Bukolezecka #4 -Horni Pocernice aneb pokus o FTF

Pokus o FTF na Bukolezecka #4 -Horni Pocernice

Když vám od Slanecka přijde sms ve znění:
„Těším se do vany asi není synonymum k chtěl bych se pokusit o FTF na nový stromovce v Počernicích, že?“ můžete si být jisti, že se do té vany jen tak nedostanete. Obratem jsem ji volal, že to synonymum rozhodně není, ale začínám se znova oblékat a že mě to zajímá. Dostal jsem za úkol zavolat Keksíčkovi a domluvit s ním místo srazu. Tentokrát jsem místo srazu domluvil kousek od své aktuální pozice. Věci, co byly zelené z předchozího lezení na stromy, šli z hromádky k vyprání opět na mě, pak už jen připravit jídlo vedle ledničky, zabalit deku, čelovku, zase se svlíknout, vzít si pod oblečení termoprádlo, hodit do sebe další paralen a honem vyrazit, jelikož Slanecek už byla na pozici. Až na parkovišti mi došlo, že jídlo stále leží vedle ledničky. Chvilku jsme počkali, až dorazí Keksíček a mezitím jsem se dozvěděl, že to bude super akce, jelikož vyráží i pajamora, který prý cestou nabere cicipan&peta. Cesta tak moc zajímavá nebyla, párkrát ke mě a párktát k tobě a byli jsme tam. Na parkingu se slézáme s druhou posádkou a naproti přes silnici vidíme osobu s báglem a lanem, která když nás zpozorovala, významně přidala do kroku.
Vydali jsme se ho tedy pronásledovat. Kousek od onoho stromu se na dálku zdravíme s kačery jdoucími z druhé strany a poté se i zdravíme s dost velkou skupinou, co už je pod stromem. Dozvídáme se, že ve větvích je kdo jiný než Zubrik. Za ním občas vyšplhal někdo na návštěvu, ale najít kýžený objekt se nikomu nedařilo. Slanecek si mezitím psala s autorem a ten jí napsal velmi povzbudivá slova ve stylu: „V noci tam ani nejezdi“. Svítili jsme zespodu, Zubrik se proplétal korunou, krky nás již od toho civění vzhůru bolely. Telefonáty autorovi vyšli na prázdno, jelikož měli všichni staré číslo a už padalo i podezření, že má telefon vypnutý schválně a škodolibě nás pozoruje. Když se z koruny začali ozývat hlasy, dole nás napadali prakticky jen dvě možnosti. Buď si tam Zubrik ze zoufalství mluví sám pro sebe anebo mluví s Homorem. Druhá varianta byla naštěstí správná. Chvíli svítil jedním směrem a všichni jsme tam civěli a nic. Za chvíli se Zubrik v koruně přesunul a svítil jinam. Opět jsme své hlavy otočili jak slunečnice svůj květ za sluncem. Dalších pár minut se nic nedělo a dole začínala panovat ponurá nálada. Už jsme se pomalu loučili s tím, že bychom našli a piknik se také dělat nedal, jelikož pochopitelně všichni spěchali pod strom a nikdo neměl žádné pohoštění sebou, nepočítám-li banánovo-čokoládovou corny, kterou pajamorovi zabrala Slanecek.
V tom se z koruny ozvalo kýžené „mám ji, teda vidím ji!“ Zubrik přetáhl lana a první odvážlivci se vydali směrem vzhůru. Když Zubrik slezl dolů a říkal mi, co a kde hledám, nevěřícně jsem zakroutil hlavou. Poté mi ještě říkal jak k ní, na co si dát pozor a dával mi spousty cenných rad. Hltal jsem každé jeho slovo a doufal jsem, že u toho nevypadám jako idiot, resp. že to v té tmě nepůjde vidět. Někteří se už museli poroučet po odlezení domů, přeci jen by u nich doma mohlo být podezřelé, že vynášejí koš 3 hodiny. Vydal jsem se vzhůru po o_three s tím, že přetáhnu Slaneckovo lano, namísto stávajícího, které již půjde domů. Také padla dohoda, že nahoře půjdu na smyci, pošlu dolů vercajk a budu dělat nahoře uvítací výbor. Po dolezení nahoru už o_three keš viděl a nejsem si jist, zda ji vzal on nebo až já. Každopádně jsem se od něj nechal zapsat, aby mi při manipulaci s keší něco nesletělo dolů. Udělal jsem první fotky, počkal, až sleze dolů a šlo se přetahovat lano. Poté jsem se přikurtoval smycí ke kmeni a uvolnil lano dalším lezcům. Další se nahoru vyšplhala veverka teda Chevyma. Ukázal jsem mu, kde se nalézá keš, ale až po tom, co jsem zase i já musel její umístění očima hledat. Nevím, jestli to bylo umocněno tou tmou, ale člověk když na to místo přestal úpěnlivě zírat, tak ho pak za chvíli mohl hledat znovu. Prohodili jsme pár slov, proběhlo logování a já keš zase vrátil do kapsy a zapnul zip.
Poté jsem pomohl dát dolů druhé lano, poslal dolů část výbavy a čekal, kdo další dorazí nahoru. Další osobou byla Slanecek. Cestou nahoru plácala zase něco o tom, že se to kuře v lednici samo neupeče. Jako kdybych to neslyšel již v autě a pod stromem a… Poté co vylezla nahoru, jsme si dali chvíli pauzu, pokecali, pomluvili autora keše, udělali pár fotek atd. Přišla i na řadu řeč na mou cestu dolů. Slanecek navrhovala, že dolů můžu na kýblu, co mám u pasu. Což o to, hodit do něj lano umím, ale přeci jen jsem to ještě nikdy nezkoušel (proč, když normálně máte a pasu grigri, že?) a že v rámci jejího duševního a mého fyzického zdraví raději počkám na grigri. Mimochodem je to ve velmi krátké době již podruhé, co mi svým návrhem a vloženou důvěrou prakticky vyrazila dech. Poté, co jsem ji ujistil, že jsem v pohodě a že mi nevadí, že jsem na smyci a ještě nějakou dobu tam budu, se slanila dolů, aby mohla poslat vercajk o osobu dál, vrátit zapůjčeného Pantina (jakého je tohle vůbec rodu?). A také vstřebat zážitky a návrat homora v plné síle.
Po chvíli pozorování stoupajícího světla jsem rozpoznal pajamoru. Nevím, zda to bylo jen zdání anebo je to tou jeho výškou, ale sunul se nahoru vcelku rychle. Nahoře mi zapózoval, šel se podívat, kde je keš a hurá dolů, kde již čekal nadržený Keksíček. Původně jsem chtěl šetřit baterku v čelovce a tak jsem byl nahoře po tmě. Jaké bylo mé překvapení, že se nechtěla zapnout, když jsem si potřeboval posvítit, abych mohl změnit polohu. Přeci jen jsem už dlouho stál v jedné poloze a začínali mě bolet nohy a v jednom místě tlačit sedák. Nakonec jsem to udělal po tmě a Keksíček se již šplhal vzhůru se Slaneckovo čelovkou v kapse. Sice jsem ji nechtěl, ale pak mi došlo, že budu muset vrátit keš na své místo. A najít to místo jsem nezvládl pomalu ani se světlem, natož bez něj. Poté co se Keksíček vyšplhal nahoru, jsme si hezky z ručky do ručky předali čelovky. Podíval se, jak vypadá keš a mazal dolů, aby si cicipan mohla také vylézt nahoru a abychom se dostali domů co nejdříve. Chtěl jsem napsat v rozumnou dobu, ale být ve všední den o půlnoci na stromě asi není moc rozumné. A ještě k tomu tam hledat ZN (zas… nanovku). Po chvíli se i cicipan soukala k vrcholu a viditelně toho měla tak akorát. Být keš o pět metrů výše, musela by se asi již přemlouvat k dalšímu postupu vzhůru. Poté co sjela dolů, mi nahoru poslali grigri, abych se mohl bezpečně dostat dolů.
Ale tím sranda nekončila, naopak gradovala. Dal jsem grigri na lano a přicvaknul ji k sobě. Sundal smyci, zavěsil na sedák karabinu a chtěl jsem do ni dát smyci, ale nějak jsem se netrefil a smyce vlivem gravitace udělal pohyb směrem dolů. Naštěstí se jen pověsila přes větev, na které jsem stál. Na druhý pokus jsem ji do karabiny dal správně. Mohl jsem se tak vydat uložit keš. Znovu jsem si vzpomněl, co mi říkal a radil Zubrik. Když jsem došel do míst, kde jsem tušil umístění keše, začalo zase hledání. Naštěstí to bylo již několikáté hledání a nalezeno bylo za relativně akceptovatelnou dobu. Přisunul jsem se tedy blíže a cítil, jak se větev pode mnou prohýbá. Napadlo mě se ještě přivázat smycí k horní větvi, ale pak jsem si představil, jak slítnu z větve a tu horní svou vahou urvu. Začal jsem se psychicky připravovat resp. stresovat uložením keše. Jediná chyba a část keše nebo logbook poletí dolů do listí a už to nikdy nikdo nenajde. Navíc v té tmě. A jestli jsem něco opravdu nechtěl, tak být tím, kdo zničí keš pár hodin po publikaci. Opatrně jsem tedy po smotání na menší průměr vložil logbook a chtěl smontovat keš. Jenže ouha, jednou rukou to nešlo a logbook vypadl. Naštěstí jen do druhé půlky keše. Posunul jsem se tedy blíže a znovu smotal logbook. Při tom se mi hlavou honila představa toho, jak slétnu z větve, na které stojím, namlátím si o větve cestou a rozplácnu se o kmen. Nic moc představa řeknu vám.

Poté, co jsem opět domotal logbook na požadovaný průměr, jsem ho opatrně vložil do vrchní část a poté oběma rukama jsem pomalu a opatrně dal dohromady keš. Ještě, že mě u toho nikdo pořádně neviděl, muselo to být komické. Jen než jsem našel pozici, ve které budu stát alespoň trochu jistě, kdy budu dotažen na laně, ale přesto budu mít trošku vůli, abych se natáhl až ke keši a vychytat chvíli, kdy se mi nebudou tolik klepat ruce. Byl to heroický výkon, cítil jsem, jak sebemenší vánek hýbe s větví, na které stojím. Naštěstí se vše podařilo a já už se docela dost po dlouhých minutách (spíše několik desítek minut) těšil zase dolů na pevnou zem. Zbývalo tedy jen vše zkontrolovat a zahlásit dolů, že se vše podařilo. Hned poté jsem si naposled zablbnul na větvi při cestě směrem ke kmeni a i já začal slaňovat dolů. Měl jsem chuť to vzít fofrem, ale raději jsem to nakonec vzal výletním tempem a pokochal se pohledem z výšku a na strom. Pln dojmů jsem se odvázal z lana a šli jsme pomalu balit. Je fakt, že byla opět zima a už jsme se všichni těšili, až vlezeme do auta a zapneme topení. Při příchodu k autům jsme vzbudili zájem motorizované hlídky PČR. Přeci jen po jedné hodině ráno banda lidí s bágly a lany asi nebudí moc důvěry. Nakonec když jim Slanecek naznačila, o jsme prováděli nás policisté ani nelustrovali. Naopak nás upozornili, že ve vedlejším areálu, který je na prodej se pohybují a teď cituji: „zmrdi“ a můžeme být rádi, že nemáme vybraná auta. Rozloučili jsme se s pajamorou a cicipan a vydali se domů. Cesta domů byla ve znamení zahřívání se a natěšeností na vodorovnou polohu v posteli.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat homorovi. U keše Bukolezecka #1: Vsenory jsem si užil lezení na zatím rozhodně nejkrásnějším stromě a tady jsem si užil plně jiné lezení, plné hromadné zábavy, adrenalinu a testosteronu v krevním oběhu. Pro mě, jako osobu, kterou teprve před necelým měsícem (12.4. 2014 (visit link) Slanecek stromolezecky „odpanila“ to byl famózní zážitek.
Nevím, jestli jsem dal nějaké co FTF nebo jiné xTF, ale to je úplně vedlejší. Odlov této šílenosti jsem si perfektně užil. Doufám, že keš dlouho vydrží. Někdy se k někomu přidám i na odlov za dne, abych si ověřil, jestli jde za světla lépe najít.

Zároveň chci veřejně poděkovat Slaneckovi za stromolezecké „odpanění“, instruktáž, péči a vytvoření nového koníčku i za to, že mě nenechala jít do vany, být vzorným pacientem a potit se v posteli. Jinak bych tohle nezažil.

_____________________

Líbil se ti odlov a chtěl bys na další s námi? Neváhej se přihlásit na fórum a na nějakou akci vyraž s námi!

Marek-26

Kačer, spammer, řidič ... Rád podnikám výlety se skvělými lidmi za krabičkami a rád poté své zážitky zvěčňuji v podobě článků.Autor nevyplnil informace.

9 Comments

  1. lakeee

    a me nevojal 🙁

  2. o_three

    kes jsem sice videl, ale tys byl v tom spravnem patre, takze ja jen zapisoval 🙂 jinak super reportaz!

  3. ufemezumik

    Parádní článek, popis byl tak přesvědčivej, že jsem si chvílema připadala, že taky stojim na místě a pozoruju, jak to dopadne, místo toho, že to jenom čtu. 🙂

  4. cicipan

    Jinak Maro pekne sepsany 🙂 A s tema 5m jsi to prehnal, v ten moment bych nedala uz ani metr, uz sem se videla doma ve vane a v posteli 😀

  5. Slanecek

    Cicipan se premohla, ale stejne zminovala, ze by si priste radsi dala neco komornejsiho.

    • cicipan

      Tady u te akce jsem to nerekla, ne? 😀 Tady me i ta spousta lidi bavila………. 🙂 Ja zapracuji na sve povaze 🙂 🙂

      • Slanecek

        Tak jsi to rekla jinde. Tak na zapracovani neni nic spatnyho, ale nemyslim, ze je to nutny. Jsi cajk.

  6. Super článeček a gratulace k nalezení jehly v kupce listí :-D! Mimochodem, měl jsem za to, že se cicipan hromadným akcím vyhýbá 😀

    • cicipan

      Jo jo vyhyba, ale FTF je trochu neco jineho 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *