Já a geocaching: hardpetr

Můj geocaching nick: hardpetr

Založený účet od: 11/2012

Počet osob skrývajících se za nickem: 1

Moje první Cache: Můj úplně první kontakt s faktem, že existuje nějaká hra jménem geocaching se odehrál po koupi tabletu, kde hlavní myšlenka jeho využití byla taková chytřejší navigace do auta. Mimochodem tímto krokem jsem zdvojnásobil cenu našeho vozidla. Jak už to tak bývá s novou hračkou, začal jsem jí krmit různými aplikacemi, hlavně tedy navigačními a jak jsem si tak prohlížel nabídku všech těch prográmků připletl se mi do cesty jeden jménem C:geo. V popisu se psalo něco o nějakých keškách a že jediné co je třeba, tak je mít účet na geocaching.com. Zvědavost mi nedala, aplikaci jsem stáhnul, zaregistroval jsem se a začal objevovat kouzlo této hry, zatím jen doma u monitoru. Když jsem poprvé otevřel mapu plnou divných ikonek, jenom jsem nechápavě zíral, co to a k čemu a proč to vlastně je? Než jsem se vydal na první výpravu, tak jsem se nejdřív snažil zjistit více informací, pročítal listingy keší v mém okolí, vyptával se známých jestli o tom něco třeba neslyšeli. Většinou jsem se dozvěděl, jó geocaching, to jsou takový ty magoři co lítají po lese s navigací a něco tam hledají. Nenechal jsem se naštěstí odradit a mojí první odlovenou keškou byla 31.12.2012 GCV6R0 Dobeska. No né, že bych byl nějak zvlášť unesený z filmovky se smotaným papírkem uvnitř, ale ta radost že jsem ji našel a ten adrenalin a obava, abych něco nepokazil, nebo třeba nevyzradil úkryt mudlům, kteří se pořád odněkud vynořovali……

Hlavně se to ukázalo jako úžasná náplň vycházek v té době s 16 měsíčním prckem v kočárku, protože ježdění kolem bloku mě až tak moc nebavilo, vlastně nebavilo vůbec. Sice jsem zpočátku, když jsme vyrazili jako kompletní rodinka, musel čelit takovému tomu, na co ses to zase dal, kam to jdeme, co tam budeme dělat, tam se s kočárkem nedostaneme……..dostali……Netrvalo to dlouho a už byla lapena do osidel této hry i má drahá polovička, dokonce i s vlastním nickem, což se zdá teď už poněkud nepraktické, ale to už je jiné téma.

Zážitek, na který nikdy nezapomenu:  Těch zážitků je spousty, vlastně každý nález nebo i nenález je svým způsobem zážitek. Třeba náš první pokus o wigo GC312Q2 Vlak na Dobris, nahráli jsme si aplikaci, vlak se rozjel a nic, sice máme všechny indicie, ale aplikace s námi odmítala komunikovat, respektive nějak jsme nevěděli, jak ji komunikovat donutit. Vše jsme si pak vynahradili v Dobříši, kde jsme strávili celý den, nějaké ty krabičky tam natruc posbírali a poznali místa na která bychom se jinak nevypravili. Nebo první event a megaevent, je úžasné jak tato hra sdružuje lidi napříč všemi generacemi. Nebo když nás ze zálohy přepadl jiný kačer při hledání jedné pařezovky, kde jsme v kruhu bloumali dobrých 20 minut a ze křoví se ozvalo už jí máte? pak jí do 20 vteřin držel v ruce a se slovy já ji našel vy schováte, podal krabičku a zase zmizel. Asi největší zážitky máme ale z krabiček, které jsou nějak originálně provedené, někdy až tak, že se na místo musíme třeba i čtyřikrát vracet, než skrýš objevíme, to je pak hodně radosti.

Já a Geocaching: Těžko říct, kam se to všechno bude vyvíjet, za sebe můžu říct, že už by bylo fajn pokořit nějaký ten T5 strom a nějakou tu kanálovku, tam se mnou zatím nikdo nějak nechce. Každopádně moc rádi poznáme nové lidi se stejnou diagnózou jakou “trpíme“ teď my.