kiReGPS píše:18:00, tedy spíše v intervalu 13:05-18:00 #2097 STF (s Maxicka&dSA&Zuzínem)
Majestát Prusíka Karla
Byl první máj, byl stromových velikánu cas.
A cas, cas se zde odvíjel nejak asi takhle:
13:05 - Príchod na místo. Spíš prifunení na místo zcela bez dechu.
13:08 - Ješte stále, a možná zároven už zase bez dechu, hledíme na zdejší velikány. Tipujeme, který je ten pravý. Matko Prírodo, tys teda vytvorila obry! Co my, cervícci nicotní, si máme s nimi pocít?
13:16 - Objekt identifikován. Stupen pokory dosahuje prvního vrcholu.
13:19 - Príprava na ztec. Navzdory jménu a principu keše zpupne chystám detskou prakohracku.
13:21 - Rozmotávám jakousi špulicku vlasce, co vylovili Maxicáci z batohu.
13:23 - Beru oluvko, vážu vlasec. Mírím tam kamsi, kam není ani videt.
13:24 - Prááásk... Detský prácek vrhá olovenou kulicku vzhuru. Letí a za ní mizí v korunách i vlasec. Jako stromová spermie. Proc sakra nekdo nezkontroloval délku vlasce...?!?
13:28 - Druhý a zároven poslední vlasec. Opatrne odmeruji a hlavne zajištuji druhý konec.
13:29 - Druhý pokus. Pidipráckem. Švuuuuu... Oluvko letí presne do vidlice.
13:30 - Je tam! Ehmmm, teda nekde tam. Není videt. Nic. Ani oluvko, ani vlasec. Tedy krome tech pár metru, co držíme v ruce.
13:34 - Konecne nalézáme druhý konec vlasce s oluvkem. No prosím, šlo to snadno!
13:35 - Volá Bohouš. Naznacuju stav boje. S lehkým pocitem dílcího úspechu.
13:36 - Nevidíme skoro nic, ale navazujeme repku. Je krásne barevná.
13:41 - Krásne barevná, ale krátká! Vlascem pretažena nesahá tam a zase zpátky.
13:43 - Nezbývá, než se pokusit pretáhnout cást lana vlascem. Vypadá to šílene, ale darí se!
13:48 - Pomalu a opatrne suneme soušpagátí tam vzhuru do oblak a zpátky. Ani barevná repka není v korune videt. Až pretažené lano se dá ocima rozpoznat. Trochu...
13:52 - Zrada! Lano vede nejen pres vetev našeho velikána, ale i pres sousední korunu. "To stáhnem...", tvrdím sebejiste. Po pár minutách visu, škubu, visu a všemožných manipulacích se ukazuje, že s tím nehnem. Pocit vítezství z úspešného nástrelu na druhý pokus rychle vyprchává.
14:07 - Honza, co odpocátku neveril neprusíkovskému zpusobu odlovu, resp. ho považoval za zbabelý, suše konstatuje exitus. Konec nastrelování. Jde se prusíkovat...!
14:08 - Pomalu mi dochází, že fakt prijdou na radu smyce. Honza zdolával KP2. Tentokrát je teda rada na me...
14:09 - Oblékám se do postroje. Koukám se vzhuru, kontroluju smyce. Mám za sebou jedinou prusíkovacku. Na Karla Prusíka Originál. Na tu vánocní borovicku. A nutno dodat, že i tam mi to šlo nevalne, pomalu až plížive.
14:10 - Instruktáž, poslední pomazání i drmolivé motlitby jsou u konce.
14:11 - Jdu do akce...!
14:12 - První smycokrok. Prisunu si spodní smycku, posunu horní o dvacet centimetru vzhuru, zavesím se do ní a ona sklouzne o dvanáct centáku níž. Nu což...
14:18 - Smycuju dál. Když se podarí krok delší než osm cm, mám pocit katapultáže.
14:22 - Už lezu deset minut. Jde to dobre. Vzlétl jsem tak do dvou metru... Zacínám pomalu prepocítával vzdálenost, rychlost a cas. Vycházejí dost divná císla...
14:24 - Dole (teda dva metry pode mnou) na zemi zatím koukají, fotí a nenudí se. Zatím...
14:32 - Už pídalkuju dvacet minut. Neodvažuju se extrapolovat.
14:42 - Pulhodina boje s velikánem. Asi sedm metru výšky. Posunout horní, zavesit se (a sesunout), vytáhnout spodní, stoupnout do ní. A znova, a znova, a znova... Ucit se, ucit se, ucit se...
14:45 - Stoupání do smyce je ocistec. Lano nesnesitelne tlací na nárt. Co to mám sakra za boty? Musím nastupovat jen špickou.
14:52 - Buk ne a ne zhubenet. Porád stejnej prumer, co se nedá obejmout.
15:12 - Hodina. Už celou hodinu se sunu vzhuru. Pri porovnání vzdálenosti od zeme a od koruny propadám depresi. To se snad nedá vylézt!
15:25 - Pokora dosahuje svého druhého vrcholu.
15:32 - Hodina dvacet. Dole už dávno prestali fotit. Krmí Zuzína, toulají se po okolí.
15:42 - Puldruhá hodina. Výška od zeme necelých dvacet. Nade mnou stále kmen nedohlédnutelné délky. Ruce poruznu sedreny, vše cerné, jak pri skládání fury mouru.
15:49 - Vetvicka. Na kmeni je vetvicka. Sotva na dva palce, pár lístecku. Nekde nad pulkou kmene.
15:55 - Co se delá pri prusíkování, když se objeví vetvicka? Prehodí se další smyce nad ní a jede se dál...
16:08 - Stále prehazuji. Ten zas..nej kmen je furt skoro stejného prumeru, jako dole! Jak to mám sakra obhodit? Asi tricátý pokus. Rozhoupat konec s karabinou a mrštit s ním okolo. Uffff. Chybelo dvacet císel. Znova... Ruce se klepou. Ctyricátý obhazovací pokus. Pomalu uvažuju, že bude muset následovat sestup. Tohle se mi proste nepodarí...
16:16 - Hurááááá. Povedlo se! Karabina zachycena. Opatrne prendavám obe smyce. Petadvacet metru nad zemí už je hodne. Osmipatrovej barák.
16:22 - Pokracuji. Dve hodiny deset.
16:42 - Pultretí hodiny. Dolu už radeji ani nekoukám. Snad neodešli...
16:55 - Koruna se blíží. Teda koruna... Takové nejaké skoro nijaké rozvetvení. Krabku stále nevidím, ale doufám. Doufám, že tam nekde bude...
17:10 - Už jen kousek. Zuzín se dole mezitím najedl, prošel, usnul, probudil, najedl a prošel. Yveta obehla širé okolí. Už asi dve hodiny nefotí. Honza už pred pulhodinou hlásil, že asi budou muset odjet domu. Nakonec naštestí vydrželi.
17:18 - Jsem na vetvi! Jsem z toho na vetvi! Jsem na vetvi a fakt už tresoucíma se rukama pretahuju lano pro pojídace jumarových kolácu.
17:20 - Obhlížím keš. Kde sakra je? Aha, támhle. No a jak k ní? Vetvoví nahore není moc vetvoví na lezení. Spíš kmeny do "V". Navíc petatricet metru nad zemí. Chápu se smyc za pasem, poutám se a posouvám vzhuru.
17:25 - A jak proboha živýho ted dál? Vidím jen jednu možnost. Preskocit z jednoho ramene vécka na druhé. Vážu další smyci, odmeruju a skácu. Uááááááááá... Mám to! Srdce až v krku. Bylo to sice s jištením, ale nedovedu si predstavit, co bych ve výšce dvanáctipatrováho baráku, visíc na tom jistícím špagátu, delal. Ale povedlo se a jsem u krabice.
17:33 - Loguji. Durch cerné ruce se klepou. Zbývá preskocit to vécko zpátky a pockat na ostatní.
17:36 - Nebude to skok. Sjedu kus po kmeni v objetí "na medveda". Jo to by šlo...
17:38 - Šlo to snadno. Krátký sjezd - a dlouhé šrámy na obou rukách. Ta kura vypadala hladká...
17:40 - Ležím na vetvi skoro ctyricet metru vysoko. Dokázal jsem to! Vysoukal jsem se na nejvyšší ze stromových keší v širokém okolí, možná celé republice. Jsem od hlavy k pate mourovatý, sedrené ruce krvácejí. Zhluboka dýchám. Hledím do širého kraje. Vychutnávám si korunového genia loci. "Existují dva druhy lidí. Jedni opírajíce se o kuru stromu – a pritom vysoko hledíce do koruny – bytostne jsou spjati s prírodou a všehomírem. A ti druzí se chtejí jen pohodlne poškrábat po zádech. Já jsem se vždycky pocítal k tem prvním. Ale ted vidím, že jsem se jenom škrábal. Tady na vetvi prevysoko v oblacích...". Pokora, zas další vlna pokory.
17:48 - Pojídaci kolácu se soukají vzhuru. Predbíhá je ale Burdych a spol. Letí vzhuru asi desetinásobnou rychlostí. Jediné, co mne uklidnuje je, že se nahoru dosouká stejne špinavej, jako já. A taky funí dost podobne.
17:56 - A jsou tu i pojídaci. Vychutnáváme si tu nádhernou výšku, logujeme a chystáme se na cestu dolu.
18:07 - Sestup. Lan je tu nekolik, stací si vybrat.
18:22 - Jsem dole. Ležím ješte chvíli v listí a zhluboka oddychuji. Jericho, tohle byl teda mazec ze všech mazcu ten nejmazcovatejší! Jen podekovat nestací...
Malou ukázku ze zacátku tohoto martýria lze uvidet v krátkém videu.
http://www.youtube.com/watch?v=G5SiZUpPa5wPodekování za trpelivost i všem dole. Príšte už to bude lepší. Na KáPé ctyrce. To je totiž na rade Honza...
kiRe GPS Geocaching Team na GCVote hodnotí plnou palbou 5-ti hvezd, dává samozrejme i mašli a zarazuje do všech svých top seznamu
P.S.
Velká omluva, že loguji až jako poslední z letošních restu. Po sedmi mesících. Možná jsem tím chtel naznacit, že tahle
keš na velikánovi velikánu byl letošní nejsilnejší geozážitek!