Letos jsme byli opět Tiskařem94 pozváni do Jablonce to tam zase trochu vylovit. Návštěvu jsme mu slibovali od jara, ale nakonec se nám termín povedl vyšmoulit až v půlce června. S upozorněním, že nevaří, nás Tiskař opět ubytoval u sebe. Ujistila jsem ho, že se otrávit nechat stejně nechci.
Program jsme měli jako při naší podzimní návštěvě – příjezd v pátek posledním autobusem Praha ČM – Jablonec n/Nisou, noční keš. V sobotu opět nějaké keše, kanál, večer noční keš. V neděli zase nějaké keše a hurá domů. Tentokrát jsme byli opravdu líní. Od keše ke keši jsme se většinou přesouvali autem. Musím přiznat, že když jsme tam byli v listopadu, chodili jsme z 98% pěšky a byli jsme opravdu na plno místech, tentokrát bylo tepleji a my sotva vylezli z auta, na naší obranu musím říct, že počasí bylo aprílové a na to, že byl červen, mokli jsme rychleji, než jsme stačili schnout nebo se dokonce převlékat.
Ale tedy od začátku, v pátek padla Tiskařova nočka Tiskarov56ka, ownera byste prostě zabili, když jdete jeho nočku a on si není jistý, kde by měly být další světlušky. Alespoň že pár dní předtím do keše narafičil nějaká ta CWG. Přitom jsme dali jednu archiválii Tiskarov52ka, nečekaně zase jeho. To bylo ten den asi všechno. Jeli jsme k Tiskařovi domů. Ráno nás přišel vzbudit, prej jako jestli nás zajímá FTF, blbá otázka. Během chvíle jsme byli oblečení a kam že to jedeme. FTF z toho nebylo, ale to je věc názoru. Nesouhlasím s tím, jak se loví v Jablonci FTF, pro nás to bylo STF, ale proti gustu… Totiž, kdo je první, otevře logbook a dokud ho nezavřou, tak všichni logují FTF, prostě se tam slejzaj jak vosy na bonbon. Cestou zpět na snídani jsme vzali pár keší po cestě, jednu archivní. Po jídle se k nám připojil BidloJN a vyrazili jsme na další keše. Hned padl první kanál Odnekudnekam. V podstatě dvě roury, tak akorát „na kačenku“, v jedné nalepené různé předměty včetně vysvlečených hadích kůží. Na konci byla dost promáčená velká pixla, v ní CWG, některá úplně rozmočená, to byla docela škoda. Kousek od kanálu nám Tiskař ukázal pár keší, které nikdy nepublikoval a pokračovali jsme sérií jabloneckého Geopivka, kde samozřejmě vyskakování z auta a logování zbylo demokraticky na mně. I z geopivka jsme si odskočili na další keše, jako třeba Rozhledna Cisarsky kamen , které bych rozhodně zvedla obtížnost, protože najít petku na konstrukci rozhledny chce opravdu hodně snahy. Ke konci odlovu geopivka jsme se potkali s jedním kolegou na kole, který nás docela úspěšně doháněl. Potom jsme už museli utíkat směr Žižkův vrch, kde jsme pořádali náš první event CE(wege)CKA V PARKU. Počasí nám přálo, trefili jsme se zhruba do 40 minut, kdy nepršelo. Zasoutěžili jsme si v čáře s céčkama, které jsem před odjezdem málem nenašla a rozdali jsme ceny. Přijeli se na nás podívat i jacouback, Caravel76 a dekameronnn, kteří byli na Liberecké ještěrce. Asi 40 minut po začátku se od Liberce přihnal slejvák, to se ještě přiřítilo pár kačerů, tak jsem jim vždy půjčila logbook, ještě chvíli jsme se schovávali pod stromem, než jsme to vzdali a utekli se schovat a najíst.
Většina keší byly jednoduché mikrovky, pod poštovní schránkou nebo na podobných místech na magnetu nebo zavěšené. Za zmínku stojí několik keší velikosti large, aspoň něco pěkného do statistik, třeba Vitejte v Teplakove :-).
Další cíl bylo pár keší v Jabloneckých Pasekách. To nás už Tiskař vyklopil z auta a museli jsme po svých. Hlavním cílem byl letterbox RODINA_15_Generace Jablonec, což byla docela příjemná procházka. Pak se Tiskař chtěl pochlubit keší, která byla vytvořená k jeho narozeninám Tiskarovi k narozeninam 🙂, za tu jsme ho prokleli, když nás protáhl vysokou, mokrou travou, zem byla taky pěkně podmáčená, byli jsme mokří skoro až po pás, a tu keš jsme mu nechtěně nakřápli. Z kožených bot neodtéká moc voda, takže jsem měla k tomu všemu vlastní rybníček, vlastně dokonce dva. Začala jsem být protivná, než Tiskař řekl, že teda jo, pojedeme se převlíknout. Docela jsem v nadšení z předchozích teplých dní podcenila oblečení. Takže nakonec jsem se nacpala do kraťasů a doufala, že když budu v pohybu, tak nezmrznu, čekal nás totiž ještě odlov nočního wiga Nocni upiri Wherigo – cwg smenarna. Vraceli jsme se přesně na ta samá místa, jako byl ten letterbox, než nás to poslalo prostě doprostřed lesa. Wigo bylo moc pěkně udělané, nechyběla sem tam nějaká ta šifřička, ale nic záludného, třeba ROT13. Některé stage byly fyzické (PETka) s další šifrou, nebylo to jen virtuálně. Příběh a zpracování se nám líbilo. Nebylo to ani moc ukecané. Do půlnoci jsme stihli ještě jednu keš a pár následovalo i po půlnoci cestou domů. Za sobotu jsme zvládli 56 kousků.
V neděli konečně vysvitlo sluníčko, tak jsme se odhodlali vyrazit do kanálů. První na řadě byl Dark Underground Cache. Přijeli jsme na místo, bylo docela dost vody, odhadem tak do půlky stehen. Do koryta je dost strmý sráz, rozhodně na lano, BidloJN to vzal skoro po hlavě, takže holinky měl hned plné vody a kalhoty zmáčené. Tiskař hupnul rovnou za ním. My jsme dost otáleli. Kluci odkryli prkna u vstupu do šachty, byl za nimi pořádný nános bordelu, prý boty a tak, prostě všechno co se tam dostalo, ale přes svěšená prkna nemohlo odplout. To je odradilo, dřív než jsem se odhodlala to vzít za nimi. Vrátili jsme se k autu, abychom to zkusili drze z jiné strany, tím jsme se přiblížili k dalšímu kanálu – Dundee v JBC, jsou to všechno v podstatě uzavřená koryta potoků, jako je třeba Styx, akorát bez smradu, přeci jen mezi Botičem a horským potokem je dost rozdíl.
Šli jsme to v crocsech, pro mě to bylo docela náročné, jak jsem neviděla pod vodu a občas se mi něco otřelo o nohu, chytala mě trochu panika. Ale uklidňovala jsem se, že je to čistá voda. A pak se ještě ke všemu začalo ozývat pískání. Já se sice nebojím hlodavců, ale přeci jen představa, že v té vodě, do které nevidím, plave i něco živého mi nepřišla vůbec super. Voda byla ledová, ale po chvíli si člověk zvykne. Vlezla jsem tam sama s Bidlem, a až na první křižovatce nám došlo, že neznáme ani listing a vlastně netušíme, kam jdeme, ale když Tiskař ukazoval předtím na čističku, tak jsme odhadli, kam asi máme jít a vydali jsme se vydali správným směrem, pro změnu jsme zase nevěděli, co hledáme. To už nás dohnal Tiskař s Lukášem, který se celou dobu odhodlával vlézt do té ledárny, Tiskař nás zastavil a pak už jsem ji zahlédla. Pak jsme se přesunuli konečně na Dark Undergound. Keš tak, jak byla myšlená autory má něco kolem 1,5 km, tuším, cesta, kterou jsme si vybrali, měla asi 200m. Ne, že by to bylo zas něco, čím se chlubit, popravdě, to že jsme to nedali z té správné strany, mě pořád mrzí, ale klaplo to dobře i tudy. Vody tu bylo méně, kratší cesta. Keš byla ve výlezu z kanálu pár metrů nad námi, v crocsech jsme si tam netroufli, vylezl pro ni Bidlo. Zase následovalo dalších několik keší, většinou zase při cestě. Celý výlet jsme zakončili na obědě u přehrady s celou kačeří rodinkou. A pak už hurá na autobus a domů.
Víkend to byl rozhodně vydařený. Keších padlo přesně 75, celkem úspěšný víkend. Teď zase musíme počkat, až tam něco málo vyroste, než pojedeme znovu plenit :-).
I like