České Velikonoční Vaječné Geoběsnění na kopci Lovoš

České Velikonoční Vaječné Geoběsnění na kopci Lovoš

Velmi povedená taškařice na poslední chvíli.
Jelikož jsem se ze západu vrátil o den dříve než bylo plánováno a Mímo bez momo se na kopec chystali a navíc Slaneček povídala, že sem pojede, bylo rozhodnuto. V neděli večer jsem před odpadnutím do říše snů domluvil svezení na trase Most – Lovoš s mimo a momo a poté odvoz na trase Lovoš – Praha se Slaneckem.

Po jedenácté jsme s mímem dorazili na parkoviště, které bylo slušně obsazeno a většina aut měla na sobě ještěrku nebo trackovatelný kód a tak se dala vytušit solidní účast na eventu. Na parkovišti se to také hemžilo a připravovalo na výstup směrem vzhůru. Zavolal jsem Slanečkovi, kde se fláká a udiveně mi řekla, že je ještě v Praze, ale už na cestě. Zeptal jsem se jí, jak chce být ve 12h na kopci a nastalo hrobové ticho a poté mi oznámila, ať jí takové věci neříkám a proč zrovna na kopci atp.

Zavěsil jsem se tedy s mímem za ownery eventu a šlo se. Ze začátku dobře, poté hůře, pak zase dobře … překvapilo mě, kolik lidí cestovalo ve sváteční den v obou směrech. U prvního výhledu jsem si skočil pro krabku Lovos hill, povyměňoval TB a honem vzhůru, do začátku eventu nezbývalo mnoho času.

Po výstupu nahoru nikde nikdo a tak jsme se rozhodli se skrýt před větrem, dát si něco na osvěžení a trošku uschnout v hospůdce. Po vstupu bylo vidět, kam všichni zmizeli. Z hospůdky se stala sauna, kde bylo min. o 20°C více než venku a byla narvaná k prasknutí. Koupili jsme si tedy něco k pití, někdo i něco k jídlu a šli jsme schnout na vítr, který byl opravdu silný. Nahoře jsem přišel na to, že všechny vajíčka jsem nechal u míma v autě. Naštěstí sem dostal jedno zapůjčené. Při čekání, až se všichni tak nějak sejdeme (resp. až se Slaneček vyšplhá vzhůru) se někdo věnoval focení a pozorování okolí a kochání se výhledem, který trošku kazil mlžný opar v dáli, jiní se věnovali právě zakoupeným nápojům či pochutinám (klobása prý byla epes rádes), jiní po telefonu povzbuzovali a prudili Slanečka, popř. nabízeli vyslání pátrací a zásobovací skupiny (nechtěla i když jsem slíbil malé pivo sebou) nebo se věnovali vítání se s ostatními. Když se konečně Slanecek, která to brala přímo za šipkou, popohnána srncem, který ji dle jejích slov chtěl sežrat, dobelhala i přes tuto drobnou komplikaci statečně skoro živá nahoru, dostala malé pivo na zotavenou a šla se uvítat s ostatními. No chvílemi jsme pochybovali, zda je objímá z radosti a nebo se jen vyčerpáním potřebuje na někoho zavěsit 😀
Po zvolání pánové tak vejce a stůl se začala shromažďovat na stůl vejce všech barev a velikostí. Někteří si nebyli jisti, které ty vejce jsou myšleny a tak tam položili ty své dvě co sebou nahoru vynesli v pytlíku. Po upřesnění se na stole nacházeli již jen ty slepičí. Najednou Slaneček vysypala z pytlíku taková malá vajíčka 🙂 Byly to křepelčí vejce natvrdo. pyxis.praha to vzal jako soutěž o to, kdo bude mít menší a víc vajíček a tak vytáhl svůj pytlík a už na první pohled bylo vidět, že co se týče velikosti určitě vyhrál. Zasypal půl stolu malými čokoládovými vajíčky. Takže vyhrál i co se týče počtu. Následovalo focení vajec a následně i focení houfu kačen a kačerů. Poté probíhala konzumace vajec, šampaňského, diskuze na všechna možná témata (nejvíce zmiňované téma byla Veverka, modří vědí). Mezi vařenými vejci byl i jeden „Černý Petr“ v podobě neuvařeného vejce. To si vybral pyxis a přítomné tím pobavil. Nakonec se o žloutek poděli s přítomnými čtyřnohými geopsy.

Ti, kteří si na event udělali program v jinak nabitém programu se pomalu začali loučit a trousit směrem dolů. Nahoře bylo rozhodnuto, že využijeme přízně počasí a zajedeme na společný lov 2 stromů. Cestou dolů jsme se pak různě dělili na skupinky dle toho, kdo kterou krabku ještě neměl. Vydali jsme se na krabku PC – Lovos, kde proběhlo logování, výměny a vyzvednutí TB a GC. Já se Slanečkem a pár dalšími jsme šli zpět ke keši Lovos hill a jako místo, kde se všichni sejdeme, byla zvolena logicky poslední krabka na kopci Lovoš a to keš Kybicka. Po cestě dolů se opět probírala veverka, odlehčovalo se ze zásob (hlavně těch tekutých) a po odlovu keše Kybicka se někteří vydali jiným směrem. Já jsem se u keše zdržel pózováním před objektivem a tak jsme pak dolů se Slaneckem cupitali trošku rychleji, dokud jsme nepotkali jiné kačery, se kterými jsme si prokecali zbytek cesty k autům.

Přehodil jsem si věci od míma z kufru a jelo se na stromky. Prvním stromkem byla keš s krásným názvem Zase nejaka stromolezka. Dobrý strom s minimem větví po cestě, dobrými rozsochami a viditelnou keší. Rozhodně stojí za to, si přečíst log z betatestu. Je velice úsměvný. Během nahazování se dole rozprostřel piknik a pokračovalo se v konzumaci pochutin a tekutin. Namísto slov nechám mluvit fota, kde uvidíme co všechno se tam dělo.

Nakonec se ostatní rozhodli, že už pojedou domů a druhý strom si dají jindy. Nastal tedy čas se rozloučit s geokolegy mkacer, Hupydup, Kamik, Jajik, Ela Michaela, pyxis.praha, mimo a momo a rozhodnout se, zda to též ukončíme a nebo se ještě někam vydáme. Nakonec vyhrála druhá varianta a my se se Slaneckem vydali pro další zářezy.

Následovala keš Sam v poli, Tuhle libůstku mám v hledáčku už dlouho, ale vždy se našlo něco, proč jsem si ho neodlovil. Buď jsem na trase Most – Praha nebo opačně neměl čas na zastávku a nebo bylo bahno, moc velká zima na to, abych tam lezl sám a neměl mě pak kdo zavolat záchranku až spadnu atp.
Nyní to vypadalo na ideální podmínky a také, že ano. A vůbec nevadilo, že keš měla Terén o jeden menší, než jsme měli v hledáčku. Strom je krásný a jeho okolí přímo malebné.
Nejdříve jsem si vybral špatné místo pro výstup vzhůru a tak jsem to po pár pokusech vzdal s tím, že v pubertě mi to šlo lépe a už bych byl nahoře … Sundal jsem tedy ze sebe lano a zkusil vylézt z té strany, kde lezou asi všichni. Všiml jsem si jednoho podstatného detailu, který mi předtím zůstal skryt. Díky tomu jsem se na první dobrou vyhoupl vzhůru. Kousek jsem povylezl a obešel strom, abych mohl zase slézt kousek níž pro lano alias černou mambu, které jsem si tam odložil. Vyšplhal jsem vzhůru jako správnej opičák. „Usadil“ jsem se na pohodlném místě, odkud jsem viděl na keš a měl jsem ji na dosah ruky a začal se Slanečkem spekulovat, kudy mám to lano natáhnout. Ještě jsem na ní houknul, ať vyloví nějaké víčko od PETlahve, že na keši chybí. Zdola zaznívali nějaké názory na umístění lana, které nahoře nebyly moc slyšet resp. jsem je moc nechtěl slyšet a po informaci, že je to vlastně jedno, že to je jen na dotáhnutí se k prvním větvím jsem si prosadil svou variantu, samozřejmě tu nejsnazší pro mě. No nakonec se na laně vyhoupla až nahoru a už jsme v koruně seděli 2 a koukali se po okolí, kochali se tou krásou a nechali se ovívat větrem (chvílema spíše bičovat). Někdy mezi tím nebo předtím či až potom proběhlo logování. Nevím přesně, nahoře bylo krásně a čas si tak plynul.
Nakonec jsme přec jen slezli. Nejdříve Slaneček a poté i já. Dole pod stromem jsme se ještě chvíli kochali a blbnuli s foťáky. No čas se nachýlil a my se vydali za dalším dobrodružstvím.

Cestou jsme se zastavili v Restauraci a Pizzerii U Gregorů. Tu si můžou pamatovat účastníci výpravy na Geozem. Tam jsme se občerstvili a další zastávkou byla keš BZUM-BZUM. Chvíli to vypadalo, že se budeme slaňovat ke keši při západu slunce, ale bohužel bylo slunce rychlejší jak my. Strom jsme našli dle opotřebení, označení jsme si všimli až mnohem později.
První se dolů pustila Slaneček a když konečně našla to správné umístění, rozplývala se nad provedením krabičky. Počkal jsem tedy až se vyškrábe zpět nahoru, vlezl do sedáku a se zvědavostí jsem se spustil dolů. Keš je opravdu velmi povedená a moc se mi líbila. Přístup k ní naprosto v pohodě, krásné jednoduché slaňování, žádná divočina.
No slunce už zapadlo a my se vydali na cestu domů, byla to tedy poslední keš našeho dne.

PS: Takhle dopadl ten srnec, co řval a nadával na Slanecka. Prostě ho sejmula se slovy, že další na řadě je nějaká sušenka. Asi bychom si na ni měli dávat pozor a nevyskakovat si a ni 🙂

Závěrem by jsem chtěl poděkovat všem účastníkům eventu. mímovi za svezení a nejvíce bych chtěl poděkovat naší úžasné a drsné Kláře za péči, krásné kešky a nádherně strávený den.