Do seznamu mých úlovků se mi podařilo protlačit i kešku GC1EZNM, která má obtížnost 5.
V té době jezdily po Praze tři tramvajové vozy, které ukrývaly souřadnice této kešky. Zapamatoval jsem si čísla těchto vozů a od té doby jsem je na všech tramvajích hledal.
Po několika dnech se mi číslo na čele jedné z tramvají, kterou jsem zahlédl na zastávce „Nádraží Strašnice“ a která směřovala do centra Prahy a dále přes Vltavu na levý břeh, zdálo povědomé. Zapřemýšlel jsem, co by mi toto číslo mělo říkat. No ano, to je přece jedna z těch tramvají, které v sobě vozí souřadnice kešky! Honem do ní nastoupit! V tu chvíli tramvaj zavřela dveře a rozjela se a já jsem zůstal venku. Co teď? Podíval jsem se na jízdní řád této tramvaje, abych zjistil, kudy jede. Náměstí Republiky! Stihnu se tam dostat metrem dřív, než tam ta tramvaj dojede? Za pokus to stojí!
Upaloval jsem do stanice metra „Strašnická“ a vyrazil jsem metrem do centra. Když jsem se ocitl na tramvajové zastávce u Palladia, zjistil jsem, že „moje“ tramvaj přijede až za několik minut. Po chvíli opravdu přijela, podle čísla vozu jsem ji bezpečně poznal. Nastoupil jsem a vezl jsem se v ní až na konečnou a potom zase zpátky, když vyjela na linku v opačném směru. Nakonec jsem z ní vystoupil s úspěšně vybojovanými souřadnicemi na papírku. Další den jsem šel provést to, co ještě zbývalo udělat, čili odlovit kešku.
V té době jezdily po Praze tři tramvajové vozy, které ukrývaly souřadnice této kešky. Zapamatoval jsem si čísla těchto vozů a od té doby jsem je na všech tramvajích hledal.
Po několika dnech se mi číslo na čele jedné z tramvají, kterou jsem zahlédl na zastávce „Nádraží Strašnice“ a která směřovala do centra Prahy a dále přes Vltavu na levý břeh, zdálo povědomé. Zapřemýšlel jsem, co by mi toto číslo mělo říkat. No ano, to je přece jedna z těch tramvají, které v sobě vozí souřadnice kešky! Honem do ní nastoupit! V tu chvíli tramvaj zavřela dveře a rozjela se a já jsem zůstal venku. Co teď? Podíval jsem se na jízdní řád této tramvaje, abych zjistil, kudy jede. Náměstí Republiky! Stihnu se tam dostat metrem dřív, než tam ta tramvaj dojede? Za pokus to stojí!
Upaloval jsem do stanice metra „Strašnická“ a vyrazil jsem metrem do centra. Když jsem se ocitl na tramvajové zastávce u Palladia, zjistil jsem, že „moje“ tramvaj přijede až za několik minut. Po chvíli opravdu přijela, podle čísla vozu jsem ji bezpečně poznal. Nastoupil jsem a vezl jsem se v ní až na konečnou a potom zase zpátky, když vyjela na linku v opačném směru. Nakonec jsem z ní vystoupil s úspěšně vybojovanými souřadnicemi na papírku. Další den jsem šel provést to, co ještě zbývalo udělat, čili odlovit kešku.