Cestovatelsky na cestovatelský event

Mám za sebou další lídlenko víkend, takže tu máme i další ježdění po celé republice tam a zpátky. Dnes jsem dloubnul prstem do mapy do místa, kde leží Kroměříž. Tohle město jsem ještě nenavštívil, tak hurá tam. Připojil se ke mě i kamarád Johny, který není kačer, ale vášnivý sběratel pivních značek a zde neměl místní pivovárky odlovené. Vlak nám jel v 6:11. Trochu jsem se děsil počtu přestupů, protože minulý víkend (viz článek) mi dělalo problém, dostat se na místo i bez přestupu 😀 . Překvapivě ale vše dopadlo na jedničku a my jsme byli před desátou v Kroměříži. Přes zámeckou zahradu, okolo zámku a mini zoo, rovnou do historického centra města. Musím říct, že je Kroměříž moc hezké městečko. Také byla v roce 1997 vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky.

Jak už poslední foto napovídá, po procházce městem, kotvíme ve zdejším minipivovárku. A zde nacházíme pomyslnou třečničku na dortu malebnosti. Hezký dřevěný interiér, vynikající pivečko, milá a usměvavá servírka, které vyplňujme na účtenku nejvyšší ohodnocení 🙂 Skoro se mi tu chtělo zůstat mnohem déle, než jen pár hodin. Ale čas kvapí, s těžkým srdcem se loučíme a na nádraží to bereme přes kešulku Kino Nadsklepi, ať zde mám také odloveno. Na samotném nádraží nás čeká hotová bombice! Další přesun do vedlejších vesniček jsme čekali nějakým úsměvným motoráčkem a hle!…tady jim jezdí motoráčko pendolíno 😆 Končíme s předsudky, že mezi vesnicemi jezdí jen staré motoráčky 😀 . Super moderní mini pendolíno nás dováží do dalšího cíle naší cesty, odkud se vydáváme nekonečnou rovinou do naší vesničky, kde mě zajímá jistá kešulka…:-)…máme tedy odloveno a pokračujeme dál. Kouknu na hodinky a jsem zhrozen. Musím uznat, že jsem tu těžce podcenil vzdálenosti. Musíme se totiž dostat do Hulína, kde nám za půl hodiny odjíždí vlak a oba začínáme tušit, že krapet nestíháme. Přidáváme tedy do kroku, ale cestu nám brzdí bahnitá polňačka, kolem které ještě probíhá hon na zajíce. Kulovnicí do zadku dostat nechceme, tak raději volíme klidný krok 😀

Jenže do vedlejší vesničky se dostáváme v době, kdy za nějakých 7minut odjíždí vlak směr Prostějov a Ústí nad Orlicí. To prostě nestíháme! Náhoda tomu ale chtěla, že z jednoho domu zrovna vyjížděl chlápek v autě. Skáču mu na kapotu a ten nás po chvilkovém posunkování za pade dováží na nádraží. Vlak stíháme na minutu, uuuuf 😎 Jak se říká, líná huba, holé neštěstí.

Kamarád Johny se v půli cesty vlakem odpojuje, protože míří do Prostějova, kde chce odlovit pár dalších minipivovarů. Jak později zjišťuji, málem si spletl názvy měst a odjel do Přerova. Když se šťatně dostal do Prostějova, zjistil, že také podcenil vzdálenosti a štreky mezi minipivovary stíhal pouze během 😀 Ale ani to jej nezastavilo a stihl ještě odlovit keš Mysi dira, u které jsem mu v Kroměříži prozradil, kde přibližně jí hledat. Z nálezu měl takovou radost, že se zapsal jako „Mudla Johny“ 😆 Každopádně minipivovárky nakonec ani všechny neodlovil, protože v posledním prostě komplet došlo pivo… i to jsou strasti lovců minipivovárků. Tím ale jeho strastiplná cesta nekončila. Došel na nádraží a vyhlížel vlak směr Praha. Jenže tu byl odjezd pouze směr Olomouc…no tak čeká dál. „Aaaaa, vždyť já měl jet tím na Olomouc a tam přestoupit na vlak do Prahy!“ 😆 Pozdě. Domů se nakonec dostal až kolem jedné hodiny, protože musel jet do Brna (kde si dal čínu ve stejné restauraci jako já minulý týden) a odtama jel za 200,- Studentem do Prahy, Lídlenka se trochu prodražila 8-), ale tyhle dobrodružství k cestování prostě patří…

Já, poté co se Johny odpojil, pokračuji vlakem směr Ústí nad Orlicí, kde je další hřeb dnešního dne, event Čtyřhranka na cestách. Bláhově jsem si myslel, že ten kopeček, na kterém se event pořádá, vyběhnu za 40minut i s odlovem keší po cestě. První kousky jsem nalezl v pohodě, ale pak jsem si to zamířil na keš V lese Lipovci. V navigaci jsem měl turistickou cestu, pod nohama džungli, vůbec jsem nevěděl kde jsem a hint…Za nejnižší cedulí na rozcestníku. Rozhlédl jsem se kolem sebe, tam kde mi to ukazovalo nulu. Na mapě jsem měl rozcestník asi 50m pod sebou a kolem sebe jen neprostupná džungle 😀 Tak nevím kde se stala chyba, ale trvalo mi něco minut, než jsem se odtud vymotal a na event jsem dorazil s půl hodinovým opožděním. Což není dobrý, když máte přezdívku prazskychytrak, v lokále už všichni spořádaně sedí a mezi hosty jsou taková jména jako KaMo_cz a další celebrity z žumpy 😀 Tak jsem se rychle schoval do objetí Čtyřhranky a sedl si, ani nedutal 😀 Ale nevydrželo mi to dlouho, chvilku na to jsem si potřásl rukou s KaMo_cz, že jej konečně rád poznávám osobně, zodpověděl zvídavý dotaz od maaaca ohledně vzniku přezdívky a dal se do cvrkotu s Ištvánem. Pak už následovala velmi zajímavá prezentace a vyprávění od Čtyřhranky, já si k tomu objednal smážák s hranolkama (neměli tu nakládanej hermoš!) a zbytek večera se překvapivě nesl v pohodovém duchu, pěkně jsem s ostatníma pokecal, udělali jsme pár společných fotek a já pádil na vlak. Supr tahle parta z východu. Jak se potvrdilo, ten virtuální svět je vždy krapet odlišný od toho reálného :-). Cesta dolů, byla o poznání rychlejší, než nahoru, ale v temné noci byla i tak dobrodružná, kor když jdete kolem řady kapliček a křížů. Když jsem dorazil dolů k městu, měl jsem ještě něco málo času, než přijede vlak směr Praha a tak jsem si šel prohlédnout město samotné. Překvapilo mě, že je tu úplně liduprázdno, ani hospůdky tu moc nefrčí, takže jsem si připadal, jako když mám městečko jen pro sebe. Cíl tu byl jasný, kolem několika mikrovek ke keši Big Boy, rozhodně největší keš co jsem zatím viděl a dlouho ještě uvidím. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že u téhle opravdu pocítíte, když vás uhodí víčko 😆 . Tím jsem zakončil dnešní štaci a hurá na nádraží. Původně to vše mohlo skončit pěkným zakončením u společného pivča na hlaváku s Johnym, ale jelikož jsem do Prahy dorazil o několik hodin dříve, sešlo z toho  😀 Každopádně i tak moc pěkně strávený den a těším se na podobné 🙂 .