila na 17 metrový strom jakoby nic…všichni jsme se jali jen uznale pokyvovat hlavou…dobrá práce!

Povzbuzeni tímto dalším úspěchem, rozhodli jsme se pokoušet štěstěnu i nadále a vybrali si pro to pětkovou earthku GC4XK4D, kterou si pro nás připravila přímo sličná kaubojka Obludka. Ta na nás byla milá a tak nám zapůjčila výbavu pro odlov, nafukovací člun. Na břehu Máchova jezera se člun nafoukl, spustil do klidných leč velmi studených vod a já se Čtyřhrankou jsme byli vybráni pro romantickou plavbu při západu slunce. Tak to už bylo i na štěstěnu až moc a z člunu se ozvalo „pffffff“…naštěstí ještě u břehu jsme zjistili, že tady se nezadaří a suchou nohou vyběhli na břeh. Na to vše se ještě přišla podívat dvojice labutí. Asi jim to celé bylo líto a rozhodli se nám pomoci tím, že celé jezero vypijí a my budeme moct podmínku splnit suchou nohou…jak se ukázalo, bylo to pro ně moc velké sousto 🙂 Ale i tak jsme si všichni ten západ slunce nad opuštěným mácháčem maximálně užili a Slaneček splnila alespoň jednu z podmínek, postavit si bábovičku.

Bez earthky se nám ale domů nechtěl, noc byla ještě mladá a tak jsme se rozhodli vyběhnout si ještě na Bezděz, kde se nachází archivovaná earthka GC1FH1Z. Podmínkou logu je i fotografie z vyhlídky směrem na druhý kopec…no…to půjde po tmě dost špatně splnit 😀 ale dobrá nálada nás i tak neopustila a tak jsme začali vymýšlet šílené nápady, jak do noční fotografie vložíme druhý kopec v Malování…profesionální foto úprava :D. Nakonec jsme se tedy alespoň vyfotografovali vzájemně, já udělal jednu strašidelnou kostelní fotografii a skočili jsme si pro místní tradičku. Nakonec jsme se pokochali noční oblohou bez jediného mračouna, žárovkami ozářeným údolím a pak hurá dolů a vzhůru k našim domovům s dobrým pocitem, že tenhle výlet na severovýchod byl velmi povedený!