Do Ameriky s Hans Hagenem

Byl krásný jarní den, plný slunka, což lákalo na nějaký ten výlet do okolí. Caravel na forum nadhodil, že by se rád podíval na Karlštejn. K němu se přidala Bublina s Lukášem a psem, marek-26, špáčo, xteena a moje maličkost. Sraz jsme si dali na hlaváku v 10 u provoněného stánku s burgry. Usedli jsme do posledního vagónu a na Smíchově se k nám připojil Caravel. Ten se zhostil role zásobovače a hned v prvních minutách vytasil těžký kalibr v podobě vlastnoručně vařeného pivča „Stodůlecký čert“ (obr.1 a 2). Pivčo bylo pořádně uleželé 😆 ale bodlo. Ještě než jsme stačili pivča dopít, už jsme byli u hradu (obr.3). V podhradí jsme si našli první škatuliny a posilnili se výbornými koláči. Já šel proti proudu a dal si Štramberské uši s Lipánkem :-D. To už se ale blížíme k úvodkám zlatého hřebu dnešního slunečného dne – wigo Hans Hagen!

Začali jsme snad se 6ti přístroji, ale hned na začátku nebylo snadné dostat se do zóny a každý si ji našel trochu jinde 😆 (obr.4). Hned v prvních úsecích to ale vzdal Caravelův přístroj a s chybovou hláškou se odporoučel do věčných lovišť. Když jsme se dostali k pustému lomu, odporoučel se Iphone přístroj Bubliny a Lukáše. Pak přišel osudový soví lom, zde se naše skupinky rozdělili, špáčo vypnul další fungující wigo přístroj a tak šli s Caravelem napřed na tradičky. Zbytek šel opačným směrem domlasknout wigo. Jenže…v chodu už byl pouze můj přístroj a marka-26, oba nejstabilnější a tak byla velká šance, že hru v pohodě dokončíme. Omyl, marek-26 se ztratil v křivolakých štolách a cestu ven do další zóny jsem se štěstím našel jen já. Ze 6ti strojů už byl naživu pouze jeden, situace je kritická. Ale říkám, nevzdám to a dokončím to. Ke mě se připojila ještě nebojácná Bublina se psem, ostatní se odpojili a šli po tradičkách. No co vám budu povídat, nebylo to jednoduché, potkali jsme strašidelně vypadající opuštěné domky (obr.5), při každém kroku se děsili, kdy spadneme do nějaké temné jámy (obr.6), cesta nás vedla tam a zpátky, okolo obřích lomů (obr.7) nakonec nás málem i Hans Hagen zabil (zbylo nám jen 5% života!), ale jeho útulnou skrýš jsme nakonec našli (obr.8) a zmocnili se jeho pokladu! (obr.9) Hurá!! 😀

Cestou za roztroušenými skupinkami jsme si pobrali chybějící tradičky, setkali se zpátky s markem-26, xteenou a Lukášem a hurá za Caravelem a špáčem. Pokochali se výhledem na hrad, no spíše vykukující věž (obr.10) a zavítali i do Kanady. Co se tady dělo, to nevymyslíš 😆 škatule byla zašitá ve skalní dutině, kam se nejdříve dostala Bublina a doslova jí vykukovaly pouze nohy 😆 (obr.11). V Markovi se probudilo srdce dobrodruha a chtěl se tam dostat také. Tam to celkem šlo, zabydlel se tam 😆 (obr.12 a 13). Když něco řekl, asi poprvé jsem slyšel skálu mluvit, nikde nikdo, jen ze skály se nesoucí hlasy 😆 Bohužel, ven už to tak lehce nešlo (obr.14) 😆 , když už jsme to tu chtěli přejmenovat na „markova poslední štěrbina“, povedlo se a Marek byl zase venku 😀 Pokračujeme dál.

Z hřebene lomů, jsme měli krásné výhledy na důlní techniku (obr.15) a ty masy kamene pod námi a před námi (obr. 16). V jednom logbooku pak našla svůj zápis i Bublina ze Surikatího týmu (obr.17) a xteena, která zde byla už několikrát, ale vždy se ráda vrací (z dnešního výletu měla jen dva bodíky 😎 ). Ty strmá skaliska umí být i pěkně zrádná a tak jsme tu potkali i několik pomníčků (obr.18).

Ten pohled nás ale také zlákal, neodolali jsme a vyfotili se u nich. To je ale teprve lom Mexiko…

A teď přijde na řadu zlatý hřeb dne, lom Velká Amerika. Tady je opravdu škoda slov, ať za mě mluví fotografie ;-)…

Vedle jsme si ještě sebrali pár krabiček, Bublina si po menších peripetiích sebrala za zákazem vstupu Munzee 😀 a na parkovišti jsme se opět setkali s Caravelem a špáčem, kteří tu na nás čekali. Pak už následovala jen cesta do Mořiny na autobus. Zpočátku se zdála býti malebnou vesničkou, plnou kobylek a romantiky…aby té krásy ale nebylo v jeden den moc, na náměstí nás přivítal puch z místního JZD a z laviček na náměstí také nebyl zrovna nejhezčí výhled 😆 a tak radši hurá domů, každopádně myslím si že ne jen já, se budu těšit na další podobný výlet! Díky! 😉