CITO Bimblanice

Jelikož jsem měl víkend 13. – 14.6. 2015 strávit v místě, kam jezdím na dětský tábor, tak jsem si řekl, že mě tam mohou chvilku postrádat a zařídím si to trošku více do geocachingu. Domluvil jsem se tedy se Slaneckem nakonec tedy jen na sobotu s tím, že zpět jí pošlu žlutým autobusem z Písku. Vypracovali jsme tedy plán, co chceme odlovit a časový harmonogram celého dne. Měli jsme v plánu strávit dopoledne na brumlik.kovo eventu CITO Bimblanice 7 – Prehrada a odpoledne stihnout co nejvíce Skal nad Blanicí. Plán zněl tedy jasně a časový harmonogram také. Vstávat brzy a o půl osmé vyrážet směr Jižní Čechy. Bohužel časový harmonogram vybouchl hned na začátku, došlo k posunutí startu, proběhlo více zastávek během cesty a my byli teprve v 10:50 na parkingu, což bylo o více jak hodinu později, než jsme původně chtěli. Hned na parkingu na nás doslova zaútočili velcí lesní mravenci a tak jsme rychle pobrali věci a běželi směr Husinecká přehrada s tím, že snad zahlédneme nějaké kačery, jak na břehu sbírají odpadky. Ale než jsme se dostali k vodě, museli jsme se dostat přes lesní jahůdky, které byly zralé a tůze slaďoulinké. Těch se Slanecek nemohla nabažit a spásla všechny, které uviděla. Když už jsme se dostali do míst, kde nebyly, Slanecek vcelku spokojeně prohlásila, že se dobře nasnídala. Pokračovali jsme tedy dále směr břeh a koukali okolo sebe, zda neuvidíme nějaké odpadky. Kupodivu jsme na žádné nenarazili a na louce se válela jen blonďatá paní bez plavek společně s nějakým černochem. Poté, co jsme došli k vodě, tak jsme provedli vizuální kontrolu stavu vody a Slanecek se jí rozhodla prozkoumat. Tak hupla do plavek a začala plavat mezi příbuznými, kterých bylo kolem břehu hodně. Prý, tam kontrolovala, zda tam neplavou odpadky, ale moc to jako hledání nevypadalo.

Poté co vylezla a usušila se, si nás naštěstí našla jedna skupinka sběračů bordelu a tak jsme se k nim připojili. Na to, jak dlouhou cestu za sebou měli, tak pytle co měli sebou, byly poloprázdné. A dále cestou moc odpadků nepřibylo, což je dobře, že tam je relativně čisto. V pravé poledne se naše úklidová parta uklidila do stínu borovic a ti, kterým bylo opravdu vedro, si skočili do vody a doplavali ke keši Bojka umístěné kupodivu na bójce, která je hranicí Ochranného pásma vodního zdroje I. stupně. Byl to takový malý závod, kdo se ke keši dostane první, což se podařilo druhé straně, protože vyslali osoby mužského pohlaví, které se s tím svlíkáním moc nemazali. Takže než naše nominovaná osoba (Slanecek) vyplula, byla již krabka na druhém břehu. A to by člověk řekl, že ryba v té vodě bude na tom lépe jak lidé. Když k bójce z druhého břehu vyplula další výprava, vydala se jim Slanecek naproti, ale k našemu a hlavně jejímu údivu keš sebou neměli. A tak se leklá ryba vydala ji ukořistit na druhý břeh. Naštěstí se jí vydali naproti i s keškou dvě zástupkyně něžného pohlaví z druhého břehu. Dokonce se holky odnaproti nabídli, že počkají, až zalogujeme a vezmou ji zpět. Což je dobře, přeci jen se Slanecek mohla třeba utopit a nevím, jak bych vysvětloval, že se nám utopila ryba. A tak jsme se zalogovali, někteří si mezitím doplavali k bójce hned, jiní to odložili až po táboráku.

Následovala závěrečná cesta k přehradě, která byla tzv. na kamzíky, jelikož jsme se museli prodírat houštím a skákat po skalkách obratně a opatrně, abychom nezahučeli dolů. S tím úklidem jsme toho moc nedali, ale to bylo tím, že v okolí přehrady bylo relativně čisto. Když jsme dorazili k přehradě, prozkoumali jsme ji a já litoval, že nevyšla plánovaná prohlídka strojovny. Ale i tak jsem se pokochal dostatečně při sledování závodů na divoké řece, co se konaly pod přehradou a při představě a vyprávění, co se tu děje za eventy se mi tajil dech. Tu nadšením, tu hrůzou z představy, že to absolvuji. Pro příklad slanění s osmou po laně, které končí několik metrů nad hladinou. Prostě žbluňk a je to. Když se sešli obě skupiny, tak jsme se zalogovali, vyfasovali CWG a rozdělal se táborák a probíhalo seznamování a pokec.

Zhruba polovina lidí se rozutekla za dalším programem a my, jelikož jsme neměli žádné maso, jsme se vydali zdolat nějaké ty T5, abychom mohli ownerovi zaplácnout místo v logbooku. Musím uznat, že měl pravdu a keš Skaly nad Blanici 7 – Hlava a Placak a její okolí je moc hezké. Leč bylo obsazeno, jelikož na místě operovali právě Hledačka s Kačkarínou, které jsme již viděli v plavkách u bójky a s nimi ještě KKcko a jako jejich mentor tam byl Mc MACO. Hledačka už byla na laně a já se nabídl, jestli nemám vedle ní natáhnout moje lano a jít dolů s ní. Na nabídku zareagovala kladně, že prý bude ráda a tak jsem se s ní spustil. Cestou dolů jsme pokecali, občas jsem poradil kudy jít, protože jsem byl níž a tam jsem lépe viděl. Když jsme dorazili na úroveň keše, začali jsme spolu padat volným pádem. Prostě jsme se spustili do volného prostoru, abychom se pomazlili s keší a spolu. Zkontroloval jsem, jak si na lano dává Jumar apod. a začali s keší šplhat vzhůru, protože se kolegům nahoře zdálo, že tam jsme již moc dlouho. Poté, co jsme se vydrápali nahoru, jsme předali keš, začali logovat a proběhlo objetí jako gratulace k úspěšnému odlovu. Mezitím se začali na sestup připravovat Slanecek a KKcko. My jsme zatím nahoře probrali vše možné i nemožné, a když se nám začalo zdát, že jsou dole už moc dlouho, začali jsme zkoumat, zda je vše OK. Navíc za začal sunout dolů zbytek mého lana, co bylo nahoře smotané, což mi bylo divné, když mě to stačilo až na cestu pod převis. Nakonec jsme se dozvěděli, že kladka zahučela do vody a Slanecek se vydala na záchranu. Vzhledem k tomu, že vedle nás skákali nějací kluci do vody, bylo mi divné, jak ji chce zachránit. Slezl jsem tedy z boku po skále níže, až jsem se objevil skoro na úrovni KKcka, abych se dozvěděl, že naštěstí byla kladka na laně, na jehož konci je uzel. Vrátil jsem se tedy zpět a počkal s ostatními, až si to tam Slanecek a KKcko poladí. Když vylezli nahoru, začal jsem se chystat, že se spustím i s další zástupkyní něžného pohlaví. Navíc pro Kačkarínu to mělo být její poprvé a tak jsme se pomalu spustili dolů. Jak už to bývá u poprvé, teklo trochu krve, ale naštěstí jen trochu a za chvíli jsme již byli zakleslí do sebe pod převisem a já vrátil keš na místo. Poté jsme nasadili Jumary a Kačkarína začala stoupat do výšin a já jí zajišťoval morální podporu a radil dle mě nejlepší cestu. Nahoře opět gratulace a ještě trocha toho fyzického kontaktu a už byl čas pomalu balit. Když jsme smotali lana a svlékli se ze sedáků, vyrazili jsme na parking, kde jsme se rozloučili a ještě před tím nafotili TB a od Hledačky obdrželi něco k zakousnutí.

Původně jsme měli se Slaneckem v plánu vyrazit na další skalky na Blanici, ale bohužel se nám již nedostávalo času, protože jsme chtěli stihnout ještě večeři a v 18:30 jel Slaneckovi bus zpět a já měl mít program ve Smetanově lhotě. Vyrazili jsme se tedy najíst do Písku do restaurace U Reinerů, kde vím, že dobře vaří a prověřuji to 2x ročně.V centru se konala pouť a tak byly všude atrakce a stánečky. Prošli jsme se pro krabičku Stary most / The Old Bridge a poté se pokochali pískovými sochami na téma husité a trošku pozevlovali na nábřeží, kde Slanecek přikrmovala své příbuzné.

Jelikož se uvolnilo místo v pozdějším spoji a tak jsme rychle přebookovali jízdenku, abychom se v klidu najedli. Poté jsem odvezl Slanecka na bus a vyrazil za svým programem. No bohužel program se nekonal, kdybych to zjistil dříve, než posadím Slanecka na bus, možná bychom ještě nějakou tu T5 dali. Takhle jsem si cestou domů dal sám jen ješ Geokucharka III. a log k ní si můžete přečíst zde: http://coord.info/GLHWHANF

Doufám, že jste si po delší době příjemně početli a níže dávám ještě pár fotek z Geokuchařky: