Jelikož se Slanecek chystala do Uničova a nasadila mi do hlavy brouka, že je cestou spousty krásných T5, které prostě musíme mít, tak jsme jednoho krásného dne dali dohromady termín a začali se připravovat na výpravu. Tím dnem s velkým D byl stanoven datum 17. října 2014, kdy jsme měli poté co vypadnu z práce vyrazit večer rovnou na cestu. Ještě během domácí přípravy, kdy tedy Slanecek sestavila trasu a seznam keší k odlovu, jsem si na jedné keši všiml prosby kačera Stopper2012 o společný odlov Multi keše Ztracene lampy. Napsal jsem mu a domluvili jsme se tak, že se k nám připojí na tuto naší první zastávku na daleké cestě. Nebyly bychom to ovšem my, kdyby jsme neměli zpoždění i přes to, že jsem se z práce uvolnil dříve. Stopper2012 díky našemu pozdějšímu příjezdu čekal na parkovišti. Když jsme dorazili, tak jsem „vlezl“ do auta cizímu chlapovi, no byl to takový větší trapas. Poté raději telefonická domluva a už se šlo ke stromku. Když jsme dorazili, keš jsme viděli hned a tak započali naše pokusy o nahození. Zkusil si to i Stopper2012, ale ani jemu se to nepodařilo. Poté přišel osudný okamžik a v té trojvidlici se nám sekl pytlík. Naštěstí jsme měli druhý a tak jsme mohli nahazovat dál. Když se to nakonec tak nějak (rozhodně ne ideálně, chtělo to ještě tak o 2m výše) povedlo nahodit, vydal jsem se vysvobodit pytlík a umístit lépe lano. Chvilku jsem si tedy hrál na opičáka, umístil lano do koruny tak, aby bylo nad keší a na řadu mohl jít Stopper2012. Na to, že prý takhle nikdy nelezl mu to šlo až výborně. Za chvíli byl tedy u mě nahoře a tak se mohl zalogovat a udělat si pár fotek. Mezitím dole Slanecek vzdala hraní wiga a začala se pomalu chystat na výstup. Stopper2012 se rozhodl jet dolů na kýblu a já v koruně čekal na Slanecka. Ta vylezla nahoru, pokochala se, zalogovala se a zase se spustila dolů, aby mohla začít balit a poslat mi nahoru grigri. Po stažení lana a ověření, že máme vše jsme cestou k autu obdivovali hvězdnou oblohu. Rozloučili jsme se Stopperem2012 a pokračovali v cestě.
Další zastávkou na naší cestě měla být další T5, konkrétně Schafferova stola T5 u Semanína. Po příjezdu do Semanína jsme si odlovili prakticky stalem Drive-in keš SEMANIN. Původně jsme tuto schránku měli v plánu dát již v pátek jako druhou T5, ale bohužel jsme do Semanína dorazili pozdě v noci. Cca ve 2 hodiny ráno, jsme si tedy postavili stan u blízkého altánku a keš odložili na ráno. Noc byla mrazivá a Slanecek narozdíl ode mě nemohla usnout. Byla jí zima a rušilo jí mé odhánění dravé zvěře (prý chrápání, pche!). Druhý den jsem tedy za svítání vstal a vydal se na cestu. Zastavil jsem se u kešky Studánka, štoly a Vyhlidka u Bukove aleje.
Po zastavení se u studánky a ochutnání vody jsem si musel nejdříve ujasnit, jaká strana je jaká (asi jsem byl přeci jen ještě rozespalý). Poté se mi podařilo vyndat logbook a zalogovat se. Logbook byl trošku vlhčí, ale takhle po ráno v mírném mlžném oparu se rozhodně vysušit nedal. Poté jsem si ještě prohlédl blízkou informační tabuli a vydal se vstříc dalšímu dobrodružství, resp. keši Schafferova stola T5. Podíval se na Schafferovu štolu a nakonec stanul pod stromem.
Po obhlédnutí ostatních stromů jsem konstatoval, že ownerka rozhodně chtěla, abycom museli smycovat. No nic, ranní mlha se začala pomalu rozpouštět a nad obzorem se začalo objevovat slunce. Nebylo tedy nač čekat a šlo se na to. Vzal jsem si tedy smyce, z jedné udělal stoupačku a druhou jsem měl u pasu. Také jsem vzal sebou lano, abych ho nahoře připravil pro Slanecka, která patrně ještě spala ve stanu. Nikam jsem nespěchal a kochal jsem se při výstupu okolí, užíval si východ slunce, v půlce jsem si dal s naprostým klidem svačinku.
Poté jsem usoudil, že umístit lano do koruny moc dobře nepůjde a bude snazší si ho dát okolo kmenu, a zavěsit se s pomocí grigri na něj. Dolezl jsem tedy ke keši, dovychutnal si východ slunce, zalogoval se a přemýšlel co dále. Slanecek již byla vzhůru, vyměnili jsme si pár sms a já věděl, že mám ještě čas. Nikdy jsem nesmycoval dolů, tak jsem se to rozhodl zkusit. Mé zbrusu nové zářivě červené smyce už byly stejně špinavé, tak proč ne. Musím říci, že je to snazší než nahoru, je to celé o tom, o kolik si člověk troufne sjet a dá se vcelku i na medvídka s tím, že kdyby cokoliv, tak člověk zůstane na smyci. Příjemně unaven jsem slezl až dolů, chvilku jsem si odpočinul a doplnil tekutiny, abych se vzápětí vydal naproti Slaneckovi. Sotva jsem vylezl na cestu, uviděl jsem v dálce, že se již blíží.
Tak jsem na ni počkal. Dozvěděl jsem se, že byla také u keše Studánka, štoly a Vyhlidka u Bukove aleje, také si šla prohlédnout Schafferovu štolu a poté se vydala ke stromu. Dlouho neotálela a už byla na laně. Po pár metrech si patrně dělal ranní rozvičku a trochu se pohoupala apod. Poté již bez nějakých větších přestávek vylezla nahoru, ocenila zpracování kešky, zalogovala se, pořídila pár obrázků a vydala se za mnou dolů.
Když byla dole, uvědomila si, že nevzala nahoru provázek. Já jako věčný optimista tvrdil, že to sklepeme jen tak. No po dlouhých minutách jsem lano sklepl asi o metr, celkem za tu dobu lano popojelo max. o 1,5m. Inu nedalo se nic dělat, vylezl jsem zase nahoru a dosmycoval s lanem zase dolů. To už jsem byl opravdu utahanej a byl jsem zralej ne na vydatnou snídani, ale na vydatný oběd a polední klid. Chvilku jsem si sednul, Slanecek mezitím zabalila věci, smotala lano a zmínila se, že je ownerka kočka. To by odpovídalo, kočky jsou takové potvůrky a nutit lidi smycovat není rozhodně nic hezkého. Poté jsem se podíval na avatar ownerky a říkal jsem si, že vlastně teď nevím, jak to Slanecek myslela a tak jsem se ještě podíval do galerie a musím říci, že je ownerka skutečně kočka (krásná).
Poté jsme se již vydali dále na cestu. Další zastávkou byla Earthka Annenruhe aneb Tajemstvi lomu na Krizovem vrchu, protože jsme ji dle slov Slanecka potřebovali. No to jsme si dali. Nejen, že jsme museli do neuvěřitelného kopce (ostatně jak jinak), ale ještě jsme si cestu na 1. stage trochu ztížili a prodloužili. Ale musím uznat, že výhledy stojí za to, obzvláště v krásném slunečném počasí. U první stage jsme odpověď odhadli relativně ještě v pohodě a vydali jsme se tak na druhou stage. Tam to bylo již horší. Vůbec jsme nevěděli, jak se k otázce postavit. Snad jsme to odhadli správně. Udělali jsme si u ohniště fotku, chvilku pozorovali borce, který si tam dělal svůj calinestic workout, a ostatní sportovce nebo procházející. Chvilku jsme přemýšleli jak moc to vypadá divně, ale v zápětí nám došlo, že méně jak lézt na stromy kvůli jednomu podpisu.
Jako další keš, kterou jsme potřebovali, byla další Earthka Geologicke varhany. Zaparkovali jsme poblíž a vydali se v krásném slunném odpoledni na tuto geologickou zajímavost. Pozorně jsme si přečetli informační tabuli a poté jsme šli se opřít o zábradlí na vyhlídce.
Poté jsme se snažili odhadnout správné odpovědi, ale z tohoto místa jsme viděli jen jednu puklinu. Slanecek se tedy vydala trošku bokem a provedli jsme „odborný“ odhad. Kdybych si prohlédl fotky od lidí, tak bychom se nebáli a šli také dolů, ale nevěděli jsme, zda se to smí. Postávali jsme tam jen tak, vyhřívajíc se na slunci několik dlouhých minut, až jsme se tedy rozhodli pohnout, abychom stihli návštěvu Mladečských jeskyní.
Tato jeskyně je významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Vedle kostí vyhynulých pravěkých zvířat a spousty koster hadů. zde bylo nalezeno velké množství koster lidí starší doby kamenné s hojnými důkazy o jejich pobytu (kamenné nástroje, ohniště atp.).
Během 40 minutové prohlídky jsme nachodili něco okolo 380m, protože větší část je kvůli různým bezpečnostním předpisům uzavřena.
Po prohlídce jeskyní jsme vyraili směr Uničov a cestou jsme se pokusili dát keš TVT / TBBT, ale bohužel jsme se zasekli na druhá stage a nechali si to na někdy, někdy. Čas byl proti nám a spoustu plánovaných keší jsme nedali, přeci jen nás čekalo prase na rožni a tak dále. Ale ještě předtím, jsme si dali keš Draci vejce.
Odlov začal s tím, že si v klidu dáme Dračí vejce natvrdo a pak půjdeme na zákusek v podobě Bonusu. Po zaparkování geovozidla na místě bezpečném a nebránícím ničemu jsme se vydali k vyluštěným souřadnicím první stage. Tam u svatého stromu jsme viděli, co jiní ne a hned mi Slanecek nejdříve pohledem a poté i verbálně dala najevo, že jsme mohli zaparkovat na tu chvíli tam, kam říkala. Rozhodli jsme se totiž, že se ještě o kus přesuneme. Po zaparkování jsme se vydali po cestách a v prastaré mapě sledovali ten bod a pomalu jsme se k němu přibližovali. Poté, co jsme se dostali tam, kde bychom za normálních okolností suchou nohou jen těžko stáli, jsem se vydal zjišťovat co a jak dál. Díky dobré výbavě jsem měl nohy v suchu a chvilinku jsem tápal. Poté mě něco napadlo a dle přísloví 2x měř a jednou řeš jsem něco měl. Provedli jsme jednoduché sčítání a vydali se nadšeně honem dále. A tak jsme zase šli a šli a šli a šli … až jsme po překonání převýšení, lesních pěšinek a sem tam i houštin dorazili na místo. Ale ouha, kde nic, tu nic. Po chvíli hledání jsme si museli přiznat, že jsme museli někde udělat chybu. Snad saň nás schválně zmátla a svedla z cesty, abychom ji neoloupili o její vejce? Či snad únava a vyhlídka prasátka na rožni a hektolitry alkoholu nám zatemnila mysl? Nebo jsme snad byli až příliš troufalí a nabubřelí?
A tak jsme zase šli a šli a šli … tentokrát již cestou z kopce, znovu jsme jsme překonávaly všechny nástrahy a bahenní překážky, ještěže tentokrát se šlo spíše z kopce. Vydali jsme se zpět do míst, kde bychom suchou nohou jen těžko stáli a započali opakování přísloví dvakrát měř a jednou řeš. A v tom to Slaneckovi došlo. No nevím co bylo původcem, ale je nad slunce jasné, že nás zradilo něco, co se učí ve druhé třídě na základní škole. Tím co nás zradilo bylo sčítání dvou třímístných čísel. Co ale dále? Únava, hlad a další podobné překážky začaly být stále aktuálnější, silnější a hlasitější. Čas se pomalu krátil, začala padat tma. Stihneme se dostal k vejci ještě předtím, než se saň vrátí do své sluje? Rozhodli jsme se vyrazit a tak jsme zase šli a šli … Stejným směrem jako předtím, ale již mnohem kratší cestu a trochu méně do kopce. Prodrali jsme se temným hvozdem, kde jsme v labyrintu zpočátku marně hledali cestu. Když jsme nalezli kouzelnou hůlku, četl jsem čísla po řádcích odshora dolů a nic. Poté mi došlo, že nejsem borec a nepoužil jsem kouzelnou hůlku, která by nám odhalila ty správné hodnoty. Vyzkoušel jsem dexempo i vingárdium, dokonce Alerta, cistem, everte a další. Vše to nakonec bylo v pohybu zápěstí s hůlkou. Poté co se povedlo, dosadili jsme první tři k severu, další tři k východu a jako nápověda nám to stačilo. Vydali jsme se tedy vstříc dalším dobrodružstvím. Touto stagí byla alespoň u mě smazána frustrace z předchozího klopýtnutí a opět jsem se nadšeně vydal na cestu.
Na předposlední stage jsme měli špatný signál a běhali v kruzích, krčící se za stromy v očekávání, kdy nám nad hlavami přeletí saň, vracející se do své sluje opečovávat vejce. Začali jsme prohledávat okolí a narazili jsme na tu správnou kamennou ohrádku a z ní uviděli hodiny.
Pak už jen opatrně dohopsat do dračí sluje a pochovat si vejce. Byla to krása, ale bylo nám nad slunce jasné, že na Bonus už asi nedojde. Zkusili jsme se k němu vydat, ale opět nás něco zradilo a ten správný strom jsme nenašli. Inu vydali jsme se raději hodovat.
V neděli po vlažném probuzení zbývala poslední část cesty z Uničova do Olomouce a také poslední keš. Poslední lahůdkou výletu byla keš 10×10=100, kterou jsem s několikadenním předstihem dostal na vyluštění od Slanecka. No zabralo mi to dost podstatnou část pracovní doby, ale nakonec se zadařilo. Bohužel naše plány byly velmi smělé a tak se na spoustu krabiček nedostalo, ale tuto jsme prostě dát chtěli. Dojeli jsme na stage a ofotili si indícii. Já na to čuměl jak puk a nevěděl co s tím, ale Slanecek hned věděla a vyluštila finální souřadnice. Musím říci, že umístění keše se mi velmi líbilo, snad jsem neviděl zatím jinou T5 keš, která by byla umístěna takto na drzovku uprostřed města. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Odlov byl velmi rychlý, nechtěli jsme budit moc pozornosti. Oblékli jsme se, umístili lano a nejdříve šla dolů Slanecek a poté i já. Opravdu bylo za pár minut hotovo a my mohli plni dojmů s pohledy dvou pánů v zádech se jít svléknout ze sedáků, zabalit lano a vyrazil směr poslední povinnosti před mým koncem cesty na vlakovém nádraží, kde se naše cesty rozdělily.
Děkuji Slaneckovi za vytáhnutí a organizaci.