Expedice „Za Prahu!“

Když padl z právně-věkových důvodů plán jet do Drážďan, rozhodl jsem se přidat k preshingovi, který hlásal volný víkend. Táta jel navíc v sobotu do Prahy, takže jsem měl celý výlet zdarma. Sraz byl udán v deset na Letnanech, ale vedel jsem, že budu v Praze dřív a že mě táta vyklopí v Holešovicích. Toho jsem využil a vydal se do holešovického přístavu pro dva mysterkové resty. Měl jsem echo, že je tam ještě jedno, ale i přes málo možností umístění (protože kolize) jsem ji nevybrutil. Dvě keše jsem ale měl, v tamní už dávno ulovené tradičce byl dokonce minigeocoin a ještě jsem tam vyfotil ufemezumika do poznávačky. Na Letnanech jsem byl přesně v 10. Jenže od Michala (preshing) jsem se dozvěděl, že dorazí asi o dvacet minut později. Šel jsem tedy omrknout tradičku Metro Letnany (ulovena v září 2013). Našel jsem ji tam, kde s kamarádkou před rokem a půl. Kde se vzala tu se vzala kačerka. A prý jestli taky nečekám na Michala. Jednalo se o Moniku (Moniik.K) kterou Michal sehnal do počtu. S tím rozdílem, že oni dva se už osobně znali. Po příjezdu Michala jsme vyrazili směr Jenštejn. Tam jsme se shodli, že by bylo fajn mít takle jen tak mimochodem na zahradě hrad. S odlovem místní tradičky jsme museli chvilku posečkat kvůli nějaké pejskařské skupině rítající asi třicet mudlů. Po jejich odchodu už to byla rychlovka. Následovala mysterka Poklad pánů z Jenštejna. Jeden z úkolů bylo najít na hradě dělovou kouli. Upřímně nebýt Michala, tak nevim, zda bychom byli úspěšní. Finále nám vyšlo do zahrady. Tam jsme se (nečekaně) nedostali. Chyba se objevila u Michala při zadávání souřadnic. Po jejich korekci už to vypadalo mnohem logičtěji. Keš byla u vody na poměrně debilní skalce. Obětoval se Michal. Kešku našel vcelku v pohodě, problém nastal ve chvíli, kdy zřel v keši „céwégéčko“. Monika mu jeho hodila dolů. Jenže trochu mimo. Michal tak musel na kámen vedle. Najednou se ozvalo žblunk a… …no naštěstí a nic. Teda téměř. Odnesla to jen malá část boty, Michal naštěstí přežil a jak jsme se dozvěděli, tak to žblunk byl kámen.

Po Jenštejnu následovaly Radonice a v nich mysterka Korálková. Jenže jsme našli jen vymudlený ukryt. Následovala první stage earthky Červená skála, pak mysterka Tvrzova (u luštění došlo k nedorozumění a luštil ji Michal i já. Rozdíl byl v tom, že Michal na to šel strašně složitě a nakonec se mu ani nepodařila vyluštit, zatímco já jí měl za deset minut). Na finálce ovšem zazářil Michal. Druhá stage earthky. Zde jsme začali mít pocit, že owner je profesionálno geololog (zkoumání zrnitosti (viz foto) bylo fakt zajímavé) a s dalšími jeho earthkami tento pocit jen sílil.

Kousek odsud byla další mysterka, Zachrana modre planety. Vylustil jsem jí já. Na finálce dřív než jsem našel přístupovou cestu, byl Michal na stromě na němž keš byla a za chvíli už logoval.

Další obcí v pořadí byla Podolanka. Cestou tam jsme ještě dali tradiční drive-in keš z místní série křížků. V Podolance padla křížková multina a první dvě stage multiny Každá víska mi svá památná místa. Pro třetí stage jsme museli přejet do Cvrčovic. Chvíli jsme nebyli schopni se shodnout na správné hodnotě. Jistil to kontdolní součet. Zatímco ho Monča dávala dohromady padla další drive in, Kaplička nad Cvrčovicemi. Kontrolní součet vyšel a mohli jsme na místo finálky. Tam jsme chvíli hledali, ale asi po pěti minutách Michal našel. Celkově pěkná multina.

Pokračovali jsme do Dřevčic, po cestě padly další dvě křížkové „drajvky“ a v Dřevčicích třetí. Kousek za Dřevčicemi jsme dali tradičku Dřevčická tvrz. Keš docela pěkná, ale uvnitř byla voda a logicky tedy mokro. Michal ochotně provedl nejnutnější údržbu a mohli jsme pokračovat, tentokráte na Von Broninovy výhledy. Keška na pěkném místě, pochopitelně s výhledem. Na stromě, který jsem si teď už nenechal vzít. Trochu zklamání, kdyz jsem zjistil, že stačí jedna větev. Holt strom ve svahu a zdání klame. Další v pořadí byla pár desítek metrů vzdálená earthka. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se namísto v lomu ocitli přímo nad lomem. A odpovědi byly samozřejmě dole. Hrdinně jsem zůstal nahoře a nechal ty dva, at lezou dolů. Mj. zde byl úkol zjistit horninu. To byla po zkoumání zrnitosti další zajímavá analýza. Michal mi zezdola ochotně přinesl exemplář horniny, takže mám doma z expedice i suvenýr. Další z úkolů bylo měření. Metr jsme sice s sebou měli, ale tím způsobem, že v autě. Monču napadlo ulomit klacek stejně dlouhý jako vrstva (taková banalita, ale mě by to asi v životě nenapadlo).

Přejezd do Popovic, krátká, rychlá a jednoduchá křížková multina. Následovala mysterka Hrušková, kterou Michal celou cestu propagoval, jelikož šlo o mysterku, kterou on vyluštil (jako jedinou, ale co si budeme povídat, část je moc těžká a ty lehký jsem mu sebral). Odlov jsem mu ovšem sebral. Keš na stromě, chybělo pár centimetrů (evidentně jsme nebyli první s tímhle problémem). Blízké pneumatiky ale problém zrušily, my se mohli zapsat a pokračovat. Keška svým provedením docela hezká.

Další v pořadí tradička Mareška. U té jsme se všichni shodli na jednom: proto děláme GC, krásné místo, kam bychom se prostě bez keší nepodívali. Navíc jsem v keši našel parodii na obal kolínek. Malý nafouklý pytlík asi 2×3 centimetry, který vypadal jako kolínka z Penny Marketu.

Nadšení pěkným místem jsme přejeli na další moc pěkné místo a sice to bývalého lomu Kuchynka. V něm se vyskytovaly dvě keše. Jednak mysterka kde se šlo podle vzdálenosti a azimutu a jednak earthka. Úvodky mysterky jsem měl z domova vyluštěné, na azimut jsem měl s sebou buzolu. Ta nás dovedla společně s intuicí ke keši. Intuci jsme potřebovali, protože jeden bod trasy nám pokáceli. Ke keši se rychle vrhnul Michal, což se mu vymstilo, uklouzl a ke keši dojel po zadku. My s Monikou jsme radši zvolili sice delšo, ale lepší cestu. Dojem z perfektního místa a nápadu úspěšně zabil igelit v němž keš byla. Kochat místem jsme se mohli pak ještě díky zminované earthce.

Expedice se blížila ke konci. Cestou jsme se rozhodli ale ještě odlovit i poslední earthku, která zde byla. Atribut park and grab, silnice u keše. Jo, jenže to by nesměly být zákazy. Takže cesta ke keši a zpět se trochu protáhla z pár metrů na kilometr a půl. Otázka jestli je odsud vidět na Říp působila vzhledem k stmívání a padající mlze celkem komicky… Jinak jsme zde podruhé uplatnili Mončinu klackovou metodu. Poslední na trase byla už jen drive-in Z-37 Cmelak. Na Letnanech jsme se opet rozpustili s celkovými dvaadvaceti ulovenými kešemi (plus já měl dvě z Holešovic a Monča tu tradičku z Letnan). Celý den jsem si moc užil, doufám, že Michal a Monča taky. Oboum díky za super den!