Brdský vandřík

Po delší době také konečně sepíšu pár řádků 🙂 Psala se sobota 11.6.2016 a má maličkost, raddino a Caravel76 se rozhodla vyrazit vstříc malému vandříku do Brd. Pro mě to byla novinka, Brdy jsem vždy jen tak lízal, ale omrknout tu i nějakou tu trampskou osadu a přespat na ní, to se mi ještě nepoštěstilo a tak jsem neváhal. Kompletní sraz proběhl až ve čtvrt na tři na smícháči, kluci už si předtím dělali potravinový základ v hospodě Na růžku, já si dal alespoň u stánku zmrzlinu :D. To už ale přijíždí autobus a my se za 30,- drkotáme do Voznice za trochou toho dobrodružství. Kdo zná Caravela, tuší co následovalo: „Musíme si dát ve Voznici ještě zastávku ve Staré školce na pivko“ :)) a kdo zná mě, tuší co následovalo: „Tak to si tam dám i nakládaný hermelín.“ :)) A tak se i stalo. Po tomto doplnění zásob vyrážíme směr Brdy a cestou zdravíme zdejšího ochránce Fabiána, který nám prozradil jedno sladké tajemství (poslední foto).

Sladkým tajemstvím nebylo nic jiného, než informace, kde se nachází parádně uplácaná kešule. Po jejím odlovu pokračujeme hlouběji do temných hvozdů brdských, míjíme dokonale ukryté jezírko a navštěvujeme další parádně uplácanou keš. Sakra! Jestli tady budou vypadat takhle všechny a ještě to tu bude okořeněné osadami, noooo.

A než jsem si takhle stačil dosnít co bude následovat, bum, první osada U pěti seker. A teda! Tomu říkám stavařina pár exelán! Já byl nadšen a oči se mi jen kouleli, Caravel jako protřelý trampský mazák byl rozezlen a tu se ohnil nad nepořádkem v dřevníku, tu nad ztracenou kempovkou (něco jako náš logbook), ale po chvilce jeho vulkán vyhasl :)), kempovka se nalezla a mohlo se rozjímat. Tu jsme si povšimli pověšené kšiltovky plné mechu, co to je?? Ptala se má zvědavá kebule. Ta už tu bude dlouho. Trochu jsem s ní hýbnul a světe div se, v tom mechu měl vykutané útočiště pták, který prudce vylétl a mě polekal, až jsem si z toho málem cvrnkl do kaťat :)) Nevídané objev.

Tu ale naše dnešní cesta nekončí a my jdeme hlouběji do zdejších hvozdů. Míjíme tajemnou a spíše už zanikající osadu MIchilimakinak. Caravel informace o ní v minulosti vyzvídal i u dalších trampů, ale nikdo nic nevěděl, tak mi to nedalo, zapátral jsem v hlubinách internetu a zjistil, že se osadě také říkalo Myšárna, protože tu žijí myšice. Pár informací o ní zde. Dál cesta vedla kolem místní koupelny až k Samotáři. Tu byl cíl našeho dnešního putování.

Caravel začal připravovat oheň, já s Raddinem jsme mu nosili ze všech směrů dřevo a na doporučení Caravela jsme se vydali i směrem ke Zlatému dnu. Jakožto správný lufťák jsem moc netušil, kam to vlastně mířím. Hm, pár totemů, nějaká vymlácená mýtina, kamenná mohyla, obří pařezy…obři pařezy…moment, o tom jsem četl na internetu, není to ta slavná…No jasně! Případ vykácení lesáky tohoto pro trampy posvátného místa se kdysi dostal až ke mě, kroutil jsem nad tím hlavou a teď se tu najednou objevuji při mých prvních toulkách po trampských místech. Smutné místo, ale své kouzlo má i nadále.

To už se ale vracíme k naší osadě a jelikož se nám nad hlavou honí všelijaké temnější mraky od kterých člověk nikdy neví, kdy začnou chrlit vodu, rozhodujeme se postavit naše stanová ležení. Nakonec to v podstatě nebylo potřeba, pár kapek v noci spadlo, ale spíše jen symbolických, pořádný déšť vidím až teď, když píšu tyto řádky :). Ale procvičit si své stavební dovednosti mi neuškodilo a sám sebe jsem překvapil, jaký „future design“ přístřešek jsem uprostřed lesa vytvořil :D. Skvěle bránil kapkám a byl z něj luxusní výhled na osadu. To první otevření očí ráno s takovým výhledem bych dopřál každému 🙂 Ale to předbíhám, následoval ohýnek, já přihodil rošt na klobásky, zakrojilo se mnoho dalších dobrot a užil se parádní večer! Caravel vyprávěl s dokonalým přednesem pohádky, probralo se dětství, tajemství vesmíru, no znáte to :D.

Ráno se udělal decentní ohýnek, z gumového chleba se udělal vynikající křupavý a perfektně se posnídalo. S Raddinem jsme se pak rozhodli vydat pro tradičku U Vaclava IV. Kámen je to tedy vydatně utesaný, cestou jsme potkali zajímavou pneu, kterou pohlcuje příroda a podél potoka Zlatého dna jsme se vraceli k naší osadě. Cestou jsme ještě pozdravili trempíky u sousední osadě, která zřejmě vznikala nově, protože konstrukce byla ještě taková chatrná mi přišlo.

Caravel, který měl již keš odlovenou, zůstal v osadě a náležitě tu uklízel, my mu samozřejmě svědomitě pomáhali. Proběhlo rozloučení s osadou a hurá vstříc dalším cestám.

Další plán byl jasný, odlov několika dalších keší a můj osobní cíl, objevit osadu, kterou ještě neznal ani Caravel. No a světe div se, zadařilo se! Nebyl to tedy kdovíjaký oslnivý objev, spíše takové zanikající ohniště, ale mělo jméno „Paběrky“, takže to byla osada a já měl radost :D. Tentokrát byl na řadě další plán, keše. Zajímavou byly Partyzánské světničky, jakési jámy v zemi neznámého původu, dalo se na ně hledět i z výšky velmi vysokého posedu :). No nic, pokračujeme k další zajímavosti a keši jménem Charvaťák. Tu nechám pod rouškou tajemství a jen dodám, že byla tedy velmi luxusní a doporučuji navštívit! 🙂 To už se ale vracíme zpět do civilizace, tedy do Voznice, lovíme keš u místního zatopeného lomu, kde se zrovna konal dětský den s lanovkou, míjíme pár dalších zajímavostí a už se těšíme do místní vyhlášené hospůdky Chalupáří, kde si dopřáváme hody ze zdejší kuchyně. To už ale Caravela láká další akce, kde se nachází velký sud pivní :)) a tak míříme ku Praze. Výborná akce a těším se na další prozkoumávání zdejších hvozdů s bohatou trampskou historií!

prazskychytrak

Autor nevyplnil informace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *