GeoZem 28. 10. 2013

Jednoho krásného dne Dekameronn na foru nadhodil, že by chtěl ve sváteční pondělí vyrazit na výlet do Geozemě a jestli se někomu nechce jet taky. Chtělo. Nejen jednomu kačerovi, ale hned dvanácti – a tak jedeme v sestavě Dekameronn, Marek-26, Prazskychytrak, Raddino, Morojed, Askarinka s Ajkopsem, Altaria, Mufa1, Leneh, Caravel76, Ufemezumik, Lakeee a já.

Akce začíná být zajímavá, ještě než jsme vůbec vyrazili. Ve čtvrtek večer znenadání vypadává jeden geovůz – Dekameronn hlásí, že se mu asi zasekla ruční brzda a má objednaný odtah. V pátek nastává chaos a nikdo neví, s kým jede, kdo má auto, kdo má místo v auto a kdo patrně poběží za autem. Porucha u Dekameronna je naštěstí na opravu na místě, a tak zase máme dostatek aut i řidičů a stačí jen odstranit vzniklý chaos.

Vstávám v půl sedmé ráno, ačkoliv je státní svátek. O čtvrt na devět musím být na NádrHolu, kde mě spolu s Leneh vyzvedává Dekameronn a vyrážíme směr sever Čech.

Dorážím o čtvrt a Dekameronn a Morojed už jsou na místě. Dozvídám se, že doprava jela dobře (to by jeden neřekl, ve státní svátek brzy ráno), a tak si dal první snídani v Mekáči na Letné, než dorazil Morojed. Jen změna místa srazu na Nádraží Holešovice mu zabránila dát si při čekání na mě a Leneh druhou snídani. Příležitost nicméně dostává, neboť dorážíme na místo centrálního srazu (benzínka u křižovatky Cínovecké a Kostelecké) o dvacet minut dřív. Protože parkujeme u Mekáče, dáváme si druhou a někteří možná třetí snídani.

Mezitím přijíždí Marek-26 s posádkou ve složení Altaria, Ufemezumik, Raddino, Askarinka a Ajkopes v kufru a Prazskychytrak, se kterým jedou lakeee, Mufa1 a Caravel76. Zdravíme se, případně seznamujeme, popřípadě zabíháme do Mekáče na WC nebo pro snídani.

K říši Geozemě dorážíme krátce před desátou dopoledne. Na našem vybraném místě už parkuje nějaké (geo)auto, ale pro nás je tam ještě místa dost. Vyrážíme po rovné, poměrně pohodlné cestě. Musíme si ji užít, neboť takovou poté hodně dlouho neuvidíme.

První keš vidíme na deset metrů. Druhá nám dá trochu zabrat, ale naštěstí se nikdo nevykoupal ani jsme nemuseli rozebírat potůček, abychom se ke keši dostali. Za další keší je třeba vyšlapat vysoký kopec s průměrným stoupáním asi tak 70°. A to ještě netušíme, že příští kopeček bude mnohem vypečenější! Výhledy jsou krásné a keše vymazlené – otevřít některé z nich je docela oříšek. U jedné takové vypečené potkáváme několik dalších kačerů.

Náš hlouček se mezitím jaksi přirozeně rozroste o další dva členy – dvojici kačerů ze severu, kteří si naplánovali skoro stejnou trasu jako my.

Ajkopes nejeví moc velký zájem o keše, neboť ještě není vycvičen k jejich vyhledávání. Ke své velké radosti však objeví velkou louži bahna, ve které se stihne jen pár kroků pobrodit až po lokty, než je pohotově odtažen majitelkou.

Scházíme z dalšího kopečku do údolí (neradujme se předčasně, co nevidět zase půjdeme do kopce) a hledáme jehlu v kupce sena. Nalezena je poměrně rychle. Myslím, že by si s ní Krakonoš mohl zašívat knoflíky na kabátu.

Na chvíli se odpojuje Caravel76, protože při sestupu jednoho kopečku zahlédl geodálnici. Dekameronn sice tvrdí, že tímhle směrem žádné keše nejsou, když se však Caravel76 zase připojí, má jednu stromovou na kontě.

Dostáváme se k prvním skalám. Protože jsme šli po vrstevnici nahoru, keš se nachází pod námi na skalní římse. Dekameronn a Raddino (?) slézají dolů a za chvíli se vrací s fotkou obrkešopavouka na mobilu.

Po skalách už jsem nelezla šest let a je to docela poznat. Škrábu se nahoru k dalším osmi statečným (je to můj vrcholný horolezecký výkon, zatímco kluci skáčou po skalách jako kamzíci) a aranžujeme se na hromadné foto.

Po posledním sestupu zalogujeme keš a jdeme k autům. Loučíme se se seveřany, kteří si jdou ulovit poslední keš. Nám také ještě jedna zbývá, ale je to jiná než jejich. Tu naši pojmeme jako drive-in. Jak jinak u ní potkáme další kačery.

Na konci každého výšlapu má být hospoda, a tak se vyrážíme občerstvit. Obsluha je zaskočená, protože všichni chtějí kofolu a polévku a je nás hodně.

Nyní se v autech trochu popřehazujeme a rozdělujeme se – Dekameronn jede rovnou zpátky do Prahy, ostatní se stavují v Terezíně. Prazskychytrak tam chce vyzvednout deaktivovanou keš a možná stihneme pár tradiček z místní série Dětské osudy. Cestou do Terezína se zastavujeme pro několik tradiček.

V Terezíně parkujeme u restaurace. Parkování je pro hosty, a tak jdou Askarinka a Caravel76 ospravedlnit naše parkování zakoupením půllitru piva. Vyfasuji na chvíli Ajkopsa a beru ho s sebou k deaktivované keši. Geopes v předtuše dalšího výšlapu neochotně ťapká s námi a jakmile zahneme směrem do polí, snaží se v pudu sebezáchovy prchnout zpátky k autu.

Rozdělujeme se a bereme místní keše dvojím útokem. Většina keší je skoro drive-in. Z našeho auta (u Marka-26) vybíháme po dvojicích, protože je tma a sami se bojíme. U nádraží vybíhají z auta Askarinka a Altaria, zatímco já kontroluji, zda je pes stále ještě v kufru a neteleportoval se náhodou ven. Keš za zapeklitá a pes neviditelný. Naštěstí dorazí posily v podobě party kačerů na kolech a pes je nalezen ve stínu ve stavu zcela vytuhlém.

S druhým autem si tematicky dáváme sraz na parkovišti u krematoria a vyrážíme směr Praha. Marek-26 se s námi ještě zastavuje u keše Poslední šance (protáhnout si kosti, než zůstanete trčet v koloně). Kolona se naštěstí nekoná a do Prahy dorážíme nezmoklí a spokojení.

Galerie od prazskychytrak:

Nevenna

Autor nevyplnil informace.

5 komentářů

  1. Přidal jsem k článku ještě svou galerii, kde je krásně vidět, jak se chodí po vrstevnicích 😀

  2. Nevenna
  3. askarinka

    Ještě drobnost…Askarinka se na parkovišti neobčerstvovala s Markem,ale s Caravelem76 🙂

    • Nevenna

      Díky za upřesnění 🙂

  4. askarinka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *