Jak jsme málem potkali YETTIHO

Na minulý víkend jsme se vydali na dlouho plánovanou výpravu do Prachatic a okolí.Už od jara nás tyto končiny lákaly, protože mě se líbí naše historické pohraniční opevnění a Tom zase přišel se zprávou, že v Prachaticích jsou velmi povedené letterboxy. Jelikož Morojedíček musel plnit doma společenské povinnosti a Rendy neměl čas na celý víkend, smrskla se nakonec naše výprava na tři členy-já,Tom a ozdoba týmu Pavla. Cesta na místo určení trvala trochu déle, jistě si umíte všichni představit jak vypadají výpadovky v pátek odpoledne. Přesto nám to nedalo a něco málo zastávek bylo povinností. V první řadě tradička GC28MH5 – Nestavíme, máme zpoždění. Koukal jsem na nádraží jestli tam nebude starej Zvoníček, ale nic – asi už mlejn prodal Sobotkovi .Pak ještě dvě drive-in tradičky a rovnou na místo určené jako budoucí základna.Tou bylo tábořiště u krásného Křištanovického rybníka.

Velmi příjemná paní v recepci tvrdila že je to nejvýš položený rybník u nás a to 788m.n.m.. Nevím co je na tom pravdy ale jisté je, že ceny za kempování jsou zde téměř symbolické-auto, stan, tři osoby na dvě noci celkem 285 korun. Všude čisto, krásné čisté kadibudky, ze sprchových kohoutků tekla čirá ledová voda a kiosek za lidové ceny.

Tom s Pavlou si postavili svůj expediční stan velikosti psí boudy pro yorskhirského teriéra a pro mě zbylo místo na voňavé trávě a přikrývka z krásné hvězdné oblohy.

Těsně před soumrakem byla v plánu obhlídka terénu a odlov prvních dvou keší ze série Prachatické opevnění GC36Q7Z a ještě na krásném místě uložená Vyhlídka na Bobík GC13D3H.

Po návratu do tábora dáváme rychlé pivo a limo a jdeme spát. Mi se pod širákem spalo tak krásně,že jsem neslyšel ani čtyřnohého zloděje. Večer jsem totiž pod kolo auta uložil něco našich zásob-salám, paštiku a rohlíky. Ráno byly rohlíky roztahané po okolí a salám s paštikou fuč. Něco nám ale zůstalo, takže ráno snídaně a kolem půl deváté honem na cestu….
První nás čekala mysterka Křištanovický rybník GC13CG9, která vypadala složitě,ale nakonec to byla hračka. Poté už následovala trasa krásným lesem, cestou necestou, z kopce do kopce a sbírání krabiček Prachatického opevnění.

Asi u třetí koukám a opodál vidím chlapa, jak se shýbá, asi borůvky,říkám si, ale brzy jsme poznali důvod, všude okolo v borůvčí byly kromě borůvek krásné žluté klobouky lišek. Škoda, bylo dohodnuto, že houby sbírat nebudeme. Ještě mnohokrát ten slib prověřil naší silnou vůli, když jsme nacházeli modráky a u potoků v mokřinách i mnoho krásných hřibů.

Desátá keš a nás čekal odpočinek se svačinou u Earthky – Albrechtovické dolování. Je to krásné místo s pozůstatky činnosti zdejších zlatokopů.

Pak nás čekala další cesta krásnými lesy plnými borůvek, pastvinami přes ploty a potůčky.

To vše v pekelném horku, které se ale ve stínu lesa dalo celkem snést. V časném odpoledni se nám do cesty postavila hospůdka ve vesničce Libínské sedlo, kde přišla k chuti luxusní drštková polévka a bylo též nutné splnit pitný režim. Potom už dál k vrchu Libín a k posledním krabičkám série.

Tam se opět potvrdila okřídlená fráze, že svět je malý a o náhody není nouze. Potkali jsme Chevymu a Othreho který ze sebe zrovna sundával svoje stromové vybavení.
Nás už ale čekal vrchol sobotního dne Lettebox Yettiho doupě GC3CNVQ.Nebudu rozepisovat podrobnosti – bezvadná zábava,trochu bloudění a opětovného pročítání listingu, ale po třech hodinách činorodé snahy byla keš naše.Krásná velká bedna a zážitek zasluhující nejméně 10 FP a to hlavně díky Tomově buldočí zarputilosti, já bych to snad i vzdal.

Bylo totiž skoro sedm hodin večer a nás čekalo ještě asi deset kilometrů cestou necestou zpět do kempu.

Do tábořiště jsme svižným krokem dorazili po 21.hodině, trochu smyli prach z cest, Pavla šla hned na kutě a my dva doplnili tekutiny a udělali plán na neděli. Podle GPS jsme měli v nohách téměř 25 kilometrů členitým horským terénem, tak bylo usínání dílem okamžiku.
V neděli jsem vstával okolo šesté ranní a pohled na hladinu rybníka ze které se lehce pářilo a zrcadlilo se v ní slunce, které vycházelo nad lesem, mi vydrží ve vzpomínkách hodně dlouho.

Po snídani jsme vše sbalili a věrná a spolehlivá GEO C5 nás dopravila do malebného historického města Prachatice.

Tady byly v plánu nějaké tradičky a hlavně Letterboxy. Začali jsme od toho nejjednoduššího což byl: Prachatické pamětihodnosti – GC4AW3A, obtížnost 3,5. Tady nás potrápilo jen hledání na místě finálky,kde jsme se zdrželi skoro půl hodiny.

Potom následoval GC2XQ05 – Prachatice, obtížnost 4. Tento letter byl podle fotek fragmentů na domech a celá trasa i s finálkou byla otázkou slabé hodinky.

Protože už bylo poledne a i v tom pekelném horku vytráví, zapadli jsme do stínu blízké hospody na náměstí saturovat své potřeby. Pravda, moravský vrabec, knedlík a špenát není zrovna lehké letní jídlo, ale nemělo to chybu!!!

Po obědě si Pavla dala zmrzlinku, sedla si pod strom na náměstí a bavila se pohledem jak dva staří blázni běhají v tom horku okolo náměstí. Hledali jsme detaily z fotek dalšího letteru: Prachatické náměstí – GC3Q9RX, obtížnost 5.

Po čtyřech obkrouženích se nám podařilo vše posbírat a spočítat souřadnice další QR stage. Ta byla ovšem s anglickým zadáním, takže správnost našeho překladu ještě potvrdila Míla Jamipazu (díky!!!) na telefonu. Na další stage ještě následovala poměrně jednoduchá šifra a pak už zasloužená finálka.

Protože už bylo celkem pokročilé odpoledne, dali jsme ještě tradičku Prachatické podzemí – GC552GX, která se opravdu nachází v chladných sklepích, kde bychom nejraději zůstali. Pak už k autu a směr Praha. V rodišti Mistra Jana z Husi padla ještě tematická multi Nabodeníčková cache – GC1V7BT s finálkou na pěkném místě.

Domů jsem dorazil po 21.hodině plný krásných prožitků a usínal jsem s předsevzetím, že se do okolí Prachatic musíme ještě vrátit – je tam k lovení ještě spousta restíků.

Já už se teď budu těšit na 20.srpna, kdy začíná naše Geoputování po Otavě !!!

foto: fcbtomas

_____________________

Líbil se ti odlov a chtěl bys na další s námi? Neváhej se přihlásit na fórum a na nějakou akci vyraž s námi!