GeoKuchařka II.

Jelikož už umím uvařit vejce, díky instruktáži u keše Geokucharka I. (viz, Obnova Geokuchařky I.), bylo třeba se pustit do dalších kulinářských pokusů. Jelikož jíst vejce samotné není nic moc, řekl jsem si, že by to k němu chtělo chleba. Jako statné asistentky jsem si sebou vzal GeoBublinu a ufemezumika a vyrazili jsme se tedy na věc. Do navigace jsme zadali souřadnice stromu a jeli jsme. Zajeli jsme asi trošičku dále než by se slušelo a strom dle slušivé červené tečce identifikovali. Chleba na nás čekal dole pod stromem a tak jsme se rozhodli ho vzít do ošatky.

První pokusy o nahození tradičně nedopadli, když to už vypadalo, že se zadaří, při polohování se omotala repka okolo nějaké malé větvičky. Při uvolnění samozřejmě vše letělo k zemi. Další pokusy o nahození a vcelku rychle nahozeno podruhé. Při sestupu dolů se pytlík s provázkem opět zamotal a tak jsem si sundal pytlík a provázek povytáhl. Samozřejmě mě mohlo napadnout, že už nesjede dolů, že? A tak jsem tam lítal s klackem a snažil se ho stáhnout. Neúspěšně. Pomocí smyc jsem si popolezl výše a pomocí kratší upadlé větve, která měla potřebné zakončení, se mi podařilo provázek stáhnout. Navázal jsem tedy lano a začal přetahovat. Když už lano bylo cca. 5 metrů nad zemí, tak se z něj svlíkl provázek a já jen bezmocně koukal, a kdybych tam neměl společnost, začal bych zřejmě brečet jako malý kluk. Lano šlo tedy dolů a znovu nahazovat. Podařilo se rychle a dobře, lano jsme tentokrát úspěšně přetáhli a já se mohl vydat nahoru posunout lano ještě o kousek výše, aby se ke keši dostávalo lépe. Když se mi to povedlo, tak jsem poslal dolů Jumar a grigri a nahoru se za mnou s chlebem vydala GeoBublina. Když dolezla, odevzdala chléb a přichytila se na smyci. Poté na druhou, odepnula se z lana a nakonec se připnula ještě třetí smycí. To už pomalu ufemezumik začala lézt za námi. Když se úspěšně vyšplhala nahoru, tak jsme se několik dlouhých minut pokoušeli udělat selfie. Bohužel mi stále nešlo udělat fotku tak, abychom na ní byli vidět všichni tři. Nakonec ještě začal stávkovat můj mobil a musel jsem se pokoušet s mobilem zapůjčeným od ufemezumika. Má tedy velkou odvahu někomu svěřit v takové výšce mobil do ruky, navíc mě. Ale nespadl mi a něco se i podařilo vyfotit.

Poté už zbývalo jen zalogovat se do logbooku a ufemezumik mohla jít dolů. Já jsem mezitím tak nějak vložit chleba do ošatky a připevnil. Poté co ufemezumik slezla dolů, se na lano připnula GeoBublina, odepnula se z první smyce, pomohl jsem jí tu smyci sundat. Pak se odepla z druhé a zabalila si jí a nakonec se odepla i ze třetí mojí smyce a mohla frčet dolů. Jelikož mi nahoře nechala svůj epésní růžový kýbl, mohl jsem si, poté dosedla na zem a uvolnila lano, užít sjezd dolů i já. Jelikož padla tma a začal nás tlačit čas, rozhodli jsme se to zabalit, abychom mohli vstřebat doma nové vědomosti o pečení tolik typického českého chleba. Musím potvrdit, že při pobytech v zahraničí mi velmi chybí.

Slaneckovi děkuji moc za stromeček, recept a návod jak na chleba a i za vše ostatní, třeba, že se díky ní ze mě stalo vcelku spokojené monstrum, libující si v lezení na stromy (viz. Tenkrát poprvé aneb první stromolezecká T5)