Mlýnským náhonem až na strom

Slunečná sobota 2.8. přímo lákala k nějaké výletovce! Slovo dalo slovo na našem fóru a už jsme já, mimozakon a AdMari vyráželi vstříc novým dobrodružstvím do tvrdé severské země jménem Liberec. Mimozakon vybral cíl našeho výletu, Kateřinské údolí plné starých, mnohdy opuštěných mlýnů, které kdysi poháněla divoká řeka Černá Nisa, klikatící se celým údolím střemhlav dolů přes butráky obřích rozměrů. Aby ji mlynáři trochu zkrotili, vytvořili na ní řadu náhonů, uměle vytvořených koryt, často i podzemních, kterými hnaly vodu na mlýnská kola a turbíny. A ty jsme se rozhodli detailně prozkoumat!

První multi, která nás k nim vedla byla Kateřinské údolí VI. Nejspíše ještě z ranní rozespalosti, udělali jsme chybu hned u první zastávky, která nás nevedla ke starému náhonu, ale…ke starému náhonu 😀 Jak vidíte, údolí je náhony doslova protkané a člověk na nějaký ten náhon narazí skoro všude. Než jsme si uvědomili, že nejsme u toho správného náhonu, uběhl nějaký čas a já dostal první hlad. Po opravě jsme se dostali ke starému mlýnu, pod kterým byl náhon se stojatou vodou. Přístup byl dost obtížný, takže jsem se opřel o auto, posvačil a mimozakon a AdMari odvedli špinavou práci 😀 . Fotografie jsou z toho špatného, ale i tak hezkého náhonu…

Další ze série při cestě údolím, byla mystery Kateřinské údolí III. Vstup do podzemí jsme našli raz dva a zde jsem s plným žaludkem vyrazil na dobrodružnou výpravu s ostatními. Tohle podzemí se mi opravdu líbilo! Sice krátké, ale chodba parádní, na konci zakončená skluzavkou k turbíně modernějšího mlýnu, kde se nacházel poklad. Turbina samozřejmě již dávno nefunkční.

No a konečně jsme se dostali také k úvodu celé série, Kateřinské údolí I. Zde nás čeká malý odpočinek od podzemí, protože si prohlédnéme údolí pěkně z ptačí perspektivy a vystoupáme na další pozůstatek někdejší mlynářské slávy, na komín. Tou dobou v disable stavu, ale nahoře byla náhradní filmovka, pro mě to byla první komínovka, takže jsem se dlouho nerozmýšlel a už jsem se ručkoval nahoru. Výhled supr, kramle pevné i po řadě let nefunkčnosti komínu.

Jak si z další fotografie můžete povšimnout, řeka Černá Nisa je opravdu divočina, na kterou doplatila i AdMari a při bližším průzkumu uklouzla na jednom kameni a kaťata si zamazala od mokrého mechu. Mimozakon byl ale na vše připraven a poskytl jí svoje obr kraťasy, modelková fotka na kapotě našeho ferrari musela následovat 😀 Jak se ale nakonec ukázalo, v tomto outfitu se nám dokonale hodila k dalšímu odlovu, protože Kateřinské údolí II, byl funkční, trochu těsný náhon plný ledové vody, který AdMari s lehkostí zdolala. A hádejte, už mě to věčně přenášení obr TB trpaslíka přestalo bavit, takže zde na řetezu našel nové působiště. Pro další lovce to bude asi nečekané překvápko 😆

Z toho všeho už nám solidně vyhládlo, takže přišel na řadu zlatý hřeb dne, grilovačka! Hned vedle předchozí kešky se nacházel starý mlýn, u kterého byla hráz a náhon tu vytvářel vodopád…no prostě ideální místo! A kde takový gril rozohnit? No přeci přímo uprostřed řeky 😀 Mimozakon bral jednorázový gril, který se zdal z počátku ideální, ale když vyhořel papír a gril byl stále studený, zjistili jsme, že je spíše nulorázový 🙄 ale nestahujme kalhoty, brod je odtud daleko, udělali jsme si z jednorázovky plnohodnotný gril, naházeli na něj hromadu chroští, udělali regulerní ohníček, na žhavý základ jednorázové uhlíky a mohlo se grilovat! 😎 Jééje, to to vonělo! A to prostředí, no prostě ideál!

Po tomto vydatném obědu, jsme si udělali krátkou procházku pro Kateřinské údolí V, ve zdejším náhonu si člověk připadal jako Indiana Jones, parádní soutěska! No a pak mě nenapadlo nic lepšího, než přemluvit naše plné žaludky, aby jsme si vyskotačili na nedaleký „kopeček“ pro Ve dvou se to lépe táhne 2. Porce FP slibovala něco pěkného, něco nepěkného ale slibovala porce vrstevnic, což se nakonec ukázalo i v reálu. Jestli si vzpomenete na pohádku Princ a Večernice, kde statečný princ zdolává cestu při které nesmí ani o krok uhnout a prochází soutěskou plnou obřích butráků, tak takhle si tu člověk připadal, co chvíli jsem čekal nějakou nestvůru nebo padající butr. Ale krom buřiny umocňující nedaleko celkovou atmosféru, nás nic zlého nepotkalo, naopak finálka byla opravdu luxusně provedena!

No a to už se blížíme k závěru Kateřinského údolí, tentokrát se jdeme podívat na zoubek kešce Kateřinské údolí IV. Tak co vám budu povídat, jestli to do teď byla spíše taková příjemná pohodovka, tady jsme si opravdu užili a pořádně zatěžkali naše svalstvo. Mimozakon ani netušil do čeho se to pouští, a tak si na tuto akci vzal nové svítivé tričko 😀 Na místě nás čekal opuštěný mlýn s moderním kovovým náhonem v podobě cca metr trubky v průměru, který už má ale svá nejlepší léta za sebou a byl řádně zreznutý. Mimozakon si odnesl kus rzi na triku, já také, i jsem kus ochutnal, AdMari vyvázla beze šrámu. Uuuuuf, tohle byla teda síla! 😎

Naopak poslední ze série, Kateřinské údolí VII, byla doslova za odměnu. Jen se zhupkalo po žebříku, pokochalo se dalšími vodopády, mlýnskou technikou, pojedlo se v plantáži malin, zalogovat a hurá dál.

K další etapě, stromové, jsme si udělali malou pauzičku u kešky Studanecky pivovar, která se nachází přímo v pivovaře. Jestli čekáte nějakou obr stavbu s mohutným komínem, tak jste na omylu. Nano silničkami přes vísku se dostanete k rodinnému domku a do poslední chvilky máte pocit, že jdete jen k někomu domů, pak ale nakouknete za roh domku a tam několik hospodských lavic a mlaskajících štamgastů, jsme správně! A řeknu vám, luxusní pivo! Rozhodně doporučuji k návštěvě.

Po posilnění a doplnění tekutin, vyrážíme na druhý úsek výletu, stromovo skalní kousek od vesničky Mníšek. Pokud byl první úsek lehce průmyslový, tady jsme si užili úsek divoké přírody. První zastávkou byl Strom pro Mikulase, vzpomínková keš na jednoho kačera. A strom je to opravdu úctyhodný a hoden takové vzpomínky! Mimozakon jako starý T5 mazák nás dole připravil na vše možné a nemožné, Admari snesla logbook, já jej vynesl.

Další zastávka byla skalní Hranatý svět III, na tu se těšil mimozakon, ale ouha…kde je keš? Skalku jsme oblejzali ze všech stran, ze všech úhlů a když už jsme to chtěli vzdát, osvítila mě myšlenka „Co když je pod támhle tou jasnou skalní schovkou“. No a byla tam! Nechápu, jak proč nás to nenapadlo a kam jsme celou dobu koukali, asi nějaké geo hromadné pomatení mysli 😀 Mimozakon si tam pro ní došel, jako kdyby byl na procházce po chodníku a mohlo se jít na další stromovku Hranatý svět.

Tu když jsem viděl, prohlásil jsem „Ha! Tak tu mám za deset minut!“. Jo jo, já vím, osudová chyba se takhle kasat a samozřejmě to tak dopadlo a odlov se trochu zkomplikoval, ale nakonec nic hrozného a již za svitu baterek odloveno.

Poslední zdejší adrenalinovka Hranatý svět II, kterou zvládneme v rozumné době nedaleko, tak zapínáme svítilny a jdeme si ještě pro tuhle mršku. Co vám budu povídat, na závěr opravdu hutná keš! Pro klaustrofobiky doslova peklo na zemi. Pro mě a mimozakona skoro neřešitelná situace, protože prostor k odlovu tak ve velikosti krabičky cigaret, aspoň tak mi to přišlo, takže veeelké díky za drobounkou postavičku AdMari, která se pro nás obětovala a do té myší díry se pro keš doplazila. A teď hurá domů, vykoupat a spát. Byl to nakonec opravdu T4.5 náročný den, ale stálo to za to a těším se na další!

_____________________

Líbil se ti odlov a chtěl bys na další s námi? Neváhej se přihlásit na fórum a na nějakou akci vyraž s námi!