Expedice ztroskotané UFO

Už je tomu nějaký ten rok, kdy v temných hvozdech Měcholupských ztroskotalo UFO, mnoho lidí se tím směrem vydalo, ale většina zmutovala do podivných kreatur a nestihla o tomto zážitku sepsat pár řádků. Mě se mutace zatím vyhnula a tak Vám mohu podat svědectví.
Psal se 5. květen roku 2013, kdy se několik kačerů domluvilo na průzkum tajemného místa. Nejpočetnější skupinka složená z mé maličkosti, dekameronnna, pajamora a Mimakiho, vyrazila z nádraží v Horních Měcholupech. Cestou jsme potkali mnoho podivného, jak Měcholupského upíra, tak i kryptu šíleného kačera. Obojí na nás zanechalo silný zážitek. Nejvíce na Pajamorovi, který tento tlak nevydržel, vyšplhal se na nejbližší strom a začal se tam schovávat do ptačí budky (mimochodem hezká tesařská práce 🙂 ). Když jsme jej uklidnili konejšivým hlasem a vydali se cestou dál, uviděli jsme temně porostlé sídlo jistě ještě temnějšího pána z Dubče. V okolí pobíhal nelítostný Chodský pes, Vůbec jsme nevěděli, kde se potuluje, každého z nás navigace posílala jinam, ale Pajamora jej nemilosrdně ulovil a my mohli slavit s ním. Tolik jsme se ponořili do oslav, že jsme nějakou dobu šli bez toho, aniž bychom věděli kam jdeme. Po kontrole pozice, jsme se rozhodli prozkoumat skalnatý Rohožník, u nějž se tyto podivné příběhy odehrály. Temná síla byla ke spatření i zde. Bylo jasně vidět, jak se tu přes sebe posouvaly celé zemské vrstvy na konci prvohor. U toho jsme se museli vyfotit.

Slunce zde začalo nemilosrdné pálit, krev v nás už přímo vařila, tak jsme neodolali a zchladili se výborným nanukem u Dubčské tvrze. Zde proběhl složitý odlov dvou pokladů. Jeden byl disable a druhý hlídal mudlorobotek s dinosaury. Vše se ale nakonec zadařilo a dokonce na nás vykoukl funkční poklad. Už nás ale začal tlačit čas, ostatní skupinky naší expedice budou za chvilku u vesmírné lodě a my jsme zatím v Dubči. Zavázali jsme si tedy tkaničky a vydali se rázným krokem k místu setkání okolo strašidelných stromů a obory plné jelenů lesních. Ty si zdejší temní páni hlídali a tak nás tu dělil dvojitý plot a nejspíše i pobíhající pes a elektřina. Ve zdejších hvozdech panují velké nepokoje, tak i zde, jako na mnoha dalších místech, jsme nalezli poklad v neutěšeném stavu. Naštěstí tu byl vždy připravený Mimak, který chrlil jeden náhradní logbook za druhým a na krabičku mohlo být sesláno ENABLE kouzlo.

To už k nám ale blíží další část expedice tvořená Slanečkem a Bubbu. Slaneček mi předává sladký pozdrav o Jacky, která se nemohla účastnit a hned na to Bubbu houká z divokých křovin, že má místo dopadu. Jdeme tam! Na místě je černá díra, do které se postupně spouštíme. Mimaki se hlasí jako stráž u vchodu hlídající naší přebytečnou výbavu. Dole už prý byl, nějaké následky to něm zanechalo, ale tento úkol prý ještě zvládne. Dole postupujeme temnou chodbou do útrob podzemí, když v tom Slaneček zvolá…Někdo jde za námi! A sakra, ufouni! Pomyslím si. Ač v teniskách, nabral jsem rychlost a tučňáckým stylem chůze jsem skoro utíkal ke škatuli. Tím jsme získali minusové body u Slanečka a Bubbu, ale taškařice vyvedená. Z ufouna se nakonec vyklubal Kiac, který bloudil na povrchu a nemohl nás najít. Potěšeni tímto multi shledáním, jsme to nevydrželi a u blízkého výlezu se podívali, jak vlastně všichni vypadáme. Ufo nás nezdolalo, my v zápalu oslav přešli Mimakiho a ten na nás volal z křovisek, jestli jsme něco nezapomněli. Proběhla krátká výměna dojmů, skupinky se znovu rozdělily a každá pokračovala jiným směrem.

Naše se rozhodla prozkoumat džungli v Podlesáku. Nádherné, kýmkoliv zapomenuté místo! Všude bylo slyšet pouze kvákání žab a při zdolávání obřích popadaných stromů, si nejeden z nás připadal, jako Indiana Jones. To už se ale blížíme k civilizace, ještě procházíme už klidnou oborou v Uhříněvsi, která slouží k odpočinku a kolem osamělého stromu, se dostáváme do Uhříněvsi na velmi zdařile provedené nádraží, které doporučuji navštívit. Tímto děkuji všem zúčastněným za velmi příjemnou společnost a ostatním, že to dočetli až sem a brzy na shledanou u další společné expedice!