Jak jsme následovali mlynářského krajánka

Že budu kolem svátku v Praze jsem věděl dlouho. když jsem sem napsal výzvu na nějaký lov v Praze, nikdo se neozval, tak jsem napsal kačerce &Peta (kterou jsem znal z eventů) nevědomky že &Peta = Cicipan (dále jako Péťa). Každopádně Péťa měla v neděli a v úterý volno, takže slovo dalo slovo a za chvíli jsme se domluvili na neděli. Z mnou původně plánované Vinoře a Satalic rychle sešlo a odhlasovali jsme sérii Po stopách mlynářského krajánka. Péťa napsala ještě novopečenému geopražákovi mikl_h (dále Mikuláš), ten vzal auto a už jen se v neděli v 9,00 sejít na Pankráci. To se nám opravdu po mnou zaviněné menší komplikaci povedlo a už jsme mířili směr Kněževes. Plánování jsme s Mikulášem nechali na Pétě a tak jsme nezačali „krajánkem“ ale tradičkou kousek od Kněževsi Viewpoint on the runway. Nalezli jsme ji velmi záhy a když už jsme tu byli a nijak nespěchali, šli jsme samozřejmě se na letadla i podívat. Pobyli jsme asi 10 minut a pak už hurá na prvního krajánka. Auto jsme zapíchli v Kněževsi. Zjišťování indicií proběhlo celkem v pohodě, finálku nalezl Mikuláš, který si to ve svých voděodolných botách mohl dobře dovolit. Zatímco my jsme se logovali, Pétin (dovolím si citovat Mikuláše) původně sněhobílý pes (dále Cicipan; konec citace) se krásně vyválel v bordelu jež se u keše vyskytoval. Za chvíli už mu Péťa nadávala do všech možných pojmů. Též jsme hned u jedničky projeli logbook jestli najdeme někoho do poznávačky. Našli jsme tam půlku geoprahy v jeden den… To má ale i výhodu, že už víte co jsme absolvovali. Cicipan si z Pétiných nadávek evidentně nic moc nedělal a my tak mohli pozorujíce labuť a kachny pokračovat na dvojku. Indicie zjištěny opět v pohodě. Finálka stála tedy za to! Ti co mají uloveno ví, ti co nemají, jde se pod dálnici, kde teče potok. Kvůli Cicipanovi nezbylo než se rozdělit na dvě party. Nejdřív jsme se pro keš vydali já a Mikuláš. Největší adrenalin byl překonat fázi mezi loukou a tunelem, kde to klouzalo a kdyby se nezadařilo tak bychom se pěkně vykoupali. Naštěstí do tunelu jsme se nakonec dostali, v něm už to docela šlo. Mikuláš ve svých voděodolných botách byl zcela v klidu, já v botaskách už tolik ne. Problém byl, že Mikulášovi to na začátku tunelu říkalo ještě 60 metrů. Takže jsem tunel prošli skoro celý abychom su pak přečetli hint a zjistili, že keš je téměř na začátku. Nalezena relativně rychle. Pak vylézt (éééé zae ta hnusná kluzká šikmá fáze), pohlídat Cicipana a Péťa si to mohla dát také, Mikuláš si to s ní dal pro velký úspěch podruhé.

Cestou zpět k autu jsme potkali labuť o které již byla řeč. Problém byl, že byla v nějaké agresivní náladě. Péťa tam rychle dala zpátečku zejména kvůli Cicipanovi. Kousek dál byl ale nějaký plech, tak ho na labuť Mikuláš vzal a za chvíli byla cesta volná. Hurá sednout do auta a už jsme pádili směr Tuchoměřice. Tam jsme udělali rychlou zastávku pro Kapličku v Tuchoměřicích, keška nalezena bez problémů (pokud nepočítam můj zběsilý a neúspěšný pokus o BF). Pak jsme zaparkovali auto uprostřed Tuchoměřic, a udělali nákup v místním obchodě, který byl zároveň stagí pětky. Terén 4 nám dal jasné znamení, že keš bude ve vodě. Péťa vybavená gumovkami hupla do vody a už si to štrádovala potokem směr keš. Jaké bylo zklamání, když keš ve vodě nebyla… O odlov se postaral Mikuláš.

Kousek po cestě byla ještě tradička Husuv sbor v Tuchomericich, tak jsme ji též odlovili (na farní vývěsce jsem objevili skrytou mysterku (bylo zde uvedeno, že to a to je na níže uvedených kontaktech, které tam ovšem nebyly)). Keš odlovena a my se vydali nazpět pro čtyřku a trojku. Zjistili jsme info ke čtyřce a chtěli pokračovat na trojku, jenže nás maličko pozdržel nějaký místní, který měl evidentně potřebu se vykecat a tak do nás jen tak pro nic za nic začal hustit jednu informaci za druhou, zejména o sobě. Když skončil svůj monolog, mohli jsme pokračovat ke trojce. Indicie opět pohodička, horší byla finálka. Hint „najdi vlez“ nás trochu zmátl. Před námi byla vrata a objekt chátrajícího mlýna. Vlez jsme tedy našli v nějakém plotě a vzpomínaje na Rendyho a Urbex začali prohledávat já a Mikuláš dvůr i budovu mlýna. Péťa na nás čekala s Cicipanem. Terén byl opět 4, takže Mikuláš vylezl i na nějaký žebřík. Po nějaké době neúspěšného hledání ve mlýně (kam se mimochodem nesmělo) napadlo Péťu kouknout na atributy a bylo jasno. Keš je pod námi v kanále. Nalézt vlez bylo díky geodálnici dílem okamžiku. Bohužel z této akce jsem nic moc neměl kvůli botaskám. Alespoň jsem ale pohlídal Cicipana. Následovala finálka čtyřky, která nás vytáhla na kopec k jakési skalce a k pěknému výhledu. Dojít k autu a opět přesun, tentokrát na konec Tuchoměřic. Tam nás okamžitě zaujal velmi nevkusný dům, záhy jsme zjistili, že se jedná o stage. Rychlý výpočet, nasednout do auta a jedeme na final. Jenže… Ač byla keška od nás asi 60 metrů, dělil nás od ní potok (to by zas takový problém nebyl) a soukromé pozemky (což už problém byl), nebo jakási bažina (což by také problém byl). Zajeli jsme tedy opět na úvodky a nebylo východisko než hezky po svých. U keše jsem chcíli tápali, Péťa vytáhla několik akrobatických kousků a já zatím zjistil, že keš je na krásně dostupném místě. Zapsal jsem nás, vrátil do keše logbook i propisku (to ještě sehraje důležitou roli), jali se zjistit informace o sedmičce a šlapali podél potoka dále směr finálka sedmičky. Soutok avizovaný v listingu se dal překonat i v botaskách a tak nic nebránilo v tom, aby za chvíli už Péťa tahala keš z úkrytu.

Zjistili jsme i finálku osmičky, ale ta už byla zase o dost dál a tak jsme se začali vracet k autu. Po cestě Mikuláš zjistil, že nemá propisku a za chvíli vyšlo najevo, že jí úplně zbožňoval a já mu jí dal do keše. Rozdělili jsme se tedy a sešli se u auta. Miky šel pro propisku a my po silnici k autu. Přejezd k finálce osmičky. Nalezeno rychle, keš v šíleném stavu, ale co, byla disable, takže jsme tam víceméně neměli co dělat. A já tam oslavil svou osmistou keš. Devítku jsme vynechali, jelikož u finálky prý probíhalo veliké kácení a poslední log byl DNF, takže jsme se rozhodli pokračovat rovnou na desítku. Ta byla ve Statenicích. U indicií owner třikrát píše co má kačer dělat, nicméně i přesto Mikuláš vyrobil chybu, kterou jsem mu naštěstí hned opravil. U chyb při výpočtu ani nemluvě… U finálky se nám pěkných pár minut nechtělo zadařit. Nakonec ale Mikuláš asi po 10ti minutách objevil to, co mělo být objeveno a už jsme se zapisovali. Přejezd do obce Černý Vůl. Tam, jsme zjistili indicie k jedenáctce a zjistili, že je někde bůhvíkde, takže nazdar, jedeme dál. Stage dvanáctky byla u nějaké restaurace, kterou jsme v našich myslích úspěšně předělali na bordel. Opět pohodové zjištění potřebných údajů, zaprkovat auto a hurá 400 metrů vzdušnou čarou na stage číslo 2. Tam nás pomalu začala dostihovat tma. Finálku našla Péťa. Když jsme došli zpět k autu, začali jsme plánovat postupný konec expedice.

Ale něco jsme ještě dát chtěli. Péťa měla vylustěnou mysterku Mercedes Benz, tak zadat do GPS a přišlo zjištění, že jsme kolem ní asi před 15ti minutami šli. Na místě jsme chvilku hledali, ale po pár minutkách byla úspěšná luštitelka i úspěšnou nálezkyní. Cestou zpět do útrob Černého Vola rychlá zastávka pro drive-in tradičku ze série Turstické značení, tato keš byla číslo 3. Místo jasné, jak psal Mikuláš do logu, byl to pekelně rychlý drive-in odlov. V Černém Volu jsme zaparkovali a začali plánovat cestu zpět ku Praze. V obci byla ještě tradička Černý Vůl lokál a to by tak hrálo abychom jí tam nechali. Keška byla ve velmi zajímavém objektu, bohužel byla už prakticky skoro tma a tak tolik nevynikl. Nalezl Mikuláš. Auto jsme měli od keše 30 metrů. Péťa si venku klidně pokuřovala a já s Mikulášem jsme koukali do mapy, co by se tak dalo odlovit cestou domů. Nejjednodušší cestou byla ta přes Horoměřice a ty rozhodně měly co nabídnout. Zaujaly nás drive-in Semafova 2 i Semaforova 1. Obě nalezeny po chvilce bádání a obě nalezeny Mikulášem. Klasické keše, ale když tu jsou tak hezky dostupné, tak proč ne. S Péťou jsme si libovali, že se budou hodit to Park´n´grab challenge, teď ale zjištuji, že jim tento atribut chybí. Bééééé. Co jsme ale rozhodně nemohli vynechat, byla keš made in Hradnik. Nikdo z nás neměl zatím s jeho kešemi žádnou zkušenost, ale věděli jsme, že jeho keše jsou vyhlášené. A tak padla i Hradníkova turistická mapa. Dle očekávání, mechanismus keše je opravdu pěkný. Za chvíli jsme vjeli do Prahy a zatímco Mikuláš řídil a Péťa vzadu jen tak seděla, já v Mikulášově mobilu študoval, zda se bude dát ještě něco ulovit. Během študování jsem byl obeznámen s tím, že mí dva spolulovci mají odlovweno Vítězné náměstí. Vtom jako byx mě píchli špendlíkem. Okamžitě jsem si řekl, že to chci! Moc dobře se pamatuji kolik času jsem tam kdysi neúspěšně strávil! Slíbili mi tedy, že mi ukážou objekt, kde hledat. Jaké je provedení jsem již věděl odněkud z dřívějška. Po chvíli jsme na mapě objevil tradičku Park Hadovka. Péťa měla již odloveno, ale já a Mikuláš ne-e, takže bylo jasno. Po chvilce hledání tam kde jsem já nic nenašel Mikuláš vytáhl keš. Sakra jak je to možný? No tak hlavně, že jí máme. Následovalo ještě zastavení na Vítězném náměstí, kde jsem zjistil, že jsem posledně hledal na špatném geoobjektu. Holt, mi tam GPS lítala o106. Tentokráte to už tak dlouho netrvalo. Dojeli jsme na Pankrác, já s Mikulášem a Péťou ještě došel na keš Arkády Pankrác, kterou oni před týdnem nenašli a kterou jsem já už měl ulovenou. Zjistili jsme, že keš byla buď přemístěna nebo ukradena. Koukám, že ukradena… O několik minut později následoval rozchod. Ještě jednou všem třem zúčastněným, Pétě, Mikulášovi i Cicipanovi děkuji za super den!