Já a Geocaching: jakouback

Můj geocaching nick: jakouback (čti jakoubek 🙂 )                   

Založený účet od: 03/08/2012 – PM od 12/06/2013

osob skrývajících se za nickem: 1

Moje první Cache: já a moje první keš 🙂 vezmu to trošku jinak, o geocachingu vím už dlouho, ne moc podrobně ale vím. Kdysi jsem sbíral pohledy, které mi známí vozili z různých míst planety a většinou toho za tu cestu najely více než já. Po x letech mého pohledo cestování, mi kolegyně v práci řekla, že v geocachingu exitují i nějaké TB které cestují po světě jako moje pohledy, (takže pro mne neodolatelná věc) jenže mi řekla, že ten TB vypustím jen tak že ho vložím někde do keše. Takže jsem se registroval a koukal, kde se co dá odlovit. Jako první keš jsem si vybral Čestlickou střelnici (http://coord.info/GC24JH4) , a udělal jsem moc dobře. Keš nalezena hned jen podle mapy a velikost Large zaručovala opravdu velký poklad J Než mi kamarád věnoval telefon s GPS lovill jsem cca do své 60té keše jen s mapou a googlem v počítači (skvělé na procvičení paměti). Což se mi hodilo na dalmatinech, protože to co jsem měl už uloveno jsem i po roce věděl kde přesně je 🙂

Zážitek, na který nikdy nezapomenu: těch by bylo asi na hodiny povídání, a to i přesto že se stále zatím považuji za kačerskou „lamu“.

Nikdy nezapomenu na „lipanskou krabičku“ (http://coord.info/GC1QFXA) keš u které jsem se přesvědčil že pro získání bodíku udělám snad cokoliv 🙂 jak jinak si vysvětlit že v listopadu skoro ve tmě se člověk brodí potokem (3x – brození stoho jednou jsem zaplul do bahna až po kyčel) tam a zpátky (ještě že já četl stopařova průvodce .. stále mít ručník u sebe) aby tam pak běhal hodinu po lese a ne a ne krabičku najít až si ze zoufalství sedne na kámen a keš se na něj usměje sama od sebe.

A asi zážitek z dalmatinů kdy jsme po setmění hledali keš u stanice uprostřed pole. Najednou přijelo auto a než sme se stihli vzpamatovat, co se děje před námi stáli dva příslušníci PČR a že doklady a co tam děláme. Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a říkal si, že než si vymýšlet bude lepší říct rovnou pravdu.. „hrajeme tu takovou hru“ zněla má odpověď..“  „jo a jakou“ „Mno geocaching a hledáme kešku“ tak se příslušníci jen usmáli popřáli nám hodně štěstí a jeli zase dál, ani ty doklady vidět nechtěli J

Jak jsem se v nedávném testu přesvědčil jsem spíš eventový kačer, a mým asi nejsilnějším zážitkem bylo setkání s Danem Přibáňem (transtrabant), kterého nejvíc žene dopředu, když mu někdo řekne „TO NEJDE“.. dobrá motivace i pro mne, nejen v cachingu – aneb – „Svět patří těm, co se neposerou.“ — Charles Bukowski

Já a Geocaching: bohužel neznám tu „zlatou“ éru geocachingu kdy kešovalo jen pár lidí s GPSkama. Dnes kdy má GPS v mobilu skoro každý je těžké narůstající kolos nějak korigovat či usměrnovat.. takže spíš než názor na vývoj mám přání…a to aby se spíš množili keše na zajímavých místech, které člověku ukážou místo kam by se jinak nedostal (i když je to třeba filmovka za okapem) a když není na pěkném místě, aby to byla keš s nápadem či pěkným provedením, aby si člověk večer mohl říct „ jo stálo mi to dneska za to..“

Pro spoustu lidí, je geocaching nejen hra, ale spíš životní postoj, druh života, při kterém se setkají se spoustou „zajímavých“ stejně poblázněných lidí a rozšíří si své znalosti a životní obzory, posunou zase o kousek dál své limity, a poznají spoustu míst, kde by se bez keše nejspíš ani nikdy nepodívali… Ale jak jsem napsal hned na začátku Geocaching je hlavně hra, a proto je třeba to tak brát, a ne se rozčilovat nad „blbostma“.

PS: článek neprošel korekturou, tak prosím omluvte případné chyby