Já a Geocaching: ufemezumik

Můj geocaching nick: ufemezumik (kdyby někoho zajímalo, co to znamená, tak to nic neznamená 🙂 )

Založený účet od: 15. 4. 2007 (nicméně první zalogovaná keška až 30. 6. 2013)

Počet osob skrývajících se za nickem: jedna

Moje první cache: To jsem takhle jednou jela s kamarády o Velikonocích na chatu. Po obědě nás vytáhli na krátkou procházku po okolí.  Všichni jsme nadšeně souhlasili. Jo, bylo nám trošku divné, proč čučí do gpsky, když jdeme jen po lesní pěšině kousek od domu, ale zas tak moc jsme tomu nevěnovali pozornost. A pak jen tak náhodou prohodili, že kousek dál je zřícenina hradu a že máme vlastně spoustu času a mohli bychom se tam zajít podívat. Jo kousek, ušli jsme asi 10 km, brodili potok, šplhali se do krpálu a čekala na nás v podstatě jen organizovaná hromada kamení. Tady už šli kamarádi s pravdou ven a nakonec jsme jim ten poklad, kvůli kterému nás sem vlastně nahnali, pomohli najít. Už si (radši) úplně nepamatuju, jaké pocity se mi honily hlavou, ale když jsem si pak cestou zpátky vyslechla, o co se vlastně jedná a trošku se mi to v hlavě uleželo, koukla jsem po návratu domů na stránky, založila účet a radovala se, že mi přibyl nový koníček.

No, uplynulo jenom šest let a já si uvědomila, že do čerstvě pořízeného chytrého telefonu by se dala sehnat nějaká aplikace, a že bych ty kešky mohla sama začít aktivně hledat.  🙂

Zážitek, na který nikdy nezapomenu: Tady se těžko vybírá. Geocaching je totiž takový jeden velký zážitek, který mě neustále něčím novým překvapuje. A především díky němu já neustále překvapuju sama sebe.

Ale teda konkrétně, jednou z posledních šílených akcí, kterých jsem se účastnila, bylo zapůjčení raftu (v polovině ledna), a odlovení vodních mostových keší, které v podstatě ani nestojí za zmínku v porovnání s následujícím rozhodnutím dopádlovat v ten samý den do Roztok a zase zpátky do Troji. Ještě tak před rokem bych řekla, že člověk, který do tohohle jde dobrovolně, musí být úplný magor. 

Já a Geocaching: Geocaching jde krásně spojit s věcmi, které mám ráda, a zároveň je o mnohé obohatit. Během toho necelého roku, co jsem se do keškování pustila po hlavě, jsem poznala spoustu nových skvělých lidí, dostala se na mnoho, když ne krásných, tak rozhodně zajímavých míst a načetla mnoho informací o věcích, o kterých jsem do té doby třeba nikdy neslyšela.

Je pravda, že už jsem začala být trochu postižená a všude vidím kačery a na každém místě by mohla být schovaná krabice, ale tak to k tomu asi patří.  🙂